Vitalij Sevasťjanov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vitalij Ivanovič Sevasťjanov
Sevasťjanov při odhalení pamětní desky Michailu Tichonravovi (2002)
Sevasťjanov při odhalení pamětní desky Michailu Tichonravovi (2002)
Sovětský kosmonaut
Státní příslušnostSovětský svaz SSSR/Rusko Rusko
Datum narození8. července 1935
Místo narozeníKrasnouralsk, Sverdlovská oblast, SSSR
Datum úmrtí5. dubna 2010
Místo úmrtíMoskva, Rusko
Jiné zaměstnáníInženýr
Čas ve vesmíru80d 16h 18m
Kosmonaut od1967
MiseSojuz 9, Sojuz 18
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vitalij Ivanovič Sevasťjanov (rusky Севастьянов, Виталий Иванович; 8. července 1935, Krasnouralsk[1], Sverdlovská oblast SSSR5. dubna 2010) byl sovětský konstruktér a kosmonaut ruské národnosti z lodí Sojuz. V kosmu byl dvakrát v letech 1970 a 1973.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a výcvik[editovat | editovat zdroj]

V roce 1959 dokončil studium na Moskevském leteckém institutu S.Ordžonikidzeho - fakultě stavby letadel a začal pracovat jako konstruktér. V roce 1965 obhájil kandidátskou práci.[2] V roce 1967 byl přijat do oddílu kosmonautů. Byl ve skupině adeptů pro lety na Měsíc.

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Poprvé letěl palubní inženýr Sevasťjanov do vesmíru z Bajkonuru v Sojuzu 9 v roce 1970, společně s ním letěl Andrijan Nikolajev. Po 18 dnech na orbitě přistáli v kabině lodi na padácích v pořádku na Zemi.

Podruhé vzlétl roku 1975 na Sojuzu 18, velitele mu dělal Pjotr Klimuk. Dva měsíce spolu strávili v orbitální stanici Saljut 4.

Během obou svých letů strávil ve vesmíru 80 dní.[3].

Po letech[editovat | editovat zdroj]

Dvojnásobný hrdina SSSR (1970, 1975). V letech 1977—1986 a 1988—1989 byl předsedou Šachové federace SSSR (poté, co 9. června 1970 za pobytu na kosmické stanici sehrál první šachovou partii se soupeřem v řídícím středisku na Zemi. Po svých letech obdržel řadu vyznamenání, zlatou medaili Ciolkovského od Akademie věd SSSR, zlatá medaile J.A.Gagarina, medaile De La Voie od Mezinárodní letecké federace a řadu dalších. Vedl dlouho v moskevské televizi pořad věnovaný vesmíru, vysílaný jednou měsíčně a stejně dobře zvládl vysílání pro veřejnost z paluby kosmických lodí. Po svých letech procestoval jako známá osobnost řadu zemí. Už po prvním letu vystoupil s přednáškou na podzim roku 1974 na XV. astronautickém kongresu v Amsterdamu. V roce 2003 se zúčastnil setkání osobností v brněnské hvězdárně. Stal se také poslancem ruské Dumy. Byl ředitelem (později odvolaným kvůli finančně nereálným projektům) koncernu RKK Eněrgija. Byl ženatý, manželka se jmenovala Alevtina, byla redaktorkou APN v Moskvě, umí výborně česky.

Vitalij Sevasťjanov zemřel 5. dubna 2010.[4]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-specialisté SSSR, s. 355. 
  2. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Druhá expedice, s. 32. 
  3. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vitalij Ivanovič Sevasťjanov, s. 210. 
  4. Ушел из жизни дважды Герой Советского Союза, летчик-космонавт СССР В.И. Севастьянов [online]. Moskva: Roskosmos, 2010-4-6 [cit. 2010-04-07]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]