Přeskočit na obsah

Prha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Arnica)
Jak číst taxoboxPrha
alternativní popis obrázku chybí
Prha arnika (Arnica montana)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Rodprha (Arnica)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Prha Arnica lessingii

Prha (Arnica) je rod dvouděložných rostlin z čeledi hvězdnicovitých. Jsou to žlutě kvetoucí vytrvalé byliny se vstřícnými listy. Je známo okolo 30 druhů, vyskytují se v mírném pásu severní polokoule - v Evropě, Asii i Severní Americe. V České republice roste pouze prha arnika (Arnica montana), která je ceněnou léčivou rostlinou.

Arniky jsou vytrvalé byliny se vzpřímenou, jednoduchou nebo větvenou lodyhou. Oddenek je krátký a tlustý. Listy jsou často uspořádány v přízemní růžici, případně jsou pouze lodyžní nebo obojí. Lodyžní listy jsou nejčastěji vstřícné, pouze u některých cizokrajných druhů jsou horní lodyžní listy menší a střídavé. Čepele listů mohou být celokrajné nebo zubaté. Květy jsou uspořádány v plochých či kulovitých úborech, které jsou buď jednotlivé nebo skládající vrcholíky či chocholíky. Úbor je podepřen zvonkovitým zákrovem. Lůžko květenství je vypouklé. Paprsčité květy na okraji úboru jsou žluté nebo oranžové, v počtu nejčastěji 5 až 22, případně chybějí. Střední trubkovité květy jsou žluté nebo výjimečně smetanové, s květní trubkou kratší než nálevkovité ústí. Prašníky tyčinek bývají žluté, pouze u některých zástupců jsou purpurové. Nažky jsou hnědé, šedé nebo černé, kuželovité, úzce vřetenovité nebo obvejčitě válcovité. Na povrchu mohou být nažky lysé, chlupaté nebo žláznaté a většinou nesou jednořadý vytrvalý pérovitý chmýr složený z 10 až 50 štětin.[1][2][3]

U rodu arnika je běžná polyploidie a mnohé druhy jsou apomiktické.[1]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod arnika zahrnuje asi 30 druhů.[1][4] Je rozšířen v mírném pásu Evropy, Asie (Japonsko a Rusko) i Severní Ameriky včetně Mexika. Nejvíce druhů se vyskytuje na západě Severní Ameriky. Arniky jsou převážně horské rostliny. Náležejí mezi ně široce rozšířené druhy stejně jako místní endemity. Některé druhy, jako je A. angustifolia, A. unalaschcensis, A. griscomii a A. lessingii, se vyskytují cirkumboreálně v Asii i Severní Americe.[1]

V České republice se vyskytuje jediný druh, prha arnika (Arnica montana). Ta je rozšířena téměř po celé Evropě mimo její jihovýchodní části. Mimo to se v Evropě vyskytuje ještě druh Arnica angustifolia, který roste ve Skandinávii a severním Rusku.[5]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

Květy prh jsou navštěvovány hmyzem. U tohoto rodu rostlin je běžná apomixie, při níž k vytvoření semen není nutné opylení. Semena jsou u většiny druhů opatřena chmýrem a šířena větrem.[1][3]

Obsahové látky

[editovat | editovat zdroj]

Prhy (Arnica montana, A. chamissonis) obsahují seskviterpenoidní laktony (helenalin, dihydrohelenalin), flavonoidy (kvercetin, patuletin), fenylpropanové kyseliny (kys. kávová, kys. chlorogenová). Prhy mají protizánětlivé účinky a působí mimo jiné jako antioxidanty.[3][6]

Prha arnika (Arnica montana) je tradičně využívána jako léčivá rostlina. V lékařství se používá zejména v kardiologii, v lidovém léčitelství zevně na rány, otoky a záněty.[7][8] Některé druhy jsou zřídka pěstovány jako okrasné trvalky.

  1. a b c d e Flora of North America: Arnica [online]. Dostupné online. 
  2. OHWI, Jisaburo. Flora of Japan. Washington: Smithsonian Institution, 1965. 
  3. a b c SLAVÍK, Bohumil (editor); ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka (editor). Květena České republiky 7. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1161-7. 
  4. The Plant List [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-23. 
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. 
  6. GAWLIG-DZIKI, Urszula et al. Seeds of Arnica montana and Arnica chamissonis as a potential source of natural antioxidants. Herba Polonica. Roč. 2009. Dostupné online.  Archivováno 13. 4. 2014 na Wayback Machine.
  7. KORBELÁŘ, Jaroslav; ENDRIS, Zdeněk. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1970. 
  8. JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef A. Herbář léčivých rostlin 1. díl. Praha: Eminent, 2008. ISBN 978-80-7281-365-0. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]