Antonín Porák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
MUDr. Antonín Porák

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1878[1]
Ve funkci:
1883 – 1889

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1867 – 1872[2]
Stranická příslušnost
Členství Národní str.

Narození 11. června 1815
Lišov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 6. května 1892 (ve věku 76 let)
České Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Děti Arnošt Porák
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Porák, též Anton Porak (11. června 1815 Lišov[3]6. května 1892 České Budějovice[4])[5], byl český lékař a politik, starosta Trutnova, původně národnostně nevyhraněný, pak se přiklonil k českému státoprávnímu táboru, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Jeho syn byl českokrumlovský podnikatel Arnošt Porák.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Profesí byl vojenským lékařem. Po odchodu z aktivní vojenské služby se usadil v Trutnově, kde (od roku 1854[6]) působil jako městský lékař a veřejně se angažoval. Stal se zde členem obecního zastupitelstva a počátkem 60. let 19. století i starostou města. Ve funkci starosty inicioval založení městské spořitelny. Po požáru Trutnova roku 1861 se zasloužil o obnovu města. Národnostně byl zpočátku nevyhraněný (převládalo u něj zemské vlastenství, loajalita ke království Českému, bez ohledu na etnicitu[7]) a snažil se o porozumění mezi oběma zemskými národnostmi.[5][8] Podle jiného zdroje byl v letech 1861 – 1866 okresním starostou.[6]

Po obnovení ústavního života počátkem 60. let 19. století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii městské do Českého zemského sněmu. Mandát získal v obvodu Trutnov – Broumov – Police.[9] Ačkoliv šlo o etnicky převážně německý okrsek a Porák do sněmu nastoupil jako národnostně nevyhraněný nezávislý politik, následně se přiklonil k českému státoprávnímu táboru vedenému Národní stranou (staročechy). Později proto kandidoval a byl volen v jiných, etnicky českých volebních obvodech.[10] Ve volbách do Českého zemského sněmu v lednu 1867 tak byl zvolen za městskou kurii v obvodu Dvůr Králové – Náchod – Hořice,[11] stejně jako v brzy poté následujících volbách do Českého zemského sněmu v březnu 1867.[12]

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[13] Koncem 60. let praktikovali čeští poslanci politiku pasivní rezistence, kdy na protest bojkotovali jednání zemského sněmu. V září 1868 byl pro absenci zbaven poslaneckého mandátu v zemském sněmu.[14] Již v září 1869 ovšem byl opětovně zvolen v doplňovacích volbách.[15] Poslancem se stal, opět za obvod Dvůr Králové – Náchod – Hořice, i ve volbách do Českého zemského sněmu roku 1870.[16]

V této době byl rovněž poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm roku 1867 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů), kde ovšem mandát nepřevzal a na práci parlamentu se nepodílel. 19. června 1867 byl spolu s dalšími českými poslanci vyzván k udání důvodů pro nepřevzetí mandátu.[17] 26. září 1868 pak byly mandáty těchto poslanců v zemském sněmu a tudíž i v Říšské radě prohlášeny za zaniklé.[18] Znovu ho do vídeňského parlamentu sněm vyslal roku 1871. I nyní se do Říšské rady nedostavil, proto byl jeho mandát 23. února 1872 prohlášen za zaniklý.[19]

Pokračoval ovšem v zemském sněmu, kde obhájil křeslo opět v obvodu Dvůr Králové – Náchod – Hořice ve volbách do Českého zemského sněmu roku 1872.[20] Nadále ale v rámci pasivní české rezistence křeslo nepřebíral a byl opakovaně zbavován mandátu a opakovaně volen v doplňovacích volbách roku 1873[21], 1874[22], 1875[23], 1876[24] Pak po jistou dobu ve sněmu chyběl a zasedl zde až po volbách do Českého zemského sněmu roku 1883, nyní za městskou kurii v obvodu Třeboň – Lišov –Týn n. Vltavou, kde setrval do konce funkčního období, tedy do roku 1889.[25]

Byl i starostou rodného Lišova. V závěru života pobýval na odpočinku. v Českých Budějovicích. Zemřel na plicní onemocnění v roce 1892.[5][26]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Antonín Porák měl se svou ženou, podnikatelkou Annou Porák-Faltisovou pět synů – Alfonse, Viktora, Huga, Antona a Arnošta Poráka (Ernst Porák von Varna).[27] Ti převzali po smrti své matky v roce 1885 její těžařské podniky na Českokrumlovsku a založili Krumlovské grafitové závody – bratří Porákové. Společně také spravovali tzv. Vltavský mlýn, z něhož pod vedením posledního jmenovaného, Arnošta Poráka, vznikly Papírny Loučovice, jeden z nejvýznamnějších papírenských podniků v Rakousku-Uhersku a Československu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. S četnými přestávkami kvůli politice pasivní rezistence, kdy čeští poslanci zemský sněm bojkotovali.
  2. V rámci politiky pasivní rezistence mandát nepřevzal a fakticky se na práci Říšské rady nepodílel.
  3. Matriční záznam o narození a křtu
  4. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  5. a b c Porák, Antonín [online]. Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové: ELEKTRONICKÝ KATALOG [cit. 2013-07-12]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b Příběh zrodu papírny Vltavský mlýn - bratří Porákové v Loučovicích [online]. kohoutikriz.org [cit. 2013-07-12]. Dostupné online. (česky) 
  7. Chocholatý-Gröger, Franz: Konec bohemismu v Čechách [online]. cs-magazin.com [cit. 2013-07-12]. Dostupné online. (česky) 
  8. VÝROČÍ: PŘED 150 LETY ZNIČIL VELKÝ POŽÁR TAKŘKA CELÝ STŘED TRUTNOVA [online]. trutnovinky.cz [cit. 2013-07-12]. Dostupné online. (česky) 
  9. Národní listy 22. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?it=&id=6086918&picp=&idpi=8401848
  10. KOŘALKA, Jiří: Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914. Praha: Argo, 1996. ISBN 80-7203-022-1. S. 106, 155. (česky) 
  11. http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/002schuz/s002003.htm
  12. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/001schuz/s001004.htm
  13. Osvědčení poslancův českých. Národní noviny. Srpen 1868, čís. 37, s. 1. Dostupné online. 
  14. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/2/stenprot/020schuz/s020006.htm
  15. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/3/stenprot/004schuz/s004001.htm
  16. http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/003schuz/s003001.htm
  17. Protokol ze schůze Poslanecké sněmovny 19. června 1867, http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0004&page=289
  18. Protokol ze schůze Poslanecké sněmovny 3. listopadu 1868, http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0004&page=4494
  19. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  20. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm
  21. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/003schuz/s003001.htm
  22. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/3/stenprot/001schuz/s001003.htm
  23. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/4/stenprot/001schuz/s001001.htm
  24. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/5/stenprot/002schuz/s002001.htm
  25. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7311524&picp=&it=0&s=djvu
  26. Úmrtí. Národní politika. Červen 1892, roč. 10, čís. 129, s. 3. Dostupné online. 
  27. Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 8. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Porák von Varna, Ernst (1849-1918), Großindustrieller, s. 207. (německy)