Anoa nížinný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxAnoa nížinný
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád přežvýkaví (Ruminantia)
Čeleď turovití (Bovidae)
Podčeleď tuři (Bovinae)
Rod Bubalus
Binomické jméno
Bubalus depressicornis
H. Smith, 1827
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anoa nížinný (Bubalus depressicornis) je druhý nejmenší druh divokého tura. Jde o endemit primárních nížinných pralesů a mokřadů indonéského ostrova Celebes a jako takový je ohrožován lovem a kácením pralesů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • hmotnost: asi 300 kg
  • délka těla: 180 cm
  • délka ocasu: 40 cm
  • výška v kohoutku: 86 cm

Anoa nížinný je malý tur s oválným trupem a krátkýma, štíhlýma nohama a krátkým krkem. Dospělé kusy jsou tmavě zbarvené, většinou tmavě hnědé až černé, mívají však bílé nebo žlutavé ponožky nebo bílý půlměsíc pod hrdlem. Srst je řídká s rovnými hrubými chlupy.

Obě pohlaví mají rohy, které jsou u krav kratší než u býků. Rohy jsou rovné, na průřezu trojúhelníkovité.

Rozšíření a stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Anoa nížinný je endemitem ostrova Celebes, celková rozloha území, na kterém se vyskytují, je menší než 5,000 km2. K životu potřebují primární, člověkem nenarušený les - obývají nížinné pralesy a mokřady s hustým podrostem, kdysi žili i podél pobřeží.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Anoa nížinný zřejmě žije samotářsky nebo v párech, pravděpodobně nejsou teritoriální, podobně jako ostatní druhy turů. Jsou aktivní převážně ráno a pozdě odpoledne, zbytek dne odpočívají a přežvykují.

Jsou to býložravci, spásají trávy i byliny, okusují listy stromů a keřů nebo kůru, pojídají také vodní rostliny nebo ovoce.

Samice rodí většinou jedno mládě po 275-315 dnech[2] březosti.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Anoa nížinný je ve velkém loven místními lidmi a je ohrožován také kácením pralesů, ve kterých žije. V přírodě nežije více než 5000 jedinců[3]. V Indonésii je anoa nížinný oficiálně chráněn od roku 1931 a na ostrově bylo zřízeno několik rezervací, skutečný stupeň ochrany je ale značně nejistý.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Anoa nížinný patří mezi druhy chované v zajetí velmi zřídka. V rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) je chováno pouhých 47 jedinců. Po celé Evropě je aktuálně k vidění jen v 18 zoo, z toho v Česku ve dvou zoologických zahradách: Zoo Praha a Zoo Ústí nad Labem.[4] V Ústí nad Labem mají anoa od roku 1995 (pár přivezen z Rotterdamu), první odchov se podařil v roce 1997, zatím poslední v roce 2004. V Zoo Praha jsou taktéž od roku 1995[5] (více viz dále). V minulosti patřily k chovatelům tohoto vzácného kopytníka také zoo ve Dvoře Králové nad Labem a v letech 1999 až 2010 také Zoo Olomouc.[4] Na Slovensku tento druh chován nikdy nebyl. V rámci Evropy je nejvíce chován ve Spojeném království (v pěti zařízeních).[4] Za rok 2014 se v Evropě narodilo jen 5 mláďat[6].

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Historie chovu anoa nížinného v české metropoli započala v roce 1995, kdy byl první jedinec přivezen z německého Stuttgartu. V roce 1998 dorazili sourozenci z nizozemského Rotterdamu. Několikrát pak byl chov oživen jedinci ze zoo v belgických Antverpách. Úspěšné pražské odchovy jsou datovány do let 2000, 2002, 2004 [1], 2007 [2], 2011, 2013 a 2015 (Ročenky UCSZOO). Zatím poslední – v pořadí sedmé mládě se narodilo 24. února 2015. Tento samec dostal jméno Matýsek. Poslední chovný pár Henry a Goy odchoval tři společná mláďata. V březnu 2018 byla chována matka se synem (Matýskem). Očekává se sestavení nového chovného páru. V průběhu roku 2018 však k žádnému přesunu nedošlo.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. KHOLOVÁ, Helena; KNOTKOVÁ, Libuše; KNOTKA, Jaromír. Mláďata z království divočiny. [s.l.]: [s.n.] 208 s. ISBN 80-7306-215-1. S. 188-189. (česky) 
  3. IUCN Red list of threatened species - Bubalus depressicornis. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2007-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-24. 
  4. a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-03-26]. Dostupné online. 
  5. Anoa nížinný - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-03-26]. Dostupné online. (česky) 
  6. DOBIÁŠOVÁ, Barbora. Anoa nížinný. Trojský koník. 2015, čís. 2, s. 7. 
  7. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dobiášová, Barbora. Anoa nížinný. Trojský koník. 2015, 2, s. 7.
  • Ročenky Unie českých a slovenských zoologických zahrad 1995–2017.
  • Zoo Praha – interní materiály.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]