Alexandr Viktorenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr Stěpanovič Viktorenko
Kosmonaut oddílu CPK
Státní příslušnost SSSR/Rusko
Datum narození 29. března 1947 (68 let)
Místo narození Olginka, Severokazachstánská oblast, Kazašská SSR, SSSR
Předchozí
zaměstnání
Letec vojenského námořnictva
Hodnost Plukovník (5. srpna 1987)
Čas ve vesmíru 489 dní 1 hodina 35 minut
Kosmonaut od 23. května 1978
Mise 1. návštěvní expedice (Mir) (Sojuz TM-3/Mir/Sojuz TM-2)
5. základní expedice (Mir) (Sojuz TM-8/Mir)
11. základní expedice (Mir) (Sojuz TM-14/Mir)
17. základní expedice (Mir) (Sojuz TM-20/Mir)
Znaky misí Sojuz TM-3 Sojuz TM-8 Sojuz TM-14 Sojuz TM-20
Kosmonaut do 21. července 1997

Alexandr Stěpanovič Viktorenko (rusky Александр Степанович Викторенко, * 29. března 1947 ve vesnici Olginka v Severokazachstánské oblasti, Kazašská SSR, SSSR) byl vojenský letec, od května 1978 sovětský kosmonaut, člen armádního oddílu kosmonautů Střediska přípravy kosmonautů. Čtyřikrát vzlétl do vesmíru k jednomu týdennímu a třem dlouhodobým pobytům na vesmírné stanici Mir. Celkem strávil ve vesmíru 489 dní, 1 hodina a 35 minut. Roku 1997 z oddílu kosmonautů odešel, žije ve Hvězdném městečku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Alexandr Viktorenko se narodil 29. března 1947[1][2][3] v dělnické rodině žijící ve vesnici Olgince na severu Kazachstánu, je ruské národnosti.[2] Po střední škole sloužil v armádě, roku 1969 absolvoval absolvoval Orenburskou vojenskou vysokou leteckou školu (Оренбургское высшее военное авиационное училище летчиков (ВВАУЛ) им.И.С.Полбина). Poté byl přeložen k letectvu Baltského loďstva.[3]

Kosmonaut[editovat | editovat zdroj]

Roku 1977 se přihlásil do náboru vojenských kosmonautů, prošel všemi koly výběru a 23. května 1978 byl (společně s Nikolajem Grekovem) rozkazem hlavního velitele letectva zařazen do oddílu kosmonautů Střediska přípravy kosmonautů (CPK) jako posluchač-kosmonaut (слушатель-космонавт). U nově zařazených kosmonautů se předpokládalo jejich využití jako pilotů raketoplánu Buran, proto kromě běžné všeobecné kosmické přípravy procházeli také zdokonalovacím pilotním výcvikem, který proběhl v kazašském Akťubinsku u 267. střediska zkoušek letecké techniky a přípravy zkušebních letců (267 Центра испытания авиационной техники и подготовки летчиков-испытателей) do října 1978 do července 1979. Po návratu do Hvězdného městečka byl při tréninku v barokomoře vinou operátora zasažen elektrickým proudem, při následném pádu utrpěl otřes mozku a probral se až po sedmnácti hodinách.[3] Po nehodě se vrátil k výcviku, kvalifikaci zkušební kosmonaut (космонавт-испытатель) získal s Grekovem 24. února 1982.[3]

Na jaře 1982 byl zařazen do skupiny pro mezinárodní lety. Od roku 1983 do února 1984 byl velitelem rezervní návštěvní posádky pro Saljut 7, v posádce s ním cvičili Vitalij Sevasťjanov a do listopadu 1983 i Rimantas Stankjavičjus. V září 1984 byl jmenován velitelem záložní posádky (s Alexandrem Alexandrovem, v březnu 1985 nahrazeným Gennadijem Strekalovem a Jevgenijem Salejem) 5. základní expedice na Saljut 7, která odstartovala v Sojuzu T-14 v září 1985.[3]

V listopadu 1985 – březnu 1986 tvořil s Alexandrovem zálohu pro 1. základní expedici (EO-1) na Mir. V prosinci 1986 byl k Viktorenkovi a Alexandrovovi přiřazen Syřan Muhammed Ahmad Faríz a vzniklá trojice určena 1. návštěvní expedicí na Mir.[3]

Do vesmíru trojice odstartovala z Bajkonuru 22. července 1987 v Sojuzu TM-3. O dva dny později se spojili s Mirem, Alexandrov v základní posádce zaměnil Alexandra Lavejkina, který musel přerušit let v důsledku zdravotních problémů, a po několikadenním společném pobytu na Miru Viktorenko, Lavejkin a Faríz přistáli 30. července 1987 v Sojuzu TM-2. Let trval 7 dní, 23 hodin a 5 minut.[4]

V lednu 1988 byl jmenován velitelem zálohy pro 4. základní expedici (EO-4) na Mir (s Alexandrem Serebrovem a Francouzem Michaelem Togninim), v prosinci 1988 posádka Viktorenko, Serebrov postoupila na místo hlavní posádky pro EO-5.[3]

K Miru kosmonauti odstartovali 6. září 1989 v Sojuzu TM-8. Osídlili stanici opuštěnou od dubna 1989 a věnovali se vědecké činnosti. V prosinci přijali nový modul – Kvant-2, v lednu a únoru 1990 pětkrát vystoupili na povrch stanice. V polovině února je vystřídali Anatolij Solovjov a Alexandr Balandin z EO-6. Viktorenko se Serebrovem přistáli 19. února 1990 po 166 dnech, 6 hodinách a 58 minutách pobytu v kosmu.[5]

V prosinci 1990 se opět zapojil do přípravy na let na Mir, tentokrát v páru se Sergejem Avdějevem v rezervní (tedy 3.) posádce EO-9. V květnu 1991 oba postoupili do záložní posádky EO-10 ještě s Rakušanem Clemensem Lothallerem, po sloučení rakouského a kazašského programu v červenci nahradil Avdějeva Talgat Musabajev.[3]

Od října 1990 se už v základní posádce 10. základní expedice (EO-10) připravoval na třetí let. Společně s Alexandrem Kalerim a Klausem-Dietrichem Fladem 17. března 1991 vzlétl v Sojuzu TM-14. Flade se po týdnu vrátil s předešlou posádkou a Viktorenko s Kalerim zůstali na stanici. Na Zem se vrátili 10. srpna 1992 po 145 dnech, 14 hodinách a 11 minutách letu.[6]

Od února do července 1994 ve dvojici s Jelenou Kondakovovou působil v záložní posádce 16. základní expedice. Poté postoupili do základní posádky EO-17. Do vesmíru odstartovali ještě s Ulfem Merboldem 3. října 1994 v Sojuzu TM-20. Merbold se vrátil po týdnu se dvěma kosmonauty z předešlé expedice, jejíž třetí člen Valerij Poljakov na stanici zůstal. Kosmonauti 17. expedice byli vystřídáni po pěti měsících a přistáli 22. března po 169 dnech, 5 hodinách a 22 minutách letu (Viktorenko a Kondakovová), resp. Poljakov po rekordních a dosud nepřekonaných 437 dnech, 17 hodinách a 59 minutách pobytu v kosmu.[3][7]

Z oddílu kosmonautů odešel po dosažení padesáti let 27. července 1997. Je ženatý, má dceru a syna.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ЦПК им. Ю.А. Гагарина. Викторенко Александр Степанович [online]. Звездный городок: ЦПК им. Ю.А. Гагарина, [cit. 2012-10-18]. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b OSOVIKOV, Kirill. Герои Страны [online]. [cit. 2009-11-18]. Kapitola Александр Степанович Викторенко. Dostupné online. (rusky) 
  3. a b c d e f g h i j IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2006-09-07, [cit. 2009-11-18]. Kapitola Александр Степанович Викторенко. Dostupné online. (rusky) 
  4. HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 2001-04-11, [cit. 2009-11-18]. Kapitola Sojuz TM-3. [dále jen Holub]. Dostupné online.  
  5. Holub. REV. 2001-04-11, [cit. 2009-11-18]. Kapitola Sojuz TM-8.  
  6. Holub. REV. 2001-04-11, [cit. 2009-11-18]. Kapitola Sojuz TM-14.  
  7. Holub. REV. 2002-03-30, [cit. 2009-11-18]. Kapitola Sojuz TM-24.