6. základní expedice (Mir)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
6. základní expedice
(EO-6)
Údaje o expedici
Na stanici Mir
Datum zahájení 11. února 1990
Trvání 179 dní, 1 hodina a 18 minut
Datum ukončení 9. srpna 1990
Zásobovací lodě Progress M-3, 42
Počet výstupů do vesmíru 2
Délka výstupů do vesmíru 10 hodin a 47 minut
Anatolij Solovjov, Alexandr Balandin
Datum startu 11. únor 1990, 06:16 UTC
Kosmodrom Bajkonur
Startovací loď Sojuz TM-9
Spojení se stanicí 13. únor 1990, 06:38 UTC
Délka letu 179 dní, 1 hodina a 18 minut
z toho na stanici 176 dní, 21 hodiny a 31 minut
Odlet ze stanice 9. srpen 1990, 04:09 UTC
Datum přistání 9. srpen 1990, 07:34 UTC
Místo přistání Kazachstán, 72 km severovýchodně od Arkalyku
Přistávací loď Sojuz TM-9
Navigace
Předcházející Následující
5. základní expedice 7. základní expedice

6. základní expedice, zkráceně EO-6 (rusky 6-я основная экспедиция, ЭО-6), na Mir byla šestá dlouhodobá (celkově jedenáctá) expedice vyslaná Sovětským svazem na jeho vesmírnou stanici Mir. Expedice byla zahájena 11. února 1990 startem kosmické lodi Sojuz TM-9 a trvala do přistání téže lodi 9. srpna 1990. Výprava byla dvoučlenná a skládala se z velitele Anatolije Solovjova a palubního inženýra Alexandra Balandina.

Posádka[editovat | editovat zdroj]

Posádka
Pozice Kosmonaut
Velitel Sovětský svaz Anatolij Solovjov, (2) CPK
Palubní inženýr Sovětský svaz Alexandr Balandin, (1) NPO Eněrgija

V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této expedice.

Záložní osádka
Pozice Záložní posádka
Velitel Sovětský svaz Gennadij Manakov, CPK
Palubní inženýr Sovětský svaz Gennadij Strekalov, NPO Eněrgija

Průběh expedice[editovat | editovat zdroj]

Sestavení posádky a zahájení expedice[editovat | editovat zdroj]

Příprava kosmonautů k šestému dlouhodobému letu na stanici Mir začala v září 1989, kdy se záložní a posádka 5. expedice posunula na místo hlavní posádky expedice šesté. Byli v ní Anatolij Solovjov (velitel) a Alexandr Balandin (palubní inženýr),[1] Zálohu tvořili Gennadij Manakov a Gennadij Strekalov.[1]

Expedice začala startem kosmické lodi Sojuz TM-9 z kosmodromu Bajkonur 11. února 1990 v 06:16 UTC, se stanicí Mir se loď spojila o dva dny později v 6:16 UTC.[2]

Průběh letu[editovat | editovat zdroj]

Po spojení se stanicí se kosmonauti přivítali s Alexandrem Viktorenkem a Alexandrem Serebrovem z 5. základní expedice. Během následujících dní převzali stanici. Viktorenko a Serebrov se vrátili na Zem 19. února 1990. O dva dny později Solovjov s Balandinem přeparkovali svůj Sojuz (z uzlu modulu Kvant na čelní stykovací uzel +X. [2]

V dalších dnech propojovali systémy modulu Kvant-2 se zbytkem stanice. Začátkem března přijali zásobovací Progress M-3. Nezanedbávali ani nejrůznější experimenty – na zařízení Gallar připravovali monokrystaly GaS (později i CdTe, GaAs, ZnO, Ge, Si), prováděli biotechnologické výzkumy, mimo jiné i československo-sovětský experiment, ve kterém se v aparatuře Inkubator 2 sledoval vliv kosmického letu na vývoj křepelek (Cotumix japonica; ze 35 nasazených vajec se vylíhlo 8). Instalovali též nový palubní počítač Saljut 5B namísto starého Argonu 16B.[2]

Dne 27. dubna odletěl Progress M-3, náhradou přijali 7. května Progress 42.[3] Poté se rozběhlo nové kolo biotechnologických, technologických, lékařských experimentů, posádka pozorovala a fotografovala Zemi i hvězdy (oblast Jižního kříže, v ultrafialovém spektru).[2]

Dne 27. května odletěl Progress a na druhý den kosmonauti přeletěli se Sojuzem zpět na uzel Kvantu. desátý den června se ke stanici připojil na osový uzel +X nový modul – Kristall, na druhý den ho kosmonauti přemístili na boční uzel -Y, symetricky k modulu Kvant-2. Modul Kristall byl určen především k provádění technologických experimentů, stanice po jeho připojení vážila 83 tun. 3. července posádka se Sojuzem přeletěla zpět na osový uzel +X.[2]

Dne 17. července Solovjov a Balandin podnikli výstup do otevřeného vesmíru. Za úkol měli upevnění textilní tepelné izolace přistávacího modulu Sojuzu TM-9, uvolněné při startu. Výstup provázely problémy. Poklop přechodové komory kosmonauti otevřeli předčasně, pod tlakem zbylého vzduchu se prudce vyklopil a zdeformoval jeden ze závěsů. Pak se zdrželi při přenisťování, takže stihli upevnit je dva ze tří plátů izolace. Navíc se jim nepodařilo hermeticky zavřít přechodovou komoru (poklop nedoléhal o 1,5 mm). Výstup se protáhl na 7 hodin a 16 minut. Při druhém výstupu 28. července se poklop zavřít podařilo.[2]

Loď Sojuz TM-10 s novou, 7. základní posádkou přiletěla 3. srpna 1990. Solovjov a Balandin se přivítali s hosty – Gennadijem Manakovem a Gennadijem Strekalovem. Během týdne nováčci převzali stanici a 9. srpna 1990 ve 04:09 UTC stará posádka z Miru odletěla se svou lodí Sojuz TM-9 a 130 kg nákladu, především výsledků experimentů. Přistáli ve 07:34 UTC v Kazachstánu 72 km severovýchodně od Arkalyku.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2011-4-18, [cit. 2012-01-20]. Kapitola Александр Николаевич Баландин. [dále jen Ivanov]. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b c d e f g HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. REV. 2001-11-4, [cit. 2012-01-20]. Kapitola Sojuz TM-9. [dále jen Holub]. Dostupné online.  
  3. VÍTEK, Antonín. SPACE 40. Velká encyklopedie družic a kosmických sond [online]. Praha: rev. 2009-03-19, [cit. 2012-01-20]. Kapitola 1986-017A - Mir v roce 1990. Dostupné online.