Valerij Poljakov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Valerij Vladimirovič Poljakov
Valery Polyakov.jpg
Kosmonaut IMBP
Státní příslušnostSSSR/Rusko
Datum narození27. dubna 1942
Místo narozeníTula, Tulská oblast, RSFSR
Datum úmrtí7. září 2022 (ve věku 80 let)
Místo úmrtíMoskva
Předchozí
zaměstnání
lékař
Čas ve vesmíru678d 16h 32min
Kosmonaut od5. květen 1972
MiseEO-3/EO-4 (Sojuz TM-6/Mir/Sojuz TM-7)
EO-15/EO-16/EO-17 (Sojuz TM-18/Mir/Sojuz TM-20)
Kosmonaut do1. červen 1995
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valerij Vladimirovič Poljakov (rusky Валерий Владимирович Поляков, 27. dubna 1942 Tula, Tulská oblast, RSFSR7. září 2022 Moskva)[1][2] byl sovětský a od roku 1992 ruský kosmonaut, člen oddílu kosmonautů Institutu lékařsko-biologických problémů (IMBP),[3] 207. člověk ve vesmíru. Na palubě kosmické stanice Mir strávil od srpna 1988 do dubna 1989 téměř 241 dní a podruhé od ledna 1994 do března 1995 celých 437 dní a 18 hodin.[3] Dodnes je jeho druhá výprava nejdelším letem člověka ve vesmíru.[3] V součtu strávil ve vesmíru během obou letů více než 22 měsíců.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí, lékař[editovat | editovat zdroj]

Valerij Poljakov se narodil v Tule v RSFSR v úřednické rodině. Je ruské národnosti.[4] Původně se jmenoval Koršunov, v roce 1957 přijal příjmení adoptivního otce. V roce 1959 promoval na střední škole v Tule. Pak studoval lékařství na 1. moskevském lékařském institutu I. M. Sečenova, po absolvování institutu (roku 1965) pracoval jeden rok v Institutu lékařské parazitologie a tropických chorob. Další rok strávil v Všesvazovém vědeckovýzkumném institutu sociální hygieny a organizace zdravotnictví. V letech 1967–1971 pracoval ve Správě kosmické medicíny při ministerstvu zdravotnictví. Od roku 1971 už natrvalo zakotvil v moskevském Institutu lékařsko-biologických problémů (IMBP) ministerstva zdravotnictví, specializujícího se na kosmickou medicínu.[5]

Kosmonaut[editovat | editovat zdroj]

Už roku 1969 si podal žádost o přijetí mezi kosmonauty IMBP, 8. července 1970 mu stálá lékařská komise přiznala vhodnost ke kosmickému výcviku, 22. března 1972 byl Státní meziresortní komisí doporučen do oddílu IMBP a konečně 5. května 1972 ministr zdravotnictví rozhodl o zřízení skupiny kosmonautů v IMBP složené z Georgije Mačinského, Lva Smirenného a Poljakova. Všichni tři zůstali na svých dosavadních místech, výcvik probíhal pouze v rámci institutu.[5]

V červenci 1978 byl zřízen v IMBP (dvoučlenný) oddíl kosmonautů a Poljakov se stal jeho vedoucím. V říjnu 1978 – prosinci 1979 prošel kurzem všeobecné kosmické přípravy v Středisku přípravy kosmonautů v Hvězdném městečku.[5]

V prosinci 1979 byl zařazen do hlavní posádky letu Sojuzu T-3 (s Vasilijem Lazarevem a Gennadijem Strekalovem), let byl naplánován na konec roku 1980. Ale v květnu 1980 byl „lékařský“ program letu zaměněn za „opravářský“ a dosavadní hlavní posádka se stala záložní.[5]

Od června 1983 se připravoval na dlouhodobý let lékaře, od října 1983 do ledna 1984 v záložní posádce 3. základní expedice na Saljut 7.[5]

První let[editovat | editovat zdroj]

Od února 1988 se připravoval na půlroční let na Miru společně s 3. návštěvní expedicí (Vladimir Ljachov a Abdul Ahad Mohmand). Trojice odstartovala do vesmíru 29. srpna 1988 v lodi Sojuz TM-6, s Mirem se spojili 31. srpna. Ljachov a Mohmand se po týdnu vrátili v Sojuzu TM-5, Poljakov zůstal na stanici. V prosinci 1988 při výměně 3. a 4. základní expedice zůstal na stanici s Alexandrem Volkovem a Sergejem Krikaljovem až do dubna 1989. Všichni tři přistáli 27. dubna, let Poljakova trval 240 dní, 22 hodin a 35 minut.[5]

V říjnu téhož roku se stal zástupcem ředitele IMBP, při zachování statusu kosmonauta. Od srpna 1990 zastával funkci zástupce vedoucího letů v Středisku řízení letů v Koroljovu, na starosti měl lékařské zabezpečení letů.[5]

Druhý let[editovat | editovat zdroj]

Valerij Poljakov na Miru vyhlíží raketoplán Discovery, 6. února 1995

Od ledna 1993 se připravoval na další dlouhodobý let lékaře společně s kolegy z oddílu IMBP Germanem Arzamazovem a Borisem Morukovem, od července v hlavní posádce 15. základní expedice s Viktorem Afanasjevem a Jurijem Usačovem. Odstartovali k letu 8. ledna 1994 v Sojuzu TM-18. Poljakov zůstal na stanici i s následující (16.) expedicí a dokonce i se 17. základní expedicí až do 22. března 1995, kdy konečně přistál po 437 dnech, 17 hodinách a 58 minutách letu. Tento rekord nebyl do dnešního dne překonán.[5] V průběhu letu Poljakov realizoval rozsáhlý program soustavného všestranného sledování zdravotního stavu svého i kolegů z posádek. K dispozici měl značné množství speciálního vybavení a přístrojů o celkové váze cca 1,5 tuny.[6] Během více než 50 experimentů provedl přes 1000 vyšetření.[7]

Po odchodu z oddílu[editovat | editovat zdroj]

Z oddílu kosmonautů IMBP Poljakov odešel 1. června 1995. Zůstal v institutu na místě zástupce ředitele pro vědu, které zastával už od října 1989.[5] Byl zapojen do výběru nových kosmonautů jako člen hlavní lékařské komise.[8] Po roce 2006 z místa zástupce ředitele odešel, a dále zůstal členem vědecké rady institutu.[9]

Roku 1999 získal titul doktora lékařských věd (kandidátem věd byl už od ledna 1976) a profesora.[5]

Roku 2000 se zúčastnil mezinárodního experimentu SFINCSS-99 (simulace kosmického letu mezinárodní posádky) v modelu kosmické lodi v IMBP jako velitel 5. (2. návštěvní) posádky.[5]

Jel autorem více než 50 vědeckých prací v domácích i zahraničních publikacích věnovaných problémům vesmírné biologie a medicíny.[10]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Poljakov byl ženatý, s manželkou Nelli měl dceru Jelenu.[8] Dcera i manželka jsou lékařky.[5]

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Čestné tituly[editovat | editovat zdroj]

Řády a medaile[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠAMÁREK, Ondřej. Valerij Vladimirovič Poljakov (1942-2022) [online]. 2022-09-23 [cit. 2022-10-05]. Dostupné online. 
  2. ЛЕЙБА, Григорий. «Я уже на Марс слетал!» Умер космонавт-рекордсмен Валерий Поляков. msk1.ru [online]. 2022-09-19 [cit. 2022-09-19]. Dostupné online. (rusky) 
  3. a b c Zemřel rekordman v délce pobytu člověka v kosmu Valerij Poljakov - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2022-09-19]. Dostupné online. 
  4. SIMONOV, A. A. Поляков Валерий Владимирович [online]. Проект "Герои Страны". [cit. 2009-05-15]. Dostupné online. (rusky) 
  5. a b c d e f g h i j k l IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2008-05-27 [cit. 2009-05-15]. Kapitola Валерий Владимирович Поляков. Dostupné online. (rusky) 
  6. MARTÍNEK, František. Kosmos-News č. 63 [online]. [cit. 2009-05-17]. Kapitola Desáté výročí nejdelšího pilotovaného letu. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-18. 
  7. Программа медико-биологических исследований врача-космонавта В.В. Полякова на орбитальном комплексе "Мир" [online]. Moskva: Институт медико-биологических проблем [cit. 2009-05-16]. Dostupné online. (rusky) 
  8. a b PEARLMAN, Robert Z. Valery Polyakov, cosmonaut who logged longest space mission, dies at 80. Space.com [online]. 2022-09-19 [cit. 2022-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. СПИСОК членов ученого совета ГНЦ РФ -Института медико-биологических проблем РАН [online]. Moskva: Институт медико-биологических проблем [cit. 2009-05-16]. Dostupné online. (rusky) 
  10. Скончался космонавт-рекордсмен Валерий Поляков. roscosmos.ru [online]. Roskosmos, 2022-09-19 [cit. 2022-09-20]. Dostupné online. 
  11. Указ Президента Российской Федерации от 12 апреля 2011 года № 436 «О награждении медалью „За заслуги в освоении космоса“» Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]