Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst

Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst
Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst
Stranická příslušnost
Členství	Říšská liberální strana
Rodné jméno	Chlodwig Carl Viktor zu Hohenlohe-Schillingsfürst
Narození	31. března 1819; Rotenburg an der Fulda
Úmrtí	6. července 1901 (ve věku 82 let); Bad Ragaz
Choť	Marie ze Sayn-Wittgenstein-Berleburgu (od 1847)
Rodiče	František Josef V. z Hohenlohe-Schillingsfürstu a Konstancie z Hohenlohe-Langenburgu
Děti	Filip Arnošt z Hohenlohe-Schillingsfürstu; Mořic z Hohenlohe-Schillingsfürstu
Příbuzní	Viktor I. Ratibořský, Gustav Adolf z Hohenlohe-Schillingsfürstu a Konstantin z Hohenlohe-Schillingsfürstu (sourozenci)
Profese	politik a diplomat
Náboženství	katolická církev
Ocenění	Řád černé orlice; čestný doktor Štrasburské univerzity; Honorary doctorate from the Julius Maximilians University of Würzburg; Řád sv. Ondřeje; Královský uherský řád sv. Štěpána
Podpis
Commons	Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlodwig Carl Viktor zu Hohenlohe-Schillingsfürst (31. března 1819, Rotenburg an der Fulda – 6. července 1901 Bad Ragaz) byl německý politik, v letech 1866 až 1870 bavorský premiér a v letech 1894 až 1900 německý kancléř a pruský ministerský předseda.^[1]

Životopis

Byl druhým z pěti synů starobylé a vysoce postavené šlechtické rodiny a jako jeho otec František Josef V. kníže z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1787–1841) byl pokřtěn katolicky, zatímco jeho matka princezna Konstanze z Hohenlohe-Langenburgu (1792–1847) byla evangelička.

Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst studoval právo na univerzitách v Göttingenu, Bonnu, Lausanne a Heidelbergu, poté v Prusku nastoupil kariéru právníka a úředníka. Po získání panství Schillingsfürst v Bavorsku z pruských služeb odešel, stal se dědičným členem bavorského parlamentu a zastával politiku sjednocení Německa pod vedením Pruska. Zprvu narážel na odpor většiny ostatní bavorské šlechty, po porážce Bavorska a jeho spojenců v prusko-rakouské válce v létě 1866 však myšlenka spolupráce s Pruskem převládla a Hohenlohe-Schillingsfürst byl 31. prosince 1866 jmenován bavorským ministerským předsedou a ministrem zahraničí. Prosadil spojenectví Bavorska se Severoněmeckým spolkem. Jeho politika však byla považována za příliš propruskou a protikatolickou, a to vedlo k jeho odvolání oběma komorami parlamentu roku 1870.

Po sjednocení Německa byl Hohenlohe-Schillingsfürst v letech 1871 až 1881 poslancem Říšského sněmu a působil jako diplomat. Dne 29. října 1894 byl německým císařem Vilémem II. překvapivě jmenován německým kancléřem.^[1] Jako kancléř se dostal s císařem do konfliktu o reformu vojenského zákonodárství, v níž Hohenlohe-Schillingsfürst zastával liberálnější pozici než Vilém II. I když Hohenlohe-Schillingsfürst určité reformy v tomto ohledu prosadil, vcelku bylo jeho postavení slabé a v posledních letech jeho vlády již moc přebíral jeho designovaný nástupce Bernhard von Bülow.

Rodina a potomstvo

Chlodvík Karel byl ženatý s Marií ze Seyn-Wittgensteinu (1829-1897), s níž měl syna Arnošta Filipa (1853-1915). Jeho syn vlastnil Poděbradské panství, kde se zasloužil o vznik a rozvoj lázeňství.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtické rodů. Praha 5: Euromedia Group, a.s., 2021. 464 s. ISBN 978-80-242-7761-5.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[:0-1] JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtické rodů. Praha 5: Euromedia Group, a.s., 2021. 464 s. ISBN 978-80-242-7761-5.

[1]

Říšští kancléři Německého císařství (od roku 1871)

Otto von Bismarck (1871–1890) • Leo von Caprivi (1890–1894) • Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst (1894–1900) • Bernhard von Bülow (1900–1909) • Theobald von Bethmann-Hollweg (1909–1917) • Georg Michaelis (1917) • Georg von Hertling (1917–1918) • Maxmilián Bádenský (1918)