Archidamos II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Archidamos II. nebo také Archidámos II. (starořecky Ἀρχίδαμος) byl králem Sparty od roku 469 př. n. l. do roku 427 př. n. l. Pocházel z královského rodu Eurypontovcov. Jeho spolukráli z královského rodu Agiovců byly Pleistarchos (469458 př. n. l.), Pleistoanax ve dvou obdobích vlády (458446 př. n. l.) a v letech (428427 př. n. l.) a Pausanias (446428 př. n. l.).

Archidamos byl nástupcem svého děda Leótychida II., jelikož jeho otec Zeuxidamos předčasně zemřel a nedožil se nástupu na spartský trůn. Ve čtvrtém roce vlády Archidama bylo ve Spartě tak hrozné zemětřesení, jaké si Sparta nepamatovala. Následky této přírodní katastrofy Sparťané ještě ani nepřekonali a už museli čelit povstání otroků, kteří využili oslabení Sparty, aby si vydobyli svobodu. K povstání heilotů se připojil mnozí Perioikové a celá Messénie, která se po dvou prohraných válkách toužila zbavit cizího jha. Sparta se tím dostala do nezáviděníhodné postavení a nezbylo jí nakonec nic jiného jen požádat Athény o pomoc.

Athény po delším váhání nakonec spartské žádosti vyhověly. Pro Athény to nebylo snadné rozhodnutí. Athény a Spartu totiž rozděloval odlišný způsob života a jeho hodnot. Athénští vojáci neskrývali své výhrady proti krutému zacházení Sparťanů k heilótům a kMessénii projevovali otevřené sympatie. Sparta se proto po krátké době rozhodla zbavit se svého problematického spojence. Za pomoc jim poděkovali a řekli jim, že si s povstalci už poradí sami. Sparta tak bez pomoci Athéňanů potřebovala k potlačení povstání ještě dlouhých osm let.

Mezitím se spojenectví mezi Spartou a Athénami definitivně skončilo. Bylo to hlavní tím, že perský tlak už skončil a v Řecku stáli proti sobě nyní dva mocné státy, které měly ambice stát se vedoucí mocností v Řecku. Pro dosažení tohoto cíle se Sparta ve snaze oslabit pozici Athén sblížila s jejími tradičními nepřáteli, uzavřela s nimi spojenectví a podařilo se jí získat i řadu členů délského spolku. Athény byly proto nuceny zpřísnit kontrolu svých členů a od roku 460 př. n. l. bojovaly proti jednotlivým členům Peloponéského spolku. V roce 457 př. n. l. Sparta vstoupila do války a Athéňany porazila v bitvě u Tanagra v Bojótii, poté co jim Athéňané odřízli cestu při jejich návratu z tažení proti Fókům spojencům Atén, ale jelikož své vítězství důsledně nevyužily, Athény se rychle vzpamatovaly a o dva měsíce porazily Bojóťany spojence Sparty při Oinofyte. Po těchto událostech byla hlavně z iniciativy aténského státníka Perikla navržena Spartě mírová smlouva s trváním na 30 let a Sparta tento návrh přijala. Ale mír trval jen 14 let, neboť v roce 431 př. n. l. opět vypukla válka.

Tzv. druhá peloponéská válka (nazývaná též Archidamova) začala vpádem spartských vojsk do Attiky pod vedením spartského krále Archidama. Podnět k zahájení války dala podpora Athén Korkyře v boji proti Korintu a uzavření přístavů lodím Megary, která byla členem Peloponéského spolku. Král Archidamos ještě před vypuknutím války udělal vše, aby válce zabránil, ale argumenty Efora Sthenelaida o nezbytnosti vést válku proti Athénám přesvědčili většinu. Po vpádu Sparťanů do Attiky Perikles přesvědčil její obyvatele, aby se přestěhovali do bezpečí za hradby Atén a spolehli se na její námořní sílu. Jelikož vojsko Sparty vedené králem Archidamom nebylo schopno překonat hradby Athén, pustošilo krajinu Attiky a Athény jako odvetu vyslali flotilu o počtu 100 lodí, aby působily škody na Peloponésu. Na následující rok obyvatelstvo přeplněných Atén zachvátil mor a do roku této epidemii podlehl i Perikles. Sparta zatím stáhla svá vojska z dosahu moru a nadále pustošením Attiky a přepadáváním námořní dopravy narušovala zásobování Athén.

Po smrti Perikla jeho místo zaujal Kleon. Kleon byl drsný, ale nadaný svou přirozenou výmluvností (demagog) a lehce přesvědčil Athéňany, aby neuvažovali o míru, ale se Spartou bojovali až do konečného vítězství. Když se v roce 428 př. n. l. Mytiléna na ostrově Lesbos pokusila zrušit spojenectví s Aténami, Kleon si vymohl na sněmu usnesení, že všechny Mytilénčany třeba za trest popravit. Druhý den sice athénský sněm toto usnesení zrušil, ale už mezitím kolem 1 000 občanů Mytilény našlo svou smrt na popravišti. Na Kleónove trestné výpravy v zájmu velmocenské politiky Athén se dívali její spojenci ne vždy s porozuměním a Atény tak ztrácely své přátele.

Na tento vývoj v Aténách se Sparta dívala s uspokojením. Kolem roku 427 př. n. l. Archidamos zemřel a jeho následníkem se stal syn Agis, který již na následující rok velel armádě Sparty a jejích spojenců v pokračující peloponéské válce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Archidamos II. na slovenské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]