Talgat Musabajev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Talgat Amangeldijevič Musabajev
Talgat Musabayev.jpg
Kosmonaut CPK
Státní příslušnost SSSR/Rusko
Datum narození 7. ledna 1951 (68 let)
Místo narození Kargaly, Almatinská oblast, Kazašská SSR, SSSR
Předchozí
zaměstnání
Civilní pilot
Hodnost Generálporučík (7. května 2007)
Čas ve vesmíru 341 dní 9 hodin 49 minut
Kosmonaut od říjen 1990
Mise EO 16
(Sojuz TM-19/Mir)
EO 25
(Sojuz TM-27/Mir)
EP-1
(Sojuz TM-34/ISS/Sojuz TM-33)
Kosmonaut do 27. listopadu 2003
Pozdější zaměstnání Ředitel Národní kosmické agentury republiky Kazachstán
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Talgat Amangeldijevič Musabajev (rusky Талгат Амангельдиевич Мусабаев, * 7. ledna 1951 ve vesnici Kargaly, Almatinská oblast, Kazašská SSR, SSSR) byl původně zaměstnanec kazašské Správy civilního letectví. Od října 1990 do listopadu 2007 byl sovětský, po rozpadu Sovětského svazu ruský kosmonaut, člen oddílu kosmonautů Střediska přípravy kosmonautů J. A. Gagarina. Absolvoval tři kosmické lety, dva dlouhodobé na vesmírnou stanici Mir roku 1994 a 1998, potřetí vzlétl do vesmíru roku 2001 na týdenní návštěvu Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Ve vesmíru strávil celkem 341 dní, 9 hodin a 49 minut.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Talgat Musabajev je kazašské národnosti, pochází z vesnice Kargaly Almatinské oblasti Kazachstánu.[1] Po ukončení střední školy studoval v Rižském institutu civilního letectví (Рижский институт инженеров гражданской авиации) obor radioelektronické vybavení, dokončil jej roku 1974. Poté se vrátil do Kazachstánu, získal zaměstnání na letišti v Boraldaji. V letech 1975–1976 byl tajemníkem okresního výboru Komsomolu, v letech 1976–1987 se věnoval politicko-výchovné práci v kazašské Správě civilního letectví a později v Alma-Atském leteckém oddílu. Paralelně létal v místním aeroklubu.[2]

Kosmonaut[editovat | editovat zdroj]

Roku 1985 při oslavách 30. výročí vzniku kosmodromu Bajkonur vznikla myšlenka letu Kazacha do vesmíru, která rychle získala podporu politického vedení republiky. Mezi vojenskými letci se vhodného kandidáta nalézt nepodařilo, začalo se proto hledat i u civilistů. Talgat Musabajev se přihlásil a na jaře 1986 prošel lékařskými testy na místě i v IMBP, ale potom celá věc usnula.

V lednu 1987 přešel z kancelářské práce na místo pilota (od června 1989 velitele letadla An-2 na boraldajském letišti). Od června 1990 létal jako druhý pilot Tu-134 z Alma-Aty.[2]

Podruhé stanul před lékaři IMBP roku 1988, v únoru 1989 získal jejich souhlas a 11. května 1990 byl státní meziresortní komisí doporučen v přípravě. V říjnu 1990 byl přeložen do Střediska přípravy kosmonautů (CPK) a zahájil výcvik společně se skupinou novinářů. V březnu 1991 nastoupil vojenskou službu a byl začleněn do oddílu CPK na post kandidáta na kosmonauta-výzkumníka.[2]

Od května 1991 se připravoval v rámci programu kazašského letu v záložní posádce s Vasilijem Ciblijevem a Alexandrem Lavejkinem. Od července 1991, po sloučení kazašského a rakouského letu opět v záložní posádce s Alexandrem Viktorenkem a Rakušanem Clemensem Lothallerem. Dne 13. září 1991 dokončil základní výcvik a získal kvalifikaci zkušební kosmonaut. O měsíc později se na Mir podívali první Kazach v kosmu Toktar Aubakirov a Rakušan Franz Viehböck. Musabajev zůstal v oddílu CPK, roku 1993 absolvoval Akťubinskou vojenskou vysokou leteckou školu.[2]

V srpnu 1993 byl jmenován do záložní posádky 15. základní expedice na Mir (ve složení Jurij Malenčenko, Musabajev, German Arzamazov), od února 1994 tvořil s Malenčenkem hlavní posádku 16. základní expedice.[2]

První let[editovat | editovat zdroj]

Sojuz TM-19 s posádkou Malenčenko, Musabajev odstartoval z Bajkonuru 1. července 1994. Členové nové základní posádky převzali stanici od stávajícího osazenstva, Viktor Afanasjev a Jurij Usačov 9. července odletěli domů, Valerij Poljakov na Miru zůstal. Dvojice nováčků pracovala na stanici s Poljakovem do října 1994, kdy předali Mir a Poljakova nástupcům ze 17. základní expedice a 4. listopadu přistáli. Le trval 125 dní, 22 hodin a 53 minut.[3]

Druhý let[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1996 byl jmenován velitelem hlavní posádky Sojuzu TM-27 (25. základní expedice – Musabajev, Nikolaj Budarin a 15. návštěvní expediceLéopold Eyharts) a záložní posádky Sojuzu TM-25 (23. základní expedice – Musabajev, Nikolaj Budarin a 14. návštěvní expediceHans Schlegel) na Mir.[2]

K druhému letu vzlétl v Sojuzu TM-27 z Bajkonuru 29. ledna 1998. Na Miru zůstal do 25. srpna 1998. Z předešlé posádky Musabajev a Budarin zdědili Američana Andrew Thomase, kterého v červnu 1998 odvezl raketoplán Discovery. Během pobytu na Miru Musabajev pětkrát vystoupil na povrch stanice.[2][4]

Třetí let[editovat | editovat zdroj]

Od července 1997 se připravoval na funkci velitele 1. návštěvní expedice na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS), od prosince 2000 s Jurijem Baturinem a prvním vesmírným turistou americkým podnikatelem Dennisem Tito. Do vesmíru odstartovali na palubě Sojuzu TM-32 dne 28. dubna 2001. Po pěti dnech strávených na ISS se vrátili v Sojuzu TM-31. Přistáli 6. května, let trval 7 dní, 22 hodin a 4 minuty.[2][5]

Po odchodu z oddílu kosmonautů[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 2003 opustil oddíl kosmonautů, poté co byl v srpnu 2003 jmenován náčelníkem bojové přípravy armádního (tedy vrtulníkového) letectva. Už v listopadu 2003 přešel na funkci zástupce náčelníka Žukovského vojenské letecké inženýrské akademie. Roku 2005 odešel do Kazachstánu, získal tamní občanství a byl jmenován generálním ředitelem společnosti Bajterek (spravuje budovanou startovací rampu a obslužná zařízení pro rakety Angara na Bajkonuru). V březnu 2007 se postavil do čela nově založené Národní kosmické agentury Republiky Kazachstán.[2]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Musabajev je ženatý, manželka Viktorija Voldemarovnaša je stomatoložkou, syn Danijar slouží ve vojenských jednotkách ministerstva vnitra Kazachstánu, dcera Kamila vystudovala psychologii.[2]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Sovětská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • Order friendship of peoples rib.png Řád přátelství mezi národy – 10. října 1991 – za aktivní účast při přípravách letu do vesmíru orbitální výzkumné stanice Mir a za velký přínos k posílení oboustranného porozumění, přátelství a důvěry mezi lidmi Sovětského Svazu a Rakouskem

Ruská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Kazašská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Ostatní vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SERĎUKOV, Igor. Мусабаев Талгат Амангельдиевич [online]. Проект "Герои Страны". [cit. 2009-12-11]. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b c d e f g h i j IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2008-08-11 [cit. 2009-12-11]. Kapitola Талгат Амангельдиевич Мусабаев. Dostupné online. (rusky) 
  3. HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2002-03-30 [cit. 2009-12-11]. Kapitola Sojuz TM-19. [dále jen Holub]. Dostupné online. 
  4. Holub. Rev. 2001-11-04 [cit. 2009-12-11]. Kapitola Sojuz TM-27. 
  5. Holub. Rev. 2001-11-04 [cit. 2009-12-12]. Kapitola Sojuz TM-32. 
  6. Указ Президента Российской Федерации от 24 ноября 1994 года № 2107
  7. Указ Президента Российской Федерации от 25 декабря 1998 года № 1640
  8. Указ Президента Российской Федерации от 28 сентября 2001 года № 1151
  9. Указ Президента Российской Федерации от 12 апреля 2011 года № 437 «О награждении медалью „За заслуги в освоении космоса“ иностранных граждан» Dostupné online
  10. Указ Президента Республики Казахстан от 11 ноября 1998 года N 4138 О награждении государственными наградами Республики Казахстан членов экипажей 25-ой и 26-ой космических экспедиций. bayterek.kz [online]. [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]