Teatro San Moisè

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Teatro San Moisè
Detail stropní malby.
Detail stropní malby.
Základní informace
Stát Itálie
Místo Benátky
Vznik 1640
Zánik 1818
Budova
Otevření 1640
Uzavření 1818
Další informace
Souřadnice
Adresa Benátky, Itálie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Teatro San Moisè byla operní scéna v Benátkách, působící v letech 1640–1818.

Historie divadla[editovat | editovat zdroj]

Divadlo nechala postavit rodina Giustiniani na prestižním místě v blízkosti svého paláce a kostela San Moisè na vstupu do Canal Grande. Otevřeno bylo v roce 1640 Monteverdiho operou (nyní ztracenou) L'Arianna. Jedním z prvních impresárií divadla byl libretista Giovanni Faustini.

Pokud jde o velikost, bylo jedním z nejmenších benátských divadel, ale brzy se stalo divadlem nejvyhledávanějším. V roce 1688 bylo rozšířeno na 800 sedadel. Divadlo oživil i impresário Francesco Santurini v roce 1674 tím, že snížil cenu vstupenek na polovinu a podnítil tak oblibu opery ve městě.

Na počátku 18. století divadlo uvádělo díla nejznámějších italských skladatelů té doby, jako byli Francesco Gasparini, Antonio Vivaldi a Tomaso Albinoni. Okolo roku 1740 se do Benátek dostala obliba komické opery a divadlo San Moisè se soustředilo na žánr opera buffa. Jeho representantem byl zejména Baldassare Galuppi s libretistou Carlo Goldonim. V sedmdesátých a osmdesátých letech 18. století byly převažující opery žánru dramma giocoso komponované na libreta Giovani Bertatiho. Psal je zejména skladatel Pasquale Anfossi, ale i další skladatelé.

Divadlo bylo uzavřeno roku 1818. Posledními úspěšnými představeními byla série komedií Gioacchina Rossiniho. Nějaký čas působilo v budově loutkové divadlo a později byla budova přestavěna a hrálo se zde pod názvem Teatro Minerva. Koncem 20. století se stalo součástí obchodního centra a bytových domů.

Premiéry v divadle San Moisè (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1640: L'Arianna, hudba Claudio Monteverdi
  • 1640: Il pastor regio, hudba Benedetto Ferrari
  • 1641: La ninfa avara, hudba Benedetto Ferrari
  • 1642: Amore innamorato, hudba Francesco Cavalli
  • 1649: Euripo, hudba Francesco Cavalli
  • 1666: Aureliano e Demetrio, hudba Carlo Pallavicino
  • 1673: La costanza trionfante, hudba Gian Domenico Partenio
  • 1675: Medea in Atene, hudba Antonio Giannettini
  • 1716: La costanza trionfante degl'amori e de gl'odii, hudba Antonio Vivaldi
  • 1717: Tieteberga, hudba Vivaldi
  • 1718: Artabano, re dei Parti, hudba Vivaldi
  • 1718: Armida al campo d'Egitto, hudba Vivaldi
  • 1718: Gl'inganni per vendetta, hudba Vivaldi
  • 1748: Bertoldo, Bertoldino e Cacasenno, hudba Vincenzo Legrenzio Ciampi
  • 1757: Merope, hudba Florian Leopold Gassmann
  • 1765: L'amore in ballo, hudba Giovanni Paisiello
  • 1766: Le serve rivali, hudba Tommaso Traetta
  • 1773: L'innocente fortunata, hudba Giovanni Paisiello
  • 1774: Le nozze in contrasto, hudba Giovanni Valentini
  • 1775: La contadina incivilita, hudba Pasquale Anfossi
  • 1775: Didone abbandonata, hudba Pasquale Anfossi
  • 1775: L'avaro, hudba Pasquale Anfossi
  • 1776: Le nozze disturbate, hudba Giovanni Paisiello
  • 1777: Lo sposo disperato, hudba Pasquale Anfossi
  • 1778: Ezio, hudba Pasquale Anfossi
  • 1778: La forza delle donne, hudba Pasquale Anfossi
  • 1779: Azor Re di Kibinga, hudba Pasquale Anfossi
  • 1781: Gli amanti canuti, hudba Pasquale Anfossi
  • 1781: Il trionfo di Arianna, hudba Pasquale Anfossi
  • 1787: L'orfanella americana, hudba Pasquale Anfossi
  • 1787: Don Giovanni Tenorio, hudba Giuseppe Gazzaniga
  • 1797: L'intrigo della lettera, hudba Johann Simon Mayr
  • 1801: Martino Carbonaro, hudba Giuseppe Gazzaniga
  • 1802: Le metamorfosi di Pasquale, hudba Gaspare Spontini
  • 1810: La cambiale di matrimonio, hudba Gioacchino Rossini
  • 1811: L'equivoco stravagante, hudba Gioachino Rossini
  • 1811: I tre mariti, hudba Giuseppe Mosca
  • 1812: L'inganno felice, hudba Gioachino Rossini
  • 1812: La scala di seta, hudba Gioachino Rossini
  • 1812: L'occasione fa il ladro, hudba Gioachino Rossini
  • 1813: Il signor Bruschino, hudba Gioachino Rossini
  • 1815: Bettina vedova, hudba Giovanni Pacini

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Schwager, Myron: Public opera and the trials of the Teatro San Moisè. Early Music.1986
  • Zoppelli, Luca: Venice in The New Grove Dictionary of Opera. London, 1992 ISBN 0333734327

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Teatro San Moisè na anglické Wikipedii.