Sergej Krikaljov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sergej Konstantinovič Krikaljov
Sergej Krikaljov
Kosmonaut RKK Eněrgija
St. příslušnost SSSR/Rusko
Datum narození 27. srpna 1958 (55 let)
Leningrad
Současné zaměstnání Ředitel státní organizace
Předchozí
zaměstnání
Inženýr
Čas ve vesmíru 803 dní 9 hodin 41 minut
Kosmonaut od 2. září 1985
Mise Sojuz TM-7/Mir
Sojuz TM-12/Mir/ Sojuz TM-13
STS-60
STS-88/ISS
Sojuz TM-31/ISS/ STS-102
Sojuz TMA-6/ISS
Znaky
misí
Sojuz TM-7 Sojuz TM-12 Sojuz TM-13 STS-60 STS-88 Sojuz TM-31 STS-102 Sojuz TMA-6
Kosmonaut do 27. března 2009

Sergej Konstantinovič Krikaljov (rusky Серге́й Константи́нович Крикалёв, * 27. srpna 1958 Leningrad, RSFSR (nyní Rusko)) je bývalý sovětský a ruský kosmonaut ruské národnosti. V letech 1988–2005 absolvoval šest kosmických letů o celkové délce 803 dní a osm výstupů do vesmíru. Od roku 2005 drží rekord v celkové délce pobytu v kosmu. Od března 2009 je prvním civilním náčelníkem Střediska přípravy kosmonautů J. A. Gagarina v Hvězdném městečku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Sergej Krikaljov je rodilý Leningraďan, roku 1981 získal titul inženýra na Leningradském mechanickém institutu (dnes Baltská státní technická univerzita „Vojenmech“ D. F. Ustinova).[1] Roku 1981 nastoupil do NPO Eněrgija, zde se účastnil vypracovávání instrukcí pro kosmonauty a palubní dokumentace, byl přidělen do Střediska řízení letů v Koroljovu, po ztrátě spojení se Saljutem 7 roku 1985 byl ve skupině, která připravovala opravářský let ke stanici.[2]

Kosmonaut[editovat | editovat zdroj]

Záhy po nástupu v Eněrgiji se Krikaljov přihlásil mezi kosmonauty, v červnu 1983 získal souhlas lékařů k výcviku. Členem oddílu kosmonautů NPO Eněrgija se stal 2. září 1985. Prošel všeobecnou kosmickou přípravu a 28. listopadu 1986 získal kvalifikaci zkušební kosmonaut.[2] Byl zařazen ve skupině připravující se na lety raketoplánem Buran, v posádce s kosmonautem Letecko-výzkumného institutu Alexandrem Ščukinem.[3]

První let (1988/89)[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1988 byl převeden do programu letů na orbitální stanici Mir. V posádce Sojuzu TM-7 zaměnil na postu palubního inženýra Alexandra Kaleriho, vyřazeného ze zdravotních důvodů.[2] Sojuz TM-7 odstartoval 26. listopadu 1988 s Alexandrem Volkovem, Sergejem Krikaljovem a Jean-Loup Chrétienem na palubě. Chretien se po měsíci vrátil s Vladimirem Titovem a Musou Manarovem. Na stanici zůstali jako 4. základní posádka Volkov, Krikaljov a z předcházející posádky Valerij Poljakov. Trojice zůstala na stanici do dubna 1989, kdy se vrátila na Zem, stanici ponechali v automatickém režimu letu.

Druhý let (1991/92)[editovat | editovat zdroj]

Od června 1990 byl palubním inženýrem záložní posádky letu Sojuz TM-11 (v posádce s Anatolijem Arcebarským a Helen Sharmanovou).[2] Po startu Sojuzu TM-11 se posádka Arcebarskij, Krikaljov, Sharmanová stala hlavní pro následující let. Se Sojuzem TM-12 odstartovali 18. května 1991, po převzetí stanice od stávající posádky tato s Sharmanovou přistála a Arcebarskij s Krikaljovem zůstali na Miru jako 9. základní posádka. Nedlouho před plánovaným přistáním bylo rozhodnuto o ponechání Krikaljova i v následující základní posádce. Ve výměnném Sojuzu TM-13 v říjnu 1991 totiž letěl rakouský a kazašský kosmonaut, kteří se ihned vraceli.[4] Proto mohl pouze Arcebarského nahradit Alexandr Volkov. Volkov s Krikaljovem přistáli 25. března 1992. Krikaljovův druhý let tak trval 311 dní a 20 hodin, během letu šestkrát vystoupil do vesmíru.[2]

Sergej Krikaljov na ISS, 9. 11. 2000

Třetí let (1994)[editovat | editovat zdroj]

V září 1992 byl vybrán pro první let ruského kosmonauta v americkém raketoplánu. Od listopadu 1992 se v houstonském středisku NASA připravoval na misi STS-60. Potřetí se vydal do vesmíru z mysu Canaveral na palubě Discovery 3. února 1994, raketoplán přistál 11. února po 8 dnech a 7 hodinách letu.[2]

V Houstonu[editovat | editovat zdroj]

Od dubna 1994 do února 1995 působil v Houstonu jako náhradník Vladimira Titova pro let STS-63. Při letech programu Shuttle-Mir (STS-63, STS-71, STS-74 a STS-76) zastával funkci vedoucího skupiny ruských pracovníků Střediska řízení letů přidělených do Houstonu.[2]

Čtvrtý let (1998)[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1996 byl jmenován palubním inženýrem v Expedici 1, start se odkládal, proto byl mezitím zařazen do posádky STS-88. Raketoplán Endeavour odstartoval 4. prosince, připojil k základnímu bloku ISS Zarja blok Unity a přistál 16. prosince 1998. Let trval 11 dní 19 hodin.[2]

Pátý let (2000/01)[editovat | editovat zdroj]

Dne 31. října 2000 konečně odstartovala v Sojuzu TM-31 první základní posádka ISS (William Shepherd, Jurij Gidzenko a Sergej Krikaljov), ke stanici se připojili 2. listopadu a zůstali na ní do 19. března 2001.[2][1]

Sergej Krikaljov na ISS, 16. 5. 2005

Šestý let (2005)[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2000 byl jmenován velitelem záložní posádky Expedice 7.[2] Po havárii Columbie v únoru 2003 byly posádky několikrát reorganizovány, nakonec byl Krikaljov určen velitelem Expedice 11. K šestému letu odstartoval 15. dubna 2005 v Sojuzu TMA-6, přistál 10. října 2005 po 179 dnech letu.[1]

Po letu[editovat | editovat zdroj]

V květnu 2006 byl předběžně určen velitelem záložní posádky Expedice 17 a hlavní Expedice 19, už v březnu 2007 byl z přípravy odvolán a nahrazen Gennadijem Padalkou.[2]

Manažer[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2007 byl jmenován viceprezidentem společnosti RKK Eněrgija pro pilotované lety, při zachování statusu kosmonauta. V létě 2007 po reorganizaci vedení společnosti zůstal pouze náměstkem hlavního konstruktéra společnosti.[1] V březnu 2009 odešel z oddílu kosmonautů i vedení společnosti Eněrgija a převzal funkci náčelníka Vědeckovýzkumného zkušebního střediska přípravy kosmonautů J. A. Gagarina.[1]

Rodina, zájmy[editovat | editovat zdroj]

Krikaljov je ženatý, manželka je inženýrkou v RKK Eněrgija, mají dceru.[2]

Od roku 1977 se věnoval letecké akrobacii na kluzácích, byl členem reprezentace Leningradu (1980-81). Roku 1983 se stal absolutním mistrem Moskvy v letecké akrobacii, reprezentoval Sovětský svaz, později Rusko. Roku 1997 byl na světovém mistrovství v Turecku členem vítězného ruského družstva, individuálně získal stříbrnou medaili. Roku 2001 na 2. světových leteckých hrách v Barceloně byl hlavním trenérem ruské reprezentace.[2]

Řády a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  1. a b c d e UFARKIN, Nikolaj Vasiljevič. Крикалёв Сергей Константинович [online]. Проект "Герои Страны"., [cit. 2009-04-09]. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b c d e f g h i j k l m IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2009-01-13, [cit. 2009-04-08]. Kapitola Отряд космонавтов РКК «Энергия». Dostupné online. (rusky) 
  3. MARTÍNEK, František. Jednou a dost [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky, rev. 2003-12-28, [cit. 2009-04-08]. Dostupné online.  
  4. BURCEVOVÁ, N.. Космический долгожитель [online]. Moskva: Roskosmos, 2008-08-23, [cit. 2009-04-09]. Dostupné online. (rusky)