Aeroklub Příbram
Aeroklub Příbram, z.s. | |
---|---|
![]() | |
Právní forma | spolek |
Adresa | Letiště Dlouhá Lhota, Drásov 200, 261 01 Příbram |
Souřadnice sídla | 49°43′1,54″ s. š., 14°5′53,62″ v. d. |
IČO | 18608591 |
Další informace | |
Web | www |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Aeroklub Příbram (AKPM) je zájmový spolek sídlící a působící na letišti Dlouhá Lhota, které leží severovýchodně od města Příbram, v dohledu dálnice D4. Je členem Aeroklubu České republiky a Letecké amatérské asociace ČR a s výjimkou balónového létání rozvíjí všechny obory rekreačního a sportovního letectví: plachtění, rekreační a sportovní motorové létání, ultralehké létání a parašutismus.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První pokus[editovat | editovat zdroj]
První příbramský aeroklub založil v září roku 1945 Alois Šmolík, významný příbramský podnikatel ve strojírenství a především přední český letecký konstruktér, jehož jméno aeroklub nesl. Ing. Šmolík pro klub obstaral i první dvě letadla, kluzák SG 38 a větroň GB II b. Příští rok zahájili budoucí příbramští letci skutečnou leteckou činnost: každý víkend pěšky dopravili rozebraný větroň, kterému dali jméno Horymír, na svah u deset kilometrů vzdálené obce Modřovice a tam trénovali pomocí gumového lana starty následované kratinkým letem a přistáním na louce pod vrškem.
Tento první příbramský aeroklub zanikl koncem čtyřicátých let 20. století v nepřímém důsledku znárodnění Šmolíkovy automobilky Příbramská strojírna a slévárna.[1]
Svazarm[editovat | editovat zdroj]
Nástupcem se v roce 1956 stala tzv. navijáková stanice, což byla pobočka středočeského krajského aeroklubu Svazarmu, která byla z iniciativy Josefa Petráně zřízena na záložním travnatém leteckém pásu vybudovaném pro potřeby vojenského letectva v polovině 50. let mezi obcemi Suchodol a Dlouhá Lhota, tedy v prostoru současného letiště. Výcvik byl zahájen následující rok na větroni LF 109 Pionýr. Startovalo se převážně s pomocí navijáku, ale byly provedeny i první vzlety v aerovleku za motorovým letadlem.
V roce 1959 byla činnost aeroklubu opět přerušena, tentokrát v souvislosti s výstavbou 2 300 metrů dlouhé asfaltové dráhy, aby letiště bylo použitelné i pro nadzvukové letouny typu MiG 21, které československé vojenské letectvo začalo zavádět do výzbroje o dva roky později. Provoz na Dlouhé Lhotě se začal postupně obnovovat od roku 1964. V roce 1965 byl postaven první zděný hangár, který je používán dosud, a o rok později oficiálně založen Aeroklub Svazarmu Příbram.
I v tomto případě, stejně jako v prvních poválečných letech, se hlavní činností stal nábor a výcvik nejmladších pilotů. V té době, stejně jako dalších nejméně padesát roků, začínal základní výcvik všech budoucích letců v tehdejším Československu prakticky bez výjimky na bezmotorových dvoumístných větroních L13 Blaník. Nejdůležitější dovednosti, tedy vzlet a přistání, se pilotní žáci učili s pomocí navijákových startů, k výcviku létání v termickém prostředí startovali v aerovleku, obvykle za některým z letounů typové řady Zlín Trenér. V příbramském aeroklubu měli v roce 1966 k dispozici dva Blaníky a jednu „vlečnou“ typu Z 126, neboli „stopětku“, jak se jí podle tehdejšího vojenského označení C 105 říká dosud.[2]
V 70. a 80. letech se AKPM profiloval také v leteckých sportech, především jako jedna z hlavních československých základen parašutismu, a příbramské letiště bylo v té době řadu let i sídlem parašutistické reprezentace.
Občanské sdružení[editovat | editovat zdroj]
Po roce 1989 se klub transformoval na občanské družení a později na zájmový spolek. Na začátku 90. let získal v té době už víc než deset let vyřazený Zlín 126 Trenér výrobního čísla 38, který byl vyroben v roce 1950 jako letoun pro základní výcvik vojenských pilotů. Finančně, organizačně i technicky náročná generální oprava skončila v roce 1997, kdy se letoun v původní vojenské kamufláži s původním vojenským označením UC 38 stal ozdobou I. leteckého dne Dlouhá Lhota. S registrační značkou OK-DVG je v provozu jako nejstarší létající "stopětka" na světě dosud.
Letecké dny, výstavy a další akce
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/57/Kairys_Acrobatshow_2022.jpg/220px-Kairys_Acrobatshow_2022.jpg)
Letecké dny se pak staly každoroční tradicí a od roku 2001 do roku 2012 pokračovaly pod názvem Acrobatshow – Memoriál Martina Stáhalíka. Zúčastňovali se jich přední čeští a evropští mistři letecké akrobacie jako např. Petr Jirmus, Ivan Tuček, Jiří Kobrle, Petr Biskup, Martin Šonka, Petr Kopfstein, Jurgis Kairys, Viktor Čmal, Světlana Kapanina, Dušan Šamko nebo Uli Dembinski.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b4/Pam%C3%A1tn%C3%ADk_leteck%C3%A9_akrobacie.jpg/220px-Pam%C3%A1tn%C3%ADk_leteck%C3%A9_akrobacie.jpg)
Vybudování Památníku mistrům letecké akrobacie[3] v areálu AKPM bylo v roce 2006 oceněno Aeroklubem ČR jako Letecký čin roku. Památník odhalil známý herec Luděk Munzar, který byl nejen velkým fanouškem leteckého sportu, ale v mládí i aktivním pilotem větroňů a motorových letadel, včetně akrobatických.
V letech 2008 a 2010 se AKPM podílel na organizaci mezinárodní výstavy letecké techniky AeroExpo[4] a v roce 2017 na pořádání Mistrovství republiky v bezmotorovém létání.[5] Od roku 2008 klub pořádá na závěr plachtařské sezóny pod názvem Příbramský čundr soutěž v letu po letištním okruhu a přesnosti přistání větroňů.
Spolková činnost[editovat | editovat zdroj]
AKPM má aktuálně (2024) kolem 80 členů a členek ve věkovém rozmezí 14 až 81 let. Sídlí ve vlastním areálu, který těsně přiléhá ke vzletové a přistávací dráze 06-24. Vlastní také tří hangáry, ve kterých je kromě 12 klubových větroňů a motorových letadel umístěno přibližně 15 letadel soukromých majitelů, z nichž někteří jsou členy klubu. Několik soukromých větroňů členů klubu je umístěno na betonové stojánce v přepravních boxech. V dalších budovách jsou učebny, klubovny, místnost pro předletovou přípravu, kuchyňka, sociální zázemí, dílny a garáže pro další techniku, a také ubytovací kapacity pro několik desítek osob. Součástí areálu je kromě Památníku mistrům letecké akrobacie také budova s pilotním klubem U ocelového ptáka.
AKPM vyvíjí klubovou činnost především o víkendech a v době letních soustředění zaměřených hlavně na sportovní bezmotorové létání. Poskytuje také služby široké veřejnosti, zejména zážitkové lety ve větroních i motorových letadlech.
Výcvik pilotů[editovat | editovat zdroj]
AKPM se od svého vzniku zaměřuje především na výcvik v bezmotorovém létání. Každý rok v lednu klub otevírá základní plachtařský kurz, do kterého se mohou hlásit chlapci i dívky už od 14 let věku. Kromě pilotního výcviku vlastních členů zajišťují členové klubu s kvalifikací leteckých instruktorů také výcvik zájemců o licence pilota kluzáků, pilota motorových kluzáků, pilota ultralehkých letadel, soukromého pilota motorových letounů a základní parašutistický výcvik.
Odchovanci a sportovní úspěchy[editovat | editovat zdroj]
V AKPM začínala svou profesionální leteckou kariéru řada dopravních pilotů, mezi nimi např. Tomáš Nevole, který jako kapitán provedl 26. ledna 2022 s letounem Boeing 737 MAX 8 první přistání tohoto velkého dopravního letadla na Antarktidě. Odchovancem klubu je i bývalý letecký akrobat, vojenský pilot letounů JAS39 Gripen, velitel 211. tygří letky těchto letounů a v letech 2020 až 2022 i velitel celé 21. základny taktického letectva Čáslav, brigádní generál Jaroslav Míka. Na příbramském letišti začala létat a stále létá Eva Černá, rozená Petráňová, dvojnásobná přebornice ČSFR v bezmotorovém létání v letech 1990–1991, dvojnásobná bronzová medailistka z plachtařského mistrovství ČR v letech 2007 a 2014 a pátá z plachtařského mistrovství světa z roku 2001 v Litvě.
Ze stovek bezmotorových pilotů, kteří absolvovali v AKPM elementární plachtařský výcvik, jich velká část získala i základní sportovní kvalifikaci, která podle řádu mezinárodní letecké federace FAI vyžaduje, aby pilot vydržel s větroněm pět hodin ve vzduchu, uletěl minimálně 50 kilometrů a dosáhl převýšení nejméně 1000 metrů. Za tento výkon získává plachtař Stříbrný odznak FAI. Ještě náročnější jsou kritéria pro získání Zlatého odznaku, který drží pět příbramských plachtařů a dva z nich získali za pětihodinovou letovou výdrž, převýšení minimálně 5000 m, cílový let po uzavřené trati v délce minimálně 300 km a volný let na vzdálenost minimálně 500 km, dokonce nejvyšší ocenění – Zlatý odznak se třemi diamanty.
Letadlový park[editovat | editovat zdroj]
Historie[editovat | editovat zdroj]
- SG 38[6]
- GB II b[7]
- LF 107 Luňák
- LF 109 Pionýr
- L 40 Meta Sokol
- VT 16 Orlík[8]
- Zlín Trenér (typy 126, 226, 326, 526)
- Z 42, 142
- Z 43[9]
Současnost (2023)[editovat | editovat zdroj]
- LG-425 Šohaj[10]
- L-13 Blaník
- VT-116 Orlík II
- L 13 SW Vivat
- VSO 10 Gradient
- Grob g 103 Twin Astir
- G-102 Astir
- L-23 Blaník
- Zlín Z-126
- Alto TG 912[11]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PETRÁŇ, Josef. Poznámka pamětníka k založení prvního příbramského aeroklubu [online]. 2017-03-23 [cit. 2023-02-14]. Dostupné online.
- ↑ BRSKOVSKÝ, Jan. Příbramské létání. Pilot. Roč. 2017, čís. 6, s. 14–16.
- ↑ PAMÁTNÍK MISTRŮM LETECKÉ AKROBACIE. www.kudyznudy.cz. Dostupné online.
- ↑ SEIFRT, Zbyšek. V Dlouhé Lhotě se konala výstava letecké techniky. Příbramský deník. 2008-04-28. Dostupné online.
- ↑ SVOBODOVÁ, Pavlína. Na letišti soupeří větroně, příští rok zde bude mistrovství světa. Kahan. Roč. 2017, čís. 6–7, s. 16. Dostupné online.
- ↑ DFS SG 38 SCHULGLEITER. Wikipedia. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 1114302137.
- ↑ VĚTROŇ GB IIB. VHU PRAHA [online]. [cit. 2023-02-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VHÚ. Orličan VT 16 Orlík [online]. Praha: Vojenský historický ústav [cit. 2023-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Zlín Z 43 [online]. en.wikipedia.org [cit. 2023-04-02]. Dostupné online.
- ↑ LG 425 Šohaj. akpm.septimtisk.cz [online]. [cit. 2023-02-19]. Dostupné online.
- ↑ Alto 912 TG. directfly.cz [online]. [cit. 2023-02-19]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MUNZAR, Luděk. Když jsem to slíbil, vydání 1., HAK, Praha 1998, ISBN 80-85910-21-7
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Web aeroklubu Příbram
- Web Vojenského historického ústavu
- Naviják Herkules II.
- Jak se kluzák dostane do vzduchu
- Historie letounu Zlin 126 Trener
- Úspěchy akrobatické reprezentace ČR Archivováno 13. 2. 2023 na Wayback Machine.
- Vývoj bezmotorového létání v Československu
- Plachtařské výkonnostní odznaky FAI
- Seznam držitelů Zlatých odznaků FAI se třemi diamanty