Archelaos (filozof)
| Archelaos | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. století př. n. l. Athény |
| Povolání | filozof |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Archelaos, řecky Ἀρχέλαος, byl řecký antický filozof. Žil v 5. století př. n. l. Byl žákem Anaxagorovým a učitelem Sókratovým.
Život a názory
[editovat | editovat zdroj]Archelaos se narodil zřejmě v Athénách, je ale také možné, že pocházel z Milétu.[1] Byl Anaxagorovým žákem a podle Díogena Laertského, který je k tomuto filozofovi hlavním pramenem, učitelem Sókratovým.[2] Díogenés tuto zprávu převzal z pamětí Ióna z Chiu, básníka, který měl oba potkat na ostrově Samu. Archelaos se tam spolu se Sókratem v letech 441–439 účastnil výpravy Athén proti tomuto ostrovu.[3] O jeho životě není nic dalšího známo až na to, že se přátelsky stýkal s athénským politikem a vojevůdcem Kimónem a dramatikem Sofoklem.[4]
Vlastní Archelaova díla se nedochovala, takže se jeho učení rekonstruuje z prací Díogena, Simplikia, Plútarcha a Hippolyta Římského. Archelaos se v jistém smyslu navrátil k názorům Anaximenovým, protože stejně jako on považoval za pralátku vzduch, vznikající rozpálením. Z prvotního rozžhavení pak vznikla všechna nebeská tělesa. Jak se vzduch oteploval a ochlazoval, vznikl oheň a voda. Všichni živočichové včetně lidí vznikli z bahna a každý z nich má ducha. Někteří ho používají rychleji, jiní pomaleji. Archelaos se měl zabývat i etickými otázkami. Lidé si podle něj sami vytvořili zákony a umění, zorganizovali se do obcí a ustanovili si vládce. I pojmy "spravedlivý" a "ničemný" nejsou dané a priori, nýbrž jsou založeny na dohodě lidí.[5] Pokud je tato Díogenova zpráva pravdivá, lze Archelaa považovat za předchůdce sofistů.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ FISCHER, J. L. Případ Sokrates. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1994. 170 s. ISBN 80-7106-110-7. S. 35.
- ↑ DÍOGENÉS LAERTIOS. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. 493 s. S. 94.
- ↑ PATOČKA, Jan. Sókratés. Praha: Státní pedagogické nakladatelství v Praze, 1991. 158 s. ISBN 80-04-25383-0. S. 68.
- ↑ ZELLER, Eduard; NESTLE, Wilhelm. Grundriß der Geschichte der griechischen Philosophie. Leipzig: O. R. Riesland, 1928. 392 s. S. 87.
- ↑ SVOBODA, Karel (ed). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1962. 200 s. S. 115–116.
