Domenico Gallo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Domenico Gallo
Narození 1730
Benátky
Úmrtí 1775 (ve věku 44–45 let)
Benátky
Povolání hudební skladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Domenico Gallo (1730, Benátky – kolem roku 1768?, někdy se uvádí rok 1775) byl italský hudební skladatel a houslista období baroka.

Život a tvorba[editovat | editovat zdroj]

O Gallově životě je známo velmi málo. Belgický skaldatel a hudební vědec François-Joseph Fétis ve svém biografickém slovníku Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique o něm napsal:

„GALLO (Dominique), význmamný skladatel a houslista, naroezný v Benátkách kolem roku 1730, napsal množství chrámové hudby a byl znám pro své houslové sonáty a úspěšné symfonie. Všechna jeho díla jsou pouze rukopisy. Ve starých sbírkách Breitkopfa v Lipsku se nacházejí jeho tři symphonie pro dvoje houlse, violu a bas (viz dodatek tematického katalogu Breitkopf z roku 1767).
— François-Joseph Fétis, Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique. Sv. 4, Brusel 1837, s. 252.

Není však známo, odkud Fétis tyto informace čerpal.

Domenico Gallo se věnoval především tvorbě duchovní hudby, k jeho dílům tohoto typu patří Stabat Mater. Skládal však také houslové sonáty, symfonie a snad i houslové koncerty.

Některé Gallovy triové sonáty a další skladby se dlouho připisovaly Pergolesimu, a to včetně těch, jimiž se později inspiroval Stravinský v baletu Pulcinella.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Navzdory Fétisově tvrzení se objevily některé Gallovy skladby v tištěné podobě:

  • 6 sonát pro 2 housle a basso continuo (Benátky, rok neznámý)
  • 6 sonát pro 2 flétny a basso continuo (Londýn, 1755?)
  • 6 sonát pro housle a basso continuo: Sei sonate a due / Violino, e Violloncello [sic], o Cembalo / composte dal Signor Domenico Gallo (Benátky, rok neznýmá)
  • jedna dochovaná ouvertura v Sei ouverture a piu stromenti (Paříž, 1758)
  • 12 triových sonát pro 2 housle a basso continuo (Londýn, 1780), pod jménem G. B. Pergolesiho: Twelve Sonatas for two Violins and a Bass or an Orchestra compos'd by Gio. Batt.a Pergolese. Author of the Stabat mater (údaj „or an Orchestra“ znemená, že všechny hlasy mohou být obsazeny i sborově). Tři vydání do roku 1795.

Jako rukopisy se dochovaly další triové sonáty a církevní skladby. U některých skladeb je sporné, zda jsou dílem Domenica Galla z Benátke či z Parmy[1].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Helmut Hucke, Die musikalischen Vorlagen zu Igor Stravinskys Pulcinella. In: Helmuth Osthoff zu seinem siebzigsten Geburtstag, Tutzing 1969, s. 241.