Aj Čching

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aj Čching
Ai Qing 1929.jpg
Ai Čching v Paříži, 1929
Narození 16. prosince 1910
Čína Ťin-chua
Úmrtí 5. května 1996 (85 roků)
Čína Peking
Povolání básník
Alma mater Umělecká škola v Chang-čou
Období tvorby 1936-1986
Ocenění Řád umění a literatury
Manžel/ka Gao Ying
Děti Aj Wej-wej, Ai Xuan
Vlivy Immanuel Kant, Georg Wilhelm Friedrich Hegel, Auguste Renoir, Vincent Van Gogh, Vladimir Majakovskij

Aj Čching (čínsky 艾青, v anglické transkripci Ai Qing, případně Ai Ch'ing, vlastním jménem Ťiang Chaj-čcheng, 16. prosince 1910, provincie Če-ťiang - 5. května 1996) byl čínský básník, považovaný za jednoho z největších čínských lyriků 20. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1929 studoval ve Francii malířství. V roce 1932 se vrátil do Šanghaje kde začal psát poezii (vliv na něj měla avantgarda, například Majakovskij); pro účast v levicovém odboji proti japonské invazi byl až do roku 1935 vězněn Kuomintangem. Následujícího roku vydal svůj debut Ta-jen-che (jméno jeho chůvy), v roce 1939 jedno ze svých mistrovských děl, Sever (Pej-fang). Poté následovalo jeho nejplodnější období, kdy do roku 1942 putoval po zemi a poznával čínský venkov.[1] Básně z této doby jsou chmurné obrazy plné teskné atmosféry zoufalství i naděje.

Do padesátých let se účastnil komunistických aktivit. V této době začal být také překládán. Kromě poezie psal i teoretické knihy o literatuře. V roce 1958 byl obviněn z "pravičáctví" a během Kulturní revoluce vězněn v různých pracovních táborech. Znovu publikovat směl až od roku 1978. O dva roky později podnikl svou druhou cestu do Francie, kde jej v roce 1985 François Mitterrand jmenoval rytířem Řádu umění a literatury. Jeho synem je čínský výtvarník a politický aktivista Aj Wej-wej, spoluautor návrhu Olympijského stadiónu v Pekingu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Ta-jen-che (1936), básně věnované vzpomínce na dětství a na prostou chůvu, podle které je sbírka pojmenována,
  • Siang tchaj-jang (1938, Za sluncem),
  • Pej-fang (1939, Sever),
  • Li-ming ti tchung-č' (1939, Zvěst o svítání),
  • Tcha s'-la ti-er-cch' (1939, Zemřel podruhé),
  • Kchuang jie (1940, Pustina),
  • Chuo-pa (1940, Pochodeň),
  • Siang š'-tie süan-pu (1942, Provolání ke světu),
  • Chuan-chu-ti (1952, Radostné volání),
  • Pao-š'-ti chung-sing (1953, Rubínové hvězdy),
  • Čchun-tchien (1956, Jaro),
  • Chaj-tia-šang (1956, Na modrém útesu),
  • Čchuilai de čche (1980, Píseň návratu)

Eseje[editovat | editovat zdroj]

  • Š'-lun (1940, Rozpravy o poezii),
  • Sin wen-i hun-ťi (1956, Stati o moderní literatuře a umění).

Aj Čching v češtině[editovat | editovat zdroj]

Do češtiny byly přeloženy jeho básně Mám rád tuto zemi, Trakař, Podzim (Nový Orient 8, 1953), a Jsou rybníky v zimě... (Sto moderních básníků, Československý spisovatel, 1967). V posledně jmenované knize se na str. 12 píše: "stal se obětí jednoho z nejbrutálnějších útoků tehdejší čistky a dnes není o jeho osudu nic známo.") Všechny básně přeložila Dana Heroldová-Šťovíčková.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 1., Odeon, Praha 1967, str. 167-168

Související články[editovat | editovat zdroj]