Milota z Dědic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Milota z Dědic
Narození 13. století
Úmrtí 1307
Příbuzní Tobiáš z Bechyně, Beneš ze Cvilína a Ondřej z Tvorkova
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Milota z Dědic (†1307) pocházel z významného rozrodu Benešoviců. Ti se ve 13. století rozdělili na pány z Bechyně, z Benešova, z Kravař, z Dubé, a z Dědic.

Milotovým otcem byl Vok z Benešova (1219–1222). Milota měl pravděpodobně 7 bratrů. Nejstarší byl Beneš ze Cvilína, dalším byl Tobiáš z Bechyně (z Benešova), pozdější pražský biskup, dále Robert, který předčasně zemřel a Ondřej, zakladatel rodu z Tvorkova. Dalšími bratry pravděpodobně byli Vok z Kravař a Benešova, Zbyslav (zakladatel větve ze Štrálku) a Jan (zakladatel větve z Bučovic).

Ve službách krále Přemysla II.[editovat | editovat zdroj]

Roku 1265 si zjednal král Přemysl Otakar II. pořádek a postavil se proti odbojné šlechtě. Milota byl zatčen společně se svým bratrem Benešem a rakouským šlechticem Otou z Meissova. Všichni byli uvězněni na hradě Veveří. Zatímco Milota byl uznán nevinným a propuštěn, zbývající dva byli popraveni. Milota se dokonce stal Přemyslovým přítelem, roku 1271 vystupoval jako svědek na mírové smlouvě s uherským králem Štěpánem V. Král ho též ustanovil zemským hejtmanem ve Štýrsku a udělil mu funkci moravského komorníka. Milota získal na Moravě v jižní části Drahanské vrchoviny území, na nichž založil hrad Dědice. S predikátem „z Dědic“ se Milota uvádí poprvé roku 1278. Nedlouho poté také získal Kvasice, kde nechal vystavět vodní tvrz dosud zachovanou ve hmotě dnešního zámku.

Významným zlomem v Milotově životě byla bitva na Moravském poli (26. srpna 1278), po níž na něm ulpěla pohana zrádce (zdůrazňovaná zejména v dobách národního obrození, v ovzduší nevraživosti ke šlechtě). Nic ale takovéto neblahé Milotově roli nenasvědčuje. Už dva roky předtím, když v rakouských zemích vypuklo proti Přemyslově vládě povstání šlechty, podporované Rudolfem Habsburským, Milota se zbytky českých posádek se musel ze Štýrska doslova probít na sever, do Čech. I v nastalých dramatických časech, jež nakonec vyvrcholily konečným střetnutím, zachoval Milota králi věrnost a neúčastnil se odboje Vítkovců a Hrabišiců. V bitvě samotné mu byl svěřen čestný úkol vést první sled jízdy „železných pánů“ – a když jim během střetu vpadla nečekaně do boku záloha, pokusil se zřejmě zachránit situaci tím, že se skupinou rytířů zákeřné útočníky objede a zaútočí na ně zezadu. Bohužel to mnozí pochopili jako ústup, vypukl ještě větší zmatek a bitva byla definitivně ztracena.[1]

Další osudy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1296 převzal Milota od svého bratra, biskupa Tobiáše, stavbu hradu Konopiště, kterou dokončili až jeho synové Beneš a Tobiáš (Dobeš). Roku 1302 Milota vlastnil hrad ve Strážnici, roku 1306 nechal zvelebit klášter v Benešově.

Zdá se, že Milotovi synové zůstali na Konopišti a opustili otcovy statky na Moravě, případně tam nechali pouze své purkrabí. Hrad v Dědicích a nový hrad Stagnov na Vyškovsku, jakožto i hrad Konopiště získali po smrti Beneše a Tobiáše Šternberkové, Strážnici zase vlastnili od roku 1328 příbuzní páni z Kravař. V držení Milotových potomků zůstaly pouze Kvasice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. podrobněji k rekonstrukci bitvy a roli Miloty v ní viz ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. 2., přepracované vyd. Praha : Melantrich, 1998. ISBN 80-7023-281-1. S. 203–204.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BALETKA, Tomáš. Páni z Kravař : z Moravy až na konec světa. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 488 s. ISBN 80-7106-682-6.  
  • DVORSKÝ, František. O starožitném panském rodě Benešoviců. Čásť I, O Benešovicích - vyjímaje rod pánů z Kravař. Brno : Musejní spolek, 1907. 132 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]