Měňavka velká
 Měňavka velkáStratigrafický výskyt: Sladká voda, rašeliniště, hnijící rybníky, bažiny | |
|---|---|
 Měňavka velká | |
 Fotografie měňavky velké | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | Eukaryota |
| Říše | Amoebozoa |
| Kmen | lalokonozí (Tubulinea) |
| Řád | Tubulinida |
| Čeleď | Amoebidae |
| Rod | měňavka (Amoeba) |
| Binomické jméno | |
| Amoeba proteus Pal. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Měňavka velká (Amoeba proteus) je typický zástupce měňavek z říše Amoebozoa. Patří mezi heterotrofní jednobuněčné organismy, jejichž tvar se neustále mění (plazma se přelévá z místa na místo).[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Prvním popisovatelem této améby (měňavky) je pravděpodobně popis Augusta Johanna Rösela von Rosenhofa, který v roce 1755 publikoval kresby améboidního prvoka, kterého nazval „malý Proteus“. Následně různí autoři přiřadili Röselův organismus a další améboidní prvoky různá jména: Carl Linnaeus nazval Röselův organismus Chaos protheus v roce 1758. Otto Friedrich Müller jej v roce 1786 označil jako Proteus diffluens. Roku 1878 navrhl Joseph Leidy současný název Amoeba proteus, aby popsal Röselův Proteus, Proteus diffluens a další popsanou amébu Amoeba princeps.[2][3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Měňavka je eukaryotický mikroorganismus z čeledi Amoebidae. Tento druh má poměrně složitý cytoskelet. Hyaloplazma je prostoupena sítí aktinových a myosinových mikrofilament - to je kortikální vrstva spojená s buněčnou membránou a obklopující celý obsah buňky (protoplast). Vlákna jsou v kleci umístěna odlišně. V pohybující se mněňavce tvoří aktin velmi tenkou vrstvu na předním („hyalinním uzávěru“) a na zadním (uroidním) konci, zatímco koncentrace aktinových vláken se zvyšuje směrem ke středu buňky. Myosin na předním konci buňky také tvoří tenkou vrstvu, která se zvyšuje směrem ke středu a na zadním konci dosahuje na rozdíl od aktinu maximální tloušťky. Jejich orientace v prostoru je také odlišná. V třetině těla pohybující se mněňavky jsou aktinová vlákna umístěna podélně a jsou spojena speciálními můstky jak s buněčnou membránou, tak navzájem. Na zadním konci tvoří aktin trojrozměrnou síť, ve které leží silná myosinová vlákna. Má buněčné blány, které obsahují protoplazmu, která obklopuje velké jádro.[4] Cytoplazma se diferencuje na světlejší gelovitou vnější část hyaloplazmy (ektoplazma) a tmavší popelovitou granuloplasmu (endoplazma), tak pojmenovanou kvůli vysokému obsahu různých inkluzí a organel. Součástí její těla jsou široké, prstovité a poměrně dlouhé panožky (pseudopodie), které mají laločnatý tvar.[5] Má jich 10 nebo více. Také mají pulzující (stažitelnou) vakuolu, potravní vakuolu. Dosahuje velikosti 600 až 1 000 ųm, tedy 1 mm (můžeme ji vidět pouhým okem). Vyskytuje se ve sladkých vodách.
Pohyb[editovat | editovat zdroj]
Pohybuje se rychlostí asi 0,2 mm za minutu. Plazí se mimo jasné světlo, mechanické podráždění a zvýšené koncentrace látek rozpuštěných ve vodě (například z krystalu stolní soli).
Život[editovat | editovat zdroj]
Mněňavka se živí bakteriemi,[6] a fagocytózou. Konzumuje jednobuněčné řasy a malé prvoky. Panožky jsou základem zachycování potravin. Na povrchu těla dochází ke kontaktu mezi plazmatickou membránou a částicí potravy, v této oblasti se vytvoří „kalíšek na jídlo“. Jeho stěny se uzavírají a do této oblasti začnou vstupovat trávicí enzymy (pomocí lyzozomů). Tak se vytvoří trávicí vakuola. Dále prochází do centrální části buňky, kde je zachycen cytoplazmatickými proudy. Vakuola s nestrávenými zbytky potravy přichází na povrch buňky a splývá s membránou, čímž vyhodí obsah. Kromě fagocytózy je améba charakterizována pinocytózou - požitím tekutiny. V tomto případě se na povrchu buňky tvoří invaginace ve formě trubice, kterou kapička kapaliny vstupuje do cytoplazmy. Tvořící se vakuola s kapalinou se oddělí od tubulu. Po absorpci kapaliny vakuola zmizí. Osmoregulace znamená, že se v buňce periodicky tvoří pulzující kontraktilní vakuola - vakuola, která obsahuje přebytečnou vodu a odstraňuje ji ven. Když jsou podmínky prostředí pro mněňavku špatné - pokles teploty na podzim, rybník vyschne ─ mněňavka se zaokrouhlí, přestane jíst a vytvoří hustou skořápku - cysta, a pokud nastanou dobré podmínky - opouští cystu a jde k normálnímu životu.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Žije na dně vod v rašeliništích, hnijících rybnících a bažinách. Preferuje oblasti s čistou vodou, která je dobře prokysličená.[7]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Rozmnožuje se nepohlavně příčným (binárním) dělením. Před rozdělením se mněňavka přestane plazit, zmizí z ní diktyozomy Golgiho aparátu a kontraktilní vakuola. Na začátku je jádro rozděleno, pak dochází k cytokinéze.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Měňavka velká - 3D animace. Mozaik digitální vyučování a studium [online]. [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
- ↑ LEIDY, Joseph. Amoeba Proteus. zenodo.org. 1878-04-01. Dostupné online [cit. 2021-04-08]. DOI 10.1086/272082.
- ↑ JEON, Kwang. The Biology of Amoeba. [s.l.]: Elsevier 655 s. Dostupné online. ISBN 978-0-323-14404-9. (anglicky) Google-Books-ID: J0vniMFGPukC.
- ↑ Měnavka Velká. Jak do skoly bez uceni [online]. [cit. 2021-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-19.
- ↑ Amoebozoa. www.zoologie.frasma.cz [online]. [cit. 2021-04-08]. Dostupné online.
- ↑ Album - Prvoci - č. 008 [online]. [cit. 2009-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-20.
- ↑ Amoeba proteus [online]. [cit. 2009-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-11-10. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu měňavka velká na Wikimedia Commons - Podrobný popis pozorování měňavky velké s obrázky (anglicky)
- Zápis měňavky na Encyklopedia of Life (anglicky)
