Anoa nížinný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxAnoa nížinný
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádsudokopytníci (Artiodactyla)
Podřádpřežvýkaví (Ruminantia)
Čeleďturovití (Bovidae)
Podčeleďtuři (Bovinae)
RodBubalus
Binomické jméno
Bubalus depressicornis
H. Smith, 1827
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anoa nížinný (Bubalus depressicornis) je druhý nejmenší druh divokého tura. Jde o endemit primárních nížinných pralesů a mokřadů indonéského ostrova Celebes a jako takový je ohrožován lovem a kácením pralesů.

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • hmotnost: asi 300 kg
  • délka těla: 180 cm
  • délka ocasu: 40 cm
  • výška v kohoutku: 86 cm

Anoa nížinný je malý tur s oválným trupem a krátkýma, štíhlýma nohama a krátkým krkem. Dospělé kusy jsou tmavě zbarvené, většinou tmavě hnědé až černé, mívají však bílé nebo žlutavé ponožky nebo bílý půlměsíc pod hrdlem. Srst je řídká s rovnými hrubými chlupy.

Obě pohlaví mají rohy, které jsou u krav kratší než u býků. Rohy jsou rovné, na průřezu trojúhelníkovité.

Rozšíření a stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Anoa nížinný je endemitem ostrova Celebes, celková rozloha území, na kterém se vyskytují, je menší než 5,000 km2. K životu potřebují primární, člověkem nenarušený les - obývají nížinné pralesy a mokřady s hustým podrostem, kdysi žili i podél pobřeží.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Anoa nížinný zřejmě žije samotářsky nebo v párech, pravděpodobně nejsou teritoriální, podobně jako ostatní druhy turů. Jsou aktivní převážně ráno a pozdě odpoledne, zbytek dne odpočívají a přežvykují.

Jsou to býložravci, spásají trávy i byliny, okusují listy stromů a keřů nebo kůru, pojídají také vodní rostliny nebo ovoce.

Samice rodí většinou jedno mládě po 275-315 dnech[2] březosti.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Anoa nížinný je ve velkém loven místními lidmi a je ohrožován také kácením pralesů, ve kterých žije. V přírodě nežije více než 5000 jedinců[3]. V Indonésii je anoa nížinný oficiálně chráněn od roku 1931 a na ostrově bylo zřízeno několik rezervací, skutečný stupeň ochrany je ale značně nejistý.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Anoa nížinný patří mezi druhy chované v zajetí velmi zřídka. V rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) je chováno pouhých 47 jedinců. Po celé Evropě je aktuálně k vidění jen v 18 zoo, z toho v Česku ve dvou zoologických zahradách: Zoo Praha a Zoo Ústí nad Labem.[4] V Ústí nad Labem mají anoa od roku 1995 (pár přivezen z Rotterdamu), první odchov se podařil v roce 1997, zatím poslední v roce 2004. V Zoo Praha jsou taktéž od roku 1995[5] (více viz dále). V minulosti patřily k chovatelům tohoto vzácného kopytníka také zoo ve Dvoře Králové nad Labem a v letech 1999 až 2010 také Zoo Olomouc.[4] Na Slovensku tento druh chován nikdy nebyl. V rámci Evropy je nejvíce chován ve Spojeném království (v pěti zařízeních).[4] Za rok 2014 se v Evropě narodilo jen 5 mláďat[6].

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Historie chovu anoa nížinného v české metropoli započala v roce 1995, kdy byl první jedinec přivezen z německého Stuttgartu. Jednalo se o samce Johanna, kterému se říkalo Adam. V roce 1998 dorazili sourozenci z nizozemského Rotterdamu (samec Henry a samice Karin[7]). V roce 1999 byla dovezena samice Ypsila[7]. Několikrát pak byl chov oživen jedinci ze zoo v belgických Antverpách. První odchov byl zaznamenán v roce 2000 (rodiče Karin a Adam[7]) – sameček dostal jméno Cecil. Další úspěšné pražské odchovy jsou datovány do let 2002, 2004 [1], 2007 [2], 2011, 2013 a 2015.[8] Zatím poslední – v pořadí sedmé mládě se narodilo 24. února 2015. Tento samec dostal jméno Matýsek. Poslední chovný pár Henry a Goy odchoval tři společná mláďata. V březnu 2018 byla chována matka se synem (Matýskem). Očekává se sestavení nového chovného páru. V průběhu roku 2018 však k žádnému přesunu nedošlo.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-06]
  2. KHOLOVÁ, Helena; KNOTKOVÁ, Libuše; KNOTKA, Jaromír. Mláďata z království divočiny. [s.l.]: [s.n.] 208 s. ISBN 80-7306-215-1. S. 188–189. (česky) 
  3. IUCN Red list of threatened species - Bubalus depressicornis. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2007-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-24. 
  4. a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-03-26]. Dostupné online. 
  5. Anoa nížinný - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-03-26]. Dostupné online. (česky) 
  6. DOBIÁŠOVÁ, Barbora. Anoa nížinný. Trojský koník. 2015, čís. 2, s. 7. 
  7. a b c Telátko do kapsy. Trojský koník. 2001, roč. 3, čís. 1, s. 2. 
  8. Ročenky Unie českých a slovenských zoologických zahrad
  9. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dobiášová, Barbora. Anoa nížinný. Trojský koník. 2015, 2, s. 7.
  • Ročenky Unie českých a slovenských zoologických zahrad 1995–2017.
  • Zoo Praha – interní materiály.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]