Anthracotheriidae

Anthracotheriidae
	Anthracotherium, rekonstrukce
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	sudokopytníci (Artiodactyla);
Čeleď	† Anthracotheriidae; Leidy, 1869
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anthracotheriidae je vyhynulá čeleď sudokopytníků, jejíž fosilní záznam sahá od středního eocénu po pliocén, možná až po spodní pleistocén.^[1]

Charakteristika

Zástupci čeledi Anthracotheriidae se svou velikostí pohybovali od rozměrů malého prasete až po rozměry velkého hrocha.^[2] Lebka se vyznačovala dlouhou a úzkou přední (rostrální) částí, u mnoha zástupců se objevovala výrazná diastema mezi předními zuby, jež však scházela u rodu Heptacodon. Na vrcholu lebky se vyvinul mohutný sagitální hřeben pro úpon žvýkacího svalstva. Většina antrakotérií si zachovávala původní zubní vzorec a často mívala mohutné špičáky. Stoličky byly brachyodontní (s nízkými korunkami), jejich plochu tvořily buďto srpkovité sklovinové lišty (selenodontní stoličky), nebo kombinace hrbolků a lišt (bunoselenodontní stoličky). Stoličky si obecně zachovávaly různé charakteristiky typické spíše pro primitivní sudokopytníky. Tělo bylo robustně stavěné, s relativně krátkými končetinami. Přední i zadní končetiny byly vůči sobě proporčně úměrně dlouhé, na přední noze vyrůstalo pět prstů a na zadní čtyři prsty. Osa končetiny procházela mezi třetím a čtvrtým prstem, tedy shodně, jako je tomu i u jiných sudokopytníků; u rodu Elomeryx však osa přední končetiny procházela třetím prstem.^[3]

Paleoekologie a evoluce

Antrakotéria prodělala evoluční radiaci ve středním eocénu, původně pocházela z Eurasie. Ve svrchním eocénu se jejich zástupci objevili rovněž v Severní Americe a během oligocénu kolonizovali Afriku.^[2] Fylogeneticky se odvozují v rámci kladu Cetancodonta, jenž z přežívajících skupin zahrnuje hrochy a kytovce. Zřejmě se jedná o přímé předchůdce dnešních hrochovitých (Hippopotamidae), s nimiž utvářejí klad Ancodonta. Antrakotéria by v takovém případě představovala parafyletický taxon, užívaný pouze ve formě gradu. Kmenoví zástupci hrochovitích jsou zřejmě zastoupeni podčeledí Bothriodontinae v rámci antrakotérií, zahrnující např. rody Libycosaurus, Merycopotamus či Bothriogenys.^[4]^[5]

V průběhu evoluce se antrakotéria postupně zvětšovala, přičemž možná zastávala semiakvatické návyky podobně jako současní hroši. Největší z nich dosahovala i podobných rozměrů.^[3] Největší severoamerická antrakotéria, Heptacodon a Elomeryx, však dorůstala pouze do velikosti vzrostlého prasete.^[6] Postupný úpadek antrakotérií od miocenní epochy bývá dáván do souvislosti s rozvojem pravých hrochovitých, nicméně protože hrochovití nikdy nekolonizovali Severní Ameriku, vyhynutí na tomto kontinentu je třeba dávat do souvislosti s jinými faktory.^[2] Studie z roku 2023, jež na základě mikropoškození zubů rekonstruovala složení jídelníčku rodu Anthracotherium z oligocénu francouzského naleziště Quercy, tento rod identifikovala jako oportunistického býložravce, jenž se živil pastvou, ovocem i listím.^[7]

Odkazy

Reference

↑ ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců: evoluce, fylogeneze, systém. Vyd. 1. vyd. Praha: Academia 512 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-0858-9. OCLC ocm51186308 S. 412.
↑ ^a ^b ^c KEMP, Thomas Stainforth. The Origin and Evolution of Mammals. Oxford ; New York: Oxford University Press, 2005. S. 264. (anglicky)
↑ ^a ^b ROSE, Kenneth D. The Beginning of the Age of Mammals. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2006. S. 293–294.
↑ ASHER, R. J. Diversity and relationships within crown Mammalia. In: ZACHOS, Frank E.; ASHER, Robert J. Mammalian Evolution, Diversity and Systematics. Berlin ; Boston: De Gruyter, 2018. S. 335.
↑ ZIMA, J.; MACHOLÁN, M, 2021. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia. 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. S. 309–310.
↑ KNOR, Stanislav. Svrchnoeocenní savčí fauna Severní Ameriky. ŽIVA AVČR. 2015, čís. 6. Dostupné online.
↑ RIVALS, Florent; BELYAEV, Ruslan I.; BASOVA, Vera B. Hogs, hippos or bears? Paleodiet of European Oligocene anthracotheres and entelodonts. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 2023-02, roč. 611, s. 111363. Dostupné online [cit. 2024-07-20]. ISSN 0031-0182. DOI 10.1016/j.palaeo.2022.111363.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Anthracotheriidae na Wikimedia Commons
Taxon Anthracotheriidae ve Wikidruzích

[1] ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců: evoluce, fylogeneze, systém. Vyd. 1. vyd. Praha: Academia 512 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-0858-9. OCLC ocm51186308 S. 412.

[:3-2] KEMP, Thomas Stainforth. The Origin and Evolution of Mammals. Oxford ; New York: Oxford University Press, 2005. S. 264. (anglicky)

[:2-3] ROSE, Kenneth D. The Beginning of the Age of Mammals. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 2006. S. 293–294.

[4] ASHER, R. J. Diversity and relationships within crown Mammalia. In: ZACHOS, Frank E.; ASHER, Robert J. Mammalian Evolution, Diversity and Systematics. Berlin ; Boston: De Gruyter, 2018. S. 335.

[5] ZIMA, J.; MACHOLÁN, M, 2021. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia. 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. S. 309–310.

[6] KNOR, Stanislav. Svrchnoeocenní savčí fauna Severní Ameriky. ŽIVA AVČR. 2015, čís. 6. Dostupné online.

[7] RIVALS, Florent; BELYAEV, Ruslan I.; BASOVA, Vera B. Hogs, hippos or bears? Paleodiet of European Oligocene anthracotheres and entelodonts. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 2023-02, roč. 611, s. 111363. Dostupné online [cit. 2024-07-20]. ISSN 0031-0182. DOI 10.1016/j.palaeo.2022.111363.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]