Přeskočit na obsah

Acyloin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Acyloiny jsou skupinou organických sloučenin, které mají α-hydroxyketonovou funkční skupinu, mají tedy hydroxyl na pozici α (vzhledem ke karbonylové skupině). Pojmenování acyloin bylo odvozeno ze skutečnosti, že jsou tyto látky formálně odvozeny redukčním spárováním acylových skupin karboxylových kyselin.

Struktura typického acyloinu

Příprava acyloinů

[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik postupů, kterými lze připravit acyloiny:

Oxidace enolátů sulfonyloxaziridiny

[editovat | editovat zdroj]

Enoláty mohou být oxidovány sulfonyloxaziridiny.[1][2] Enolát nukleofilně reaguje s kyslíkem s nedostatkem elektronů v oxaziridinovém řetězci:

Tuto reakci je možné přeměnit na asymetrickou syntézu použitím opticky aktivních izomerů oxaziridinů odvozených z kafru. Z každého výchozího izomeru vzniká jiný z možných enantiomerů. Této modifikace se využívá při Holtonově syntéze taxolu:

Níže zobrazenou enolátovou oxidací cyclopentaenonu[3] s jiným kafrovým enantiomerem vzniká transizomer, jelikož je přístup k hydroxylové skupině v poloze cis omezen (při použití samotného oxaziridinu nevznikne acyloin)[3]:

Reakce acyloinů

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Acyloin na anglické Wikipedii.

  1. DAVIS, Franklin A.; VISHWAKARMA, Lal C.; BILLMERS, Joanne G.; FINN, John. Synthesis of α-hydroxycarbonyl compounds (acyloins): direct oxidation of enolates using 2-sulfonyloxaziridines. J. Org. Chem.. 1984, roč. 49, čís. 17, s. 3241–3243. DOI 10.1021/jo00191a048. (anglicky) 
  2. DAVIS, F. A.; HAQUE, M. S.; ULATOWSKI, T. G.; TOWSON, J. C. Asymmetric oxidation of ester and amide enolates using new (camphorylsulfonyl)oxaziridines. J. Org. Chem.. 1986, roč. 51, s. 2402. DOI 10.1021/jo00362a053. (anglicky) 
  3. a b HUGHES, Chambers C.; MILLER, Aubry K.; TRAUNER, Dirk. An Electrochemical Approach to the Guanacastepenes. Organic Letters. 2005, roč. 7, čís. 16, s. 3425–3428. Dostupné v archivu pořízeném dne 4 September 2006. DOI 10.1021/ol047387l. (anglicky)  Archivováno 4. 9. 2006 na Wayback Machine. Archivovaná kopie. www.cchem.berkeley.edu [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. VON MEYER, E.; VOIGT, Karl. Ueber die Einwirkung von primären aromatischen Aminen auf Benzoïn. Journal für Praktische Chemie. 1886, roč. 34, čís. 1, s. 1–27. DOI 10.1002/prac.18860340101. (German) 
  5. LAWRENCE, Stephen A. Amines: Synthesis, Properties and Applications. [s.l.]: Cambridge University Press, 2004. Dostupné online. ISBN 0-521-78284-8. 
  6. ROTH, Lepke. Synthese von Indol- und Carbazol-Derivaten aus α-Hydroxyketonen und aromatischen Aminen. Arch. Pharm.. 1972, roč. 305, čís. 3, s. 159–171. DOI 10.1002/ardp.19723050302. (German) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]