Přeskočit na obsah

Adam Oehlenschläger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adam Oehlenschläger
Narození14. listopadu 1779 nebo 1779
Kodaň
Úmrtí20. ledna 1850 nebo 1850 (ve věku 70–71 let)
Kodaň
Povoláníbásník, dramatik, spisovatel, autor autobiografie, libretista, vysokoškolský učitel a textař
Alma materKodaňská univerzita (od 1800)
Efterslægten
Témataliteratura
Významná dílaZlaté rohy, Aladdin neboli Zázračná svítilna, To je krásná země (dánská národní hymna)
OceněníŘád za zásluhy v oblasti umění a věd
Manžel(ka)Kristiane Georgine Elisabeth Hegerová (1782-1841)[1]
DětiMarie Louise Oehlenschläger
RodičeJoachim Conrad Oehlenschläger
PříbuzníSophie Ørstedová (1762-1812), sestra
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adam Gottlob Oehlenschläger (14. listopadu 1779, Kodaň20. ledna 1850, tamtéž) byl dánský dramatik a básník. Je považován za hlavního představitele národně orientovaného romantismu v dánské literatuře. Jeho báseň Der er et yndigt Land (To je krásná země) se později stala textem dánské národní hymny.

Narodil se v rodině varhaníka, který se později stal strážcem královského zámku ve Frederiksbergu. Matka trpěla patrně maniodepresivní psychózou. Naučil se psát a číst, ale do školy ho rodiče neposílali. Vyvinul se tak ovšem v dosti originální dítě – první verše napsal již v devíti letech.

Adam Oehlenschläger na obraze Friedricha von Amerlinga z roku 1844

Díky náhodnému setkání s básníkem a ředitelem střední školy Edvardem Stormem mohl začít studovat střední školu, ačkoli neměl jiného předchozího vzdělání. Storm ho také seznámil se skandinávskou mytologií, což ho velmi ovlivnilo (zejm. v básnie Zlaté rohy z roku 1802). Po střední škole se zkoušel stát hercem, ale na radu svého bratra toho nechal a šel studovat na univerzitu v Kodani. Student nebyl příliš dobrý, mj. kvůli tomu, že mu v té době zemřela matka, vrhl se do psaní a prožívání poezie a studia mu také přerušila válka (viz Bitva u Kodaně). Ale atmosféra na kodaňské univerzitě ho přece jen silně ovlivnila, to když se z cest vrátil dánsko-německý filozof Henrik Steffens a přivezl do Kodaně nové impulsy romantismu, zejména poezii Goetha a Schillera. Adam se pro nový styl nadchl a začal psát výhradně v romantickém duchu - první báseň napsali společně se Steffensem po šestnáctihodinové horečné debatě v univerzitním klubu.

Ve dvaceti šesti letech již byl největší básnickou hvězdou Dánska. Díky tomu získal i státní cestovní stipendium. Čtyři roky pak mohl cestovat po Evropě, zejména po Německu (Halle, Berlín, Výmar, Drážďany, Paříž, Švýcarsko, Řím). Setkal se přitom s Humboldtem, Fichtem, Goethem, Madame de Staël, Bertelem Thorvaldsenem. Po návratu (1810) vedl katedru estetiky na kodaňské univerzitě. Od roku 1814 vedl též velmi dramatickou polemiku o smysl básnictví a romantismu s básníkem Jensem Imannuelem Baggesenem. Roku 1829 byl biskupem Esaiasem Tegnérem v katedrále švédského města Lund veřejně korunován vavřínovým věncem na krále severské poezie. V letech 1831–1832 byl rektorem univerzity.

K jeho vrcholným dílům patřili Severské básně z roku 1807, kam zařadil i pětiaktovou tragédii Hakon Jarl (napsal ji během cest v Halle) pojednávající o pohanském náčelníkovi, který je poražen křesťanským králem Olavem Tryggvasenem. Hra později posloužila jako námět symfonické básně Bedřicha Smetany. Krom severských motivů ho ale lákaly i ty orientální (zejm. mýtus o Aladinovi, k němuž se několikrát v životě vrátil).

Výběrová bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
Ilustrace k básní De Tvende Kirketaarne (1844, Dvanáct kostelních věží) od Hanse Jørgena Hammera
Oehlenschlägerova korunovace na krále severské poezie na obraze Constantina Hansena
  • Digte (1803, Básně). Jde o básnickou sbírku, ve které autor na základě myšlenky o tvůrčí svobodě ruší hranice mezi žánry. Zařadil do ní jednu ze základních básní dánského romantismu Guldhornene (Zlaté rohy) z roku 1802, která je příkladem romantického využití severské mytologie, dále dramatickou skladbu Sankt Hansaften spil (Hra noci svatojánské) a také další žánrové útvary jako například romanci Hakon Jarls Död (Smrt Hakona Jarla). epiku s lyrikou, fantastické motivy s realistickými zobrazeními, parodii a humor s vážnými úvahami a vzenešenými idejemi.[2][3]
  • Poetiske skrifter (1805, Básnické spisy), dvoudílný soubor autorových děl, který kromě dvou cyklů lyrických básní obsahuje jednu z nejobliíbenějších dánských divadelních her, pohádkovou hru o lidském zrání Aladdin eller Den forunderlige lampe (Aladdin neboli Zázračná svítilna).[2]
  • Nordiske digte (1807, Severské básně), Básnická sbírka zpracovávající témata ze severských dějin a mytologie. Je v ní mimo jiné obsažena pětiaktová tragédie Hakon Jarl, pojednávající o pohanském náčelníkovi, který je poražen křesťanským králem.
  • Corregio (1808), tragédie s hlavním hrdinou italským renesančním malířem Antoniem Allegrim da Correggio.
  • Palnatoke (1809), tragédie o legendárním dánském hrdinovi.
  • Axel og Valborg (1810), tragédie.
  • Helge (1814), romance.
  • Hagbarth og Signe (1815, Hagbarth a Signe), tragédie.
  • Nordens guder (1819, Severští bohové), cyklus romancí.
  • Erih og Abel (1820, Erik a Abel), tragédie.
  • Varingerne i Miklagård (1827, Vajgarové v Cařihradě), tragédie.
  • Hrolf Krake (1828), hrdinský epos.
  • Dina (1842), sentimentálně romantická hra.
  • Kjartan og Gudrun (1848, Kjartan a Gudrun), sentimentálně romantická hra.
  • Erindrinder (1850-1857, Vzpomínky), posmrtně vydaná čtyřsvazková autobiografie.[3]

Filmové adaptace

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adam Oehlenschläger na anglické Wikipedii.

  1. Adam Oehlenschläger - Geni.com
  2. a b Slovník severských spisovatelů, Praha: Libri 1998. S. 345-346.
  3. a b Slovník spisovatelů – Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Førské ostrovy, Island, Nizozemí, Belgie, Praha: Odeon 1967. S. 250-251.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]