Přeskočit na obsah

Amarylka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Amarylis)
Jak číst taxoboxAmarylka
alternativní popis obrázku chybí
Amarylka Amaryllis belladonna
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádchřestotvaré (Asparagales)
Čeleďamarylkovité (Amarylidaceae)
Rodamarylka (Amaryllis)
L, 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amarylka[1] (Amaryllis), česky též amarylis nebo zornice (starším názvem i zovnice), je rod rostlin z čeledi amarylkovité. Zahrnuje pouze dva druhy, které jsou oba endemity Jihoafrické republiky. Jsou to vytrvalé, sezónně zatahující cibuloviny s nápadnými květy na dlouhém stvolu. Plodem je tobolka. Rostliny obsahují účinné alkaloidy a jsou jedovaté.

Amarylka Amaryllis belladonna je pěstována v různých kultivarech jako okrasná cibulovina. Mnohem častěji se ovšem pod názvem Amaryllis nabízejí různé okrasné kultivary podobného amerického rodu hvězdník (Hippeastrum).

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Amarylky jsou vytrvalé, vzrůstné, sezónně zatahující cibuloviny. Listy jsou řemenovité, se střední žilkou, uspořádané v přízemní růžici, která je v době květu zaschlá. Cibule jsou robustní. Květy jsou dvoustranně souměrné, oboupohlavné, uspořádané v nepravém okolíku. Květenství spočívá na tuhém, vzpřímeném, za plodu se prodlužujícím stvolu a je podepřené 2 brzy opadávajícími listeny. Okvětí je rozestálé, složené ze 6 volných plátků ve dvou kruzích, bez okvětní trubky. Tyčinek je 6, na bázi jsou velmi krátce srostlé a shloučené nad spodním okvětním lístkem. Čnělka je dlouhá, prohnutá, zakončená trojlaločnou bliznou. Semeník je srostlý ze 3 plodolistů. V každé komůrce je 4 až 8 vajíček. Plodem je tenkostěnná, papírovitá tobolka pukající 3 chlopněmi a obsahující zploštěle kulovitá, bílá nebo růžová, dužnatá, asi 15 mm dlouhá semena.[2][3]

  • Nakvétající květenství Amaryllis belladonna
    Nakvétající květenství Amaryllis belladonna
  • Detail květu A. belladonna
    Detail květu A. belladonna
  • Cibule A. belladonna
    Cibule A. belladonna

Rozdíl mezi amarylkou a hvězdníkem

[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv byl rozdíl mezi rody Amaryllis a Hippeastrum definitivně potvrzen již v 80. letech 20. století, název Amaryllis se i v komerční sféře dále zatvrzele používá k označení různých kulturních hybridů rodu Hippeastrum zejména holandského původu. Je proto vhodné jmenovitě uvést základní rozdíly mezi oběma rody. Květy různých kultivarů amarylek se pohybují v barevné škále od téměř bílé po různé odstíny růžové, mohou však být i žíhané. Stvol květenství je plný, cibule spočívá těsně pod povrchem. Semena jsou bílá nebo růžová, kulovitá a dužnatá, zhruba o velikosti hrachu. Naproti tomu květy hvězdníků mají barevnou škálu podstatně širší, mohou být i oranžové, žluté, zelenavé, sytě červené ap. Stvol je dutý, cibule většinou částečně vyčnívá z půdy. Semena jsou černá nebo hnědá a plochá, papírovitá. Další rozdíly se týkají kvetení. Amarylky kvetou v pozdně letním až podzimním období v neolistěném stavu, naproti tomu hvězdníky kvetou v zimě nebo v předjaří a často mají v té době už i listy.[4]

Rozšíření a ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Rod amarylka zahrnuje pouze 2 druhy, které jsou oba endemity jihoafrického Kapska. Druh Amaryllis belladonna je přirozeně rozšířen v provincii Západní Kapsko, vlivem pěstování však zdomácněl i v dalších klimaticky příhodných částech světa, jako je Austrálie, Nový Zéland, Kalifornie, Mexiko nebo jihozápadní Evropa. Ve své domovině roste v biotopech známých jako fynbos a strandveld. Jedná se o oblasti s horkým, suchým létem a zimními dešti. Kvete v závěru horkého léta, připadajícím zde na únor až březen. Biotopy jsou ovlivňovány periodickými požáry vegetace. Druh Amaryllis paradisicola byl objeven v roce 1997 v suché, téměř pouštní oblasti Richtersverd na severozápadě provincie Severní Kapsko a popsán byl o rok později. Tento druh kvete až po silných podzimních deštích.[3][2][5][6][7]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

Silně vonné květy Amaryllis belladonna jsou opylovány převážně můrami, zejména lišaji. Květy nejvíce voní ve večerních hodinách. Přes den je někdy navštěvují drvodělky, případně i jiné druhy včel. Těžká semena jsou z tobolek, umístěných na dlouhém stvolu, vytřásána větrem do okolí rostliny. Tímto způsobem se v přírodě přirozeně vytvářejí husté skupiny rostlin.[3] Listy amarylek se živí housenky některých druhů můr, v Americe např. Xanthopastis timais, v Asii Polytela gloriosae, Brithys crini a Spodoptera picta, ve východní Africe Diaphone lampra.[8]

  • Můra Xanthopastis timais
    Můra Xanthopastis timais
  • Housenky můry Polytela gloriosae na amarylce
    Housenky můry Polytela gloriosae na amarylce
  • Housenka můry Brithys crini
    Housenka můry Brithys crini

Obsahové látky a jedovatost

[editovat | editovat zdroj]
Strukturní vzorec lykorinu

V listech, cibulích i stvolech A. belladonna byly zjištěny různé fenanthridinové alkaloidy, mezi jinými lykorin, belarmin, ambellin a undulatin. Podobné alkaloidy obsahují i jiní zástupci čeledi amarylkovité, zejména narcisy. Otravy amarylkou jsou spíše výjimečné. Projevují se zvracením, zvýšeným sliněním, bolestmi břicha, průjmem a ztíženým dýcháním. Po požití velkého množství se může dostavit sklíčenost, poruchy koordinace svalů (ataxie), křeče a snížení krevního tlaku. Otravy mají fatální průběh jen zcela výjimečně a lze je léčit symptomaticky. K symptomům podráždění trávicího traktu může přispět také obsah rafidů šťavelanu vápenatého.[9]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Rod Amaryllis popsal Carl Linné. Ve svém základním díle Species plantarum z roku 1753 jej pojal velmi široce a zařadil do něj celkem 9 druhů. Tyto druhy jsou v současné taxonomii rozřazeny každý do jiného rodu čeledi amarylkovitých: Amaryllis belladonna, Ammocharis longifolia, Brunsvigia orientalis, Crinum zeylanicum, Crossyne guttata, Nerine sarniensis, Sprekelia formosissima, Sternbergia lutea a Zephyranthes atamasco. Na počátku 19. století již rod Amaryllis zahrnoval asi 50 druhů. Reorganizaci do tohoto systému přinesl William Herbert, který v roce 1821 přeřadil všechny druhy s výjimkou Amaryllis belladonna do jiných rodů. Od té doby rod Amaryllis zahrnoval jediný druh, a to až do roku 1998, kdy byl překvapivě objeven další druh v Severním Kapsku.[10][3]

Situace ohledně identity Linnéem popsaného druhu Amaryllis belladonna se zkomplikovala tím, že v díle Species Plantarum uvedl autor u popisu druhu několik synonym, která se všechna vztahují k americké rostlině, nyní známé pod názvem Hippeastrum equestre. Po dlouhý čas tak nebylo jasné, ke kterému z obou druhů (potažmo rodů) se originální Linnéovo jméno doopravdy vztahuje. Přesvědčivé důkazy o tom, že se popis týká afrického druhu, byly přineseny ve studii z roku 1939.[10]

Rod Amaryllis je v rámci čeledi Amaryllidaceae řazen do podčeledi Amaryllidoideae a tribu Amaryllideae. Podle výsledků fylogenetických studií představuje bazální větev daného tribu. Mezi blízce příbuzné rody náleží pantropický rod Crinum a některé africké rody (Ammocharis, Strumaria, Brunsvigia, Nerine aj.). Naproti tomu americký rod Hippeastrum je řazen do jiného tribu a není bezprostředně příbuzný.[11]

Význam a pěstování

[editovat | editovat zdroj]
Okrasný kultivar amarylky

Amarylka Amaryllis belladonna je tradičně pěstována jako okrasná cibulovina, i když v podstatně menší míře než podobný hvězdník. V Itálii byl pěstován již v roce 1633. Bylo vyšlechtěno množství různobarevných kultivarů. Zkřížením Amaryllis belladonna s rodem Brunsvigia byl vypěstován také mezirodový hybrid, známý pod jménem ×Amarygia.[12][10] Je znám také kříženec s rodem křín (Crinum) po názvem ×Amacrinum.[9]

Amarylka vyžaduje plné slunce a propustnou, humózní půdu. Když rostlina začne na léto zatahovat, je zapotřebí výrazně omezit zálivku, a to až do doby, kdy vyrazí květenství. Rostlinu lze snadno množit ze semen, která však musejí být čerstvá (nemají dormanci) a je zapotřebí je po dozrání brzy vysít.[3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. ↑ a b KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 3. Berlin: Springer, 1998. ISBN 3-540-64060-6. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e MANNING, John; GOLDBLATT, Peter; SNIJMAN, Dee. Color encyclopedia of Cape bulbs. Portland: Timber Press, 2002. ISBN 0-88192-547-0. (anglicky) 
  4. ↑ Amaryllis [online]. Pacific Bulb Society. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ ADAMS, Trevor. PlantzAfrica.com, 2001. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ MUCINA, Ladislav; RUTHERFORD, Michael C. (eds.). The vegetation of South Africa, Lesotho and Swaziland. Strelitzia. 2006, čís. 19. Dostupné online. 
  8. ↑ HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b KNIGHT, Anthony P. A guide to poisonous house and garden plants. [s.l.]: CRC Press, 2006. (anglicky) 
  10. ↑ a b c SEALY, J.R. Amaryllis and Hippeastrum. Bulletin of Miscellaneous Information (Royal Botanic Gardens, Kew). 1939, čís. 2. 
  11. ↑ ITO, Motomi et al. Phylogenetic relationships of Amaryllidaceae based on matK sequence data.. Journal of Plant Research. June 1999, čís. 112. 
  12. ↑ ×Amarygia [online]. Pacific Bulb Society. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Amarylka&oldid=20527274“