Přeskočit na obsah

Jean-Luc Marion

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jean-Luc Marion
Narození3. července 1946
Meudon, Hauts-de-Seine
Francie Francie
VzděláníUniversité de Paris X - Nanterre
Sorbonna, École normale supérieure
Alma materÉcole normale supérieure (1967–1971)
Condorcetovo lyceum
Univerzita Paříž-Sorbonna
Povolánífilosof
OceněníCena Henriho Dumaresta (1983)
Velká cena za filozofii (1992)
Cena Karla Jasperse (2008)
Ratzingerova cena (2020)
důstojník Řádu akademických palem
… více na Wikidatech
Funkce4. křeslo Francouzské akademie (od 2008)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Luc Marion (* 3. července 1946, Meudon, Hauts-de-Seine) je francouzský filosof, žák Jacquese Derridy a vůdčí osobnost moderních katolických myslitelů. Jeho úvahy vycházejí z postmodernistických pozic a obsahují prvky mystické teologie, fenomenologie a moderní filosofie, tedy oblastí, ve kterých je expertem.[1] Přestože se dominantní částí akademické činnosti zaměřuje na Descartesa a fenomenology typu Martina Heideggera a Edmunda Husserla, větší odezvu vzbudily jeho práce explicitně náboženského charakteru. Příkladem je práce Dieu sans l´être (Bůh bez bytí, 1982), která se zabývá převážně analýzou idolatrie. To je téma u něj často spojené s kvalitami lásky a obdarování, tedy s konceptem široce zkoumaným také Derridou.

Osobní život

Vzdělání

Studoval na Université de Paris X - Nanterre a Sorbonně, magisterský titul ve filosofii získal na pařížské École normale supérieure, kde byl žákem Derridy a Louise Althussera. Ve stejné době měl intenzivní zájem o teologii, v níž se soukromě vzdělával pod vlivem teologů jakými byli Louis Bouyer, Jean Daniélou, Henri de Lubac a Hans Urs von Balthasar. Po získání doktorátu v roce 1980 začal přednášet na univerzitě v Poitiers.

Akademická činnost

Z Poitiers přešel na Université de Paris X - Nanterrem, kde se stal vedoucím katedry filosofie, od roku 1996 pak stejnou funkci zastával na Sorbonně (Université Paris-Sorbonne (Paris IV)). K roku 2010 působil jako profesor filosofie náboženství a teologie na Chicagské univerzitě.[1]

6. listopadu 2008 byl zvolen jedním ze čtyřiceti nesmrtelných (immortel) Francouzské akademie, která má uzavřený počet členů (numerus clausus) a obsadil křeslo číslo 4, které před ním patřilo kardinálu Jean-Marie Lustigerovi.[2][3]

Ocenění

Obdržel několik cen včetně:[2][4]

  • 2008 – Ceny Karla Jasperse města a univerzity v Heidelbergu
  • 1992 – Grand Prix de philosophie de l'Académie française – za jeho celkové dílo (oeuvre)
  • 1977 – Prix Charles Lambert de l'Académie des sciences morales et politiques

Dílo

  • Alain de Benoist – Jean-Luc Marion: Avec ou sans Dieu ?, coll. « Carrefour des jeunes », Beauchesne, Paris 1970.
  • Sur l’ontologie grise de Descartes. Science cartésienne et savoir aristotélicien dans les Regulae, Librairie Philosophique J. Vrin, 1975.
  • L’idole et la distance. Cinq études, Grasset, 1977.
  • Sur la théologie blanche de Descartes. Analogie, création des vérités éternelles, fondement, P.U.F, 1981.
  • Dieu sans l’être, Fayard, 1982 - rééd. PUF, 2010.
  • Sur le prisme métaphysique de Descartes. Constitution et limites de l’onto-théo-logie cartésienne, P.U.F, 1986.
  • Prolégomènes à la charité, Éditions de la Différence, 1986.
  • Réduction et donation. Recherches sur Husserl, Heidegger et la phénoménologie, P.U.F., 1989.
  • Questions cartésiennes I. Méthode et métaphysique, PUF, 1991.
  • La croisée du visible, Éditions de la Différence, 1991, P.U.F.
  • Questions cartésiennes II. L’ego et Dieu, P.U.F., 1996.
  • Étant donné. Essai d’une phénoménologie de la donation, P.U.F., 1997.
  • De surcroît. Études sur les phénomènes saturés, P.U.F, 2001, 2010.
  • Le phénomène érotique, Grasset, 2003.
  • Le visible et le révélé, Cerf, 2005.
  • Au lieu de soi, l'approche de saint Augustin, PUF, 17. září 2008
  • Certitudes négatives, Grasset & Fasquelle, 2010.
  • Le croire pour le voir, Communio Parole et silence, 2010.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Luc Marion na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Horner, Robyn. Jean-Luc Marion: a Theo-Logical Introduction. Burlington: Ashgate, 2005.
  2. ↑ a b Jean-Luc Marion - profil Archivováno 11. 2. 2012 na Wayback Machine. (francouzsky) na Académie française, 2008.
  3. ↑ Le philosophe Jean-Luc Marion élu à l'Académie française AFP news article (francouzsky) via Google News.
  4. ↑ Faculty biography Archivováno 11. 8. 2010 na Wayback Machine. — Divinity School, University of Chicago.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
4. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Jean-Marie Lustiger 		2008
Jean-Luc Marion 		Nástupce:
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jean-Luc_Marion&oldid=21129697“