Andrea Lucchesi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Andrea Lucchesi
Základní informace
Narození 23. května 1741
Motta di Livenza
Úmrtí 21. března 1801 (ve věku 59 let)
Bonn
Žánry opera, klasická hudba a duchovní hudba
Povolání varhaník, hudební skladatel a dirigent
Nástroje varhany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrea Lucchesi, také psán Luchesi, (23. května 1741 Motta di Livenza21. března 1801 Bonn) byl italský hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Andrea Lucchesi se narodil v městečku Motta di Livenza, nedaleko Trevisa jako jedenácté dítě Pietra Luchese a Cateriny Gottardiové. Vyrůstal v rodném městě a základní hudební vzdělání získal od svého bratra Mattea, který byl knězem, učitelem a varhaníkem. V roce 1757 přišel do Benátek. Podpora benátského šlechtice Joseppa Morosiniho mu umožnila studovat u vynikajících benátských hudebníků. Jeho učiteli byli Gioacchino Cocchi, Padre Paolucci, Giuseppe Saratelli, Domenico Gallo, Ferdinando Bertoni a Baldassare Galuppi. Jeho kariéra se rychle vyvíjela. Byl zkušebním komisařem varhaníků (1761) a sám se v roce 1764 stal varhaníkem v kostele Nejsvětějšího spasitele (Chiesa di San Salvador). Komponoval skladby pro cembalo a varhany, instrumentální díla a chrámovou a divadelní hudbu. Rovněž komponoval skladby pro slavnostní příležitosti. Jako uznávaný varhanní virtuóz byl zván i mimo Benátky. Např. účinkoval při příležitosti inaugurace nových varhan v bazilice sv. Antonína v Padově.

Jako operní skladatel debutoval v roce 1765 operou L'isola della fortuna v divadle Teatro San Samuele, která byla ještě v témže roce uvedena i ve dvorním divadle (Hoftheater) ve Vídni. Když v roce 1771 navštívili Itálii Leopold Mozart a Wolfgang Amadeus Mozart, setkali se s Andreou Lucchesim a obdrželi darem jeho koncert pro cembalo, který pak Leopold využíval k pedagogickým účelům.

Na pozvání kolínského arcibiskupa Maximiliana Friedricha von Königsegg-Rothenfelse přicestoval v roce 1771 do Bonnu, aby zvýšil úroveň arcibiskupovy dvorní kapely. Po smrti Ludwiga van Beethovena staršího (dědečka Ludwiga van Beethovena), dosavadního kapelníka, byl Lucchesi v roce 1774 jmenován oficiálním dvorním kapelníkem. Členem orchestru byl např. český skladatel Antonín Rejcha a v letech 1781–1782 i Ludwig van Beethoven.

V roce 1775 se v Bonnu i oženil. Jeho manželkou se stala Anthonetta Josepha d'Anthoin, dcera arcibiskupova kancléře. Měl dvě dcery a čtyři syny. Maximilian Friederich (* 1775) a M. Jakob Ferdinand (* 1777) se stali rovněž hudebníky. S výjimkou kratšího pobytu v Benátkách v letech 1783–1784, žil pak v Bonnu až do své smrti v roce 1801, ačkoliv jeho zaměstnání skončilo vpádem Napoleonových vojsk v roce 1794.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • L'isola della fortuna, dramma giocosa (libreto Giovanni Bertati, 1765, Benátky, Teatro San Samuele)
  • Le donne sempre donne, dramma giocosa (libreto Pietro Chiari, 1767, Benátky, Teatro San Moisè)
  • Il matrimonio per astuzia, dramma giocosa (1771, Benátky, Teatro San Benedetto)
  • L'inganno scoperto ovvero Il conte Caramella, dramma giocoso (libreto Carlo Goldoni, 1773, Bonn)
  • L'improvisata ossia La galanteria disturbata, azione comica teatrale (1773/74, Bonn)
  • Ademira, opera seria (libreto Ferdinando Moretti, 1784, Benátky, Teatro San Benedetto)
  • L'amore e la misericordia guadagnano il giuoco, komická opera (libreto Domenico Friggeri, 1794, Pasov)

Duchovní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Sacer trialogus (oratorium, 1768)
  • Passione di N.S. Gesù Cristo (oratorium, text Metastasio, 1776), su testo da
  • Salve Regina (1765-67)
  • Stabat Mater (1770)
  • Miserere per soli, coro e orchestra (1770)
  • Requiem (1771)
  • Messa e vespro per la festa della concezione di Maria vergine a Verona (1770)
  • 4 mše (1775)
  • Te Deum per soprano, alto e orchestra (1768)

Instrumentální hudba[editovat | editovat zdroj]

  • 12 sonát známých jako Raccolta Donelli (1764)
  • 6 sonatin a 8 divertiment pro cembalo
  • 2 sonáty pro varhany
  • Hudba ke slavnosti sv. Rocca v Benátkách (1769)
  • Serenata per il duca di Brunswick (1764)
  • 10 symfonií
  • Sonata in fa 'per il cimbalo'
  • 6 sonát pro cembalo s doprovodem houslí, op.1 (Bonn, 1772)
  • 3 Sinfonie op. 2 (Bonn,1773)
  • 2 koncerty pro cembalo (Bonn,1773)
  • Sonata facile pro housle a cembalo (1796)

Jiné skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Cantata per il duca di Württemberg (1767)
  • Arlequin déserteur devenu magicien ou Le Docteur mari idéal, balet (1774, Bonn)
  • Die Liebe für das Vaterland, Musik zum Prolog (1783, Frankfurt nad Mohanem)
  • Cantata per l'elezione a vescovo dell'Arciduca Max Franz (1785)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrea Luchesi na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]