François-Joseph Fétis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
François-Joseph Fétis
Litografie z roku 1831 od Jean-Pierre Grangera.
Litografie z roku 1831 od Jean-Pierre Grangera.
Základní informace
Narození 25. března 1784
Mons, Henegavsko, Belgie
Původ belgický
Úmrtí 26. března 1871
Brusel, Belgie
Žánry klasická hudba
Povolání dirigent, hudební skladatel, kritik, historik, muzikolog a pedagog
Významná díla Univerzální biografie hudebníků a obecná bibliografie hudby
Ocenění Římská cena
Některá data mohou pocházet z datové položky.

François-Joseph Fétis (25. března 1784, Mons, Henegavsko26. března 1871, Brusel) byl belgický hudební skladatel, kritik, muzikolog, historik a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině hudebníků a stavitelů klavírů. Od tří let hrál pod vedením svého otce na klavír, housle a na varhany. Od sedmi let komponoval, v devíti letech se stal varhaníkem v kostele sv. Valtrudy v Monsu a v témže roce provedl veřejně svůj vlastní houslový koncert.

V roce 1800 odejel do Paříže aby studoval na pařížské konzervatoři. Učitelem harmonie byl Jean-Baptiste Rey a klavír studoval u François-Adriena Boieldieua a Louis-Barthélémyho Pradhera. V roce 1807 se s kantátou Ariana na Naxu umístil jako druhý v soutěži o Prix de Rome.

V roce 1806 podrobil revizi římskokatolické liturgické zpěvy v naději, že objeví jejich originální podobu. V tomto roce také začal pracovat na svém životním díle Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique, universální encyklopedii hudebníků a hudby.

V roce 1821 byl jmenován profesorem Pařížské konzervatoře. V roce 1827 založil časopis Revue musicale, první francouzský časopis věnovaný výlučně hudbě. V Paříži setrval až do roku 1833, kdy se na žádost belgického krále Leopolda I. vrátil do Belgie, aby se stal ředitelem nově založené Královské konzervatoře Brusel a kapelníkem královského orchestru.

V Bruselu se stal zakladatelem a až do své smrti dirigentem proslulých koncertů konzervatoře. Kromě toho zavedl volný cyklus přednášek o hudební historii a filosofii. Komponoval velké množství skladeb nejrůznějších žánrů. Od velkých oper a oratorií až po jednoduché písně. Liboval si také v drobných podvrzích. Mezi ně patří např. Loutnový koncert Valentina Strobela nebo árie „Se i miei so sospiri“ dlouho připisovaná Alessandru Stradellovi.

Fétis zemřel v Bruselu. Jeho rozsáhlou a cennou knihovnu odkoupila belgická vláda a věnovala ji bruselské konzervatoři.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl sice velmi plodným, a ve své době oblíbeným skladatelem, nicméně z jeho díla jsou z dnešního hlediska nejdůležitější jeho hudebně teoretické, metodické a historické spisy. Zejména jeho obsáhlé dílo Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique je pramenem, ke kterému se hudební historikové dodnes vracejí. Poprvé vyšlo postupně v osmi svazcích v letech 1837–1844 v Bruselu. Druhé, revidované a doplněné vydání v letech 1860–1865 v Paříži.

Literární díla[editovat | editovat zdroj]

  • Antoine Stradivari, luthier célèbre (Paříž, 1856)
  • Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique (Brusel, 1835–1844)
  • Biographies de Joseph et Michael Haydn (Paříž, nedatováno)
  • Curiosité historiques de la musique, complement nécessaire de La musique mise à la portée de tout le monde (Paříž, 1830)
  • Esquisse de l'histoire de l'harmonie considérée comme art et comme science systématique (Paříž, 1840)
  • Histoire générale de la musique (Paříž, 1869–76)
  • Traité au contrepoint et de la fugue (Paříž, 1827)
  • Traité du chant en choeur (Paříž, 1837)
  • Méthode des méthodes de piano (Paříž, 1840),
  • Traité complet de la théorie et de la pratique de l'harmonie" (Paříž and Brussels, 1844)

Instrumentální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • 3 smyčcové kvartety (před rokem 1840)
  • Sextet pro smyčcový kvartet a klavír na čtyři ruce
  • 3 smyčcové kvintety (1860–1862)
  • Grand Duo pro housle a klavír
  • Koncertní předehra (1854)
  • 1. symfonie Es-Dur (1862)
  • 2. symfonie g-moll (1883)
  • Symfonická fantasie pro varhany a orchestr (1865)
  • Koncert h-moll pro flétnu a orchestr (1869)

Chrámová hudba[editovat | editovat zdroj]

  • Mše pro pět hlasů (1810)
  • Requiem na smrt královny Louise-Marie (1850)
  • Te Deum laudamus k narozeninám krále Leopolda I. (1856)
  • Domine salvum fac regem nostrum ke korunovaci krále Leopolda II. (1865)

Jevištní díla[editovat | editovat zdroj]

  • L’Amant et le mari (komická opera, 8. června 1820 Paříž, Théâtre Feydeau)
  • Les Sœurs jumelles (komická opera, 5. července 1823 Paříž, Théâtre Feydeau)
  • Marie Stuart en Ecosse (Lyrické drama 30. srpna 1823 Paříž, Théâtre Feydeau)
  • Phidias (dvouaktová opera, 1824 Paříž)
  • Le Bourgeois de Reims (komická opera, 7. června 1825 Paříž, Théâtre Feydeau)
  • La vieille (komická opera, 14. března 1826 Opéra-Comique Paříž)
  • Le Mannequin de Bergame (komická opera, 1. března 1832 Paříž, Théâtre Ventadour)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je François-Joseph Fétis
  • Nors S. Josephson: François-Joseph Fétis and Richard Wagner. Revue belge de Musicologie / Belgisch Tijdschrift voor Muziekwetenschap,Vol. 26/27, (1972/1973), pp. 84-89 (dostupné ZDE)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]