Archidamos II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Archidamos II. nebo také Archidámos II. (starořecky Ἀρχίδαμος) byl králem Sparty od roku 469 př. n. l. do roku 427 př. n. l. Pocházel z královského rodu Eurypontovcov. Jeho spolukráli z královského rodu Agiovců byly Pleistarchos (469458 př. n. l.), Pleistoanax ve dvou obdobích vlády (458446 př. n. l.) a v letech (428427 př. n. l.) a Pausanias (446428 př. n. l.).

Archidamos byl nástupcem svého děda Leótychida II., jelikož jeho otec Zeuxidamos předčasně zemřel a nedožil se nástupu na spartský trůn. Ve čtvrtém roce vlády Archidama bylo ve Spartě tak hrozné zemětřesení, jaké si Sparta nepamatovala. Následky této přírodní katastrofy Sparťané ještě ani nepřekonali a už museli čelit povstání otroků, kteří využili oslabení Sparty, aby si vydobyli svobodu. K povstání heilotů se připojil mnozí Perioikové a celá Messénie, která se po dvou prohraných válkách toužila zbavit cizího jha. Sparta se tím dostala do nezáviděníhodné postavení a nezbylo jí nakonec nic jiného jen požádat Athény o pomoc.

Athény po delším váhání nakonec spartské žádosti vyhověly. Pro Athény to nebylo snadné rozhodnutí. Athény a Spartu totiž rozděloval odlišný způsob života a jeho hodnot. Athénští vojáci neskrývali své výhrady proti krutému zacházení Sparťanů k heilótům a kMessénii projevovali otevřené sympatie. Sparta se proto po krátké době rozhodla zbavit se svého problematického spojence. Za pomoc jim poděkovali a řekli jim, že si s povstalci už poradí sami. Sparta tak bez pomoci Athéňanů potřebovala k potlačení povstání ještě dlouhých osm let.

Mezitím se spojenectví mezi Spartou a Athénami definitivně skončilo. Bylo to hlavní tím, že perský tlak už skončil a v Řecku stáli proti sobě nyní dva mocné státy, které měly ambice stát se vedoucí mocností v Řecku. Pro dosažení tohoto cíle se Sparta ve snaze oslabit pozici Athén sblížila s jejími tradičními nepřáteli, uzavřela s nimi spojenectví a podařilo se jí získat i řadu členů délského spolku. Athény byly proto nuceny zpřísnit kontrolu svých členů a od roku 460 př. n. l. bojovaly proti jednotlivým členům Peloponéského spolku. V roce 457 př. n. l. Sparta vstoupila do války a Athéňany porazila v bitvě u Tanagra v Bojótii, poté co jim Athéňané odřízli cestu při jejich návratu z tažení proti Fókům spojencům Atén, ale jelikož své vítězství důsledně nevyužily, Athény se rychle vzpamatovaly a o dva měsíce porazily Bojóťany spojence Sparty při Oinofyte. Po těchto událostech byla hlavně z iniciativy aténského státníka Perikla navržena Spartě mírová smlouva s trváním na 30 let a Sparta tento návrh přijala. Ale mír trval jen 14 let, neboť v roce 431 př. n. l. opět vypukla válka.

Tzv. druhá peloponéská válka (nazývaná též Archidamova) začala vpádem spartských vojsk do Attiky pod vedením spartského krále Archidama. Podnět k zahájení války dala podpora Athén Korkyře v boji proti Korintu a uzavření přístavů lodím Megary, která byla členem Peloponéského spolku. Král Archidamos ještě před vypuknutím války udělal vše, aby válce zabránil, ale argumenty Efora Sthenelaida o nezbytnosti vést válku proti Athénám přesvědčili většinu. Po vpádu Sparťanů do Attiky Perikles přesvědčil její obyvatele, aby se přestěhovali do bezpečí za hradby Atén a spolehli se na její námořní sílu. Jelikož vojsko Sparty vedené králem Archidamom nebylo schopno překonat hradby Athén, pustošilo krajinu Attiky a Athény jako odvetu vyslali flotilu o počtu 100 lodí, aby působily škody na Peloponésu. Na následující rok obyvatelstvo přeplněných Atén zachvátil mor a do roku této epidemii podlehl i Perikles. Sparta zatím stáhla svá vojska z dosahu moru a nadále pustošením Attiky a přepadáváním námořní dopravy narušovala zásobování Athén.

Po smrti Perikla jeho místo zaujal Kleon. Kleon byl drsný, ale nadaný svou přirozenou výmluvností (demagog) a lehce přesvědčil Athéňany, aby neuvažovali o míru, ale se Spartou bojovali až do konečného vítězství. Když se v roce 428 př. n. l. Mytiléna na ostrově Lesbos pokusila zrušit spojenectví s Aténami, Kleon si vymohl na sněmu usnesení, že všechny Mytilénčany třeba za trest popravit. Druhý den sice athénský sněm toto usnesení zrušil, ale už mezitím kolem 1 000 občanů Mytilény našlo svou smrt na popravišti. Na Kleónove trestné výpravy v zájmu velmocenské politiky Athén se dívali její spojenci ne vždy s porozuměním a Atény tak ztrácely své přátele.

Na tento vývoj v Aténách se Sparta dívala s uspokojením. Kolem roku 427 př. n. l. Archidamos zemřel a jeho následníkem se stal syn Agis, který již na následující rok velel armádě Sparty a jejích spojenců v pokračující peloponéské válce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Archidamos II. na slovenské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]