Přeskočit na obsah

Alain de Benoist

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alain de Benoist
Alain de Benoist (2012)
Alain de Benoist (2012)
Rodné jménoAlain Marie de Benoist
Narození11. prosince 1943 (80 let)
Quartier Saint-Symphorien de Tours
PseudonymFabrice Laroche
Povolánífilozof, spisovatel, esejista, politický aktivista, politický teoretik a novinář
Alma materPařížská právní fakulta
Lycée Montaigne
Univerzita Paříž 1 Panthéon-Sorbonne
Lyceum Ludvíka Velikého
Významná dílaVu de droite
OceněníPrix de l'essai (1978)
Politická příslušnostNacionalistické hnutí pokroku
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alain de Benoist (* 11. prosince 1943) je francouzský intelektuál, zakladatel myšlenkového směru Nová pravice a hlavní představitel francouzského think tanku GRECE.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Alain de Benoist se narodil v Saint-Symphorien ve Francii a studoval na Sorboně práva, filosofii, sociologii a církevní dějiny.

Benoist vydává dva časopisy: Nouvelle École (od roku 1968) and Krisis (od roku 1988). Jeho články se objevují i v řadě dalších periodik, jako je Mankind Quarterly, The Scorpion, Tyr, Chronicles, Le Figaro. Časopis Nové levice Telos rovněž publikoval několik jeho textů, což vyvolalo protesty některých členů redakce.

V roce 1978 obdržel cenu od Francouzské akademie za svoji knihu Vu de droite: Anthologie critique des idées contemporaines (Copernic, 1977). Celkem vydal více než padesát knih.

Ideologie a názory

[editovat | editovat zdroj]

Alain de Benoist spolupracoval s různými osobami spojenými s Alžírskou válkou o nezávislost. Od ideové blízkosti k francouzskému fašistickému hnutí v počátcích jeho tvorby v roce 1970 se později přesunul více ke kritice globalizace, neomezené masové imigrace a liberalismu. Naproti liberálnímu pojetí míšení ras, kultur a etnik v USA staví oddělení a uchování civilizací a kultur.

Benoist doufá v rozvoj volné diskuse a většího podílu občanů na moci v demokratických státech. Věří ve federální Evropu, ve které národní státy jsou již překonány a ustoupily regionální identitě a zájmům společným kontinentu.

Sám sebe odmítá označit za pravičáka či levičáka a v poslední době vystupuje méně radikálně: nyní preferuje spíše Heideggera než Nietzscheho, podporuje etnopluralismus spíše než ztrátu identity přistěhovalců (přestože masovou imigraci jako takovou nepodporuje), vyjadřuje se k ekologii a ke křesťanství se již staví méně agresivně.

Jeho kritici, jako například Thomas Sheehan, říkají, že Benoist vyvinul nově formulovaný fašismus. Roger Griffin za použití vlastní definice fašismu, která mluví o „populistickém ultranacionalismu" a „hrdinském znovuzrození národa“, tvrdí, že Nová pravice pokračuje v díle „fašistických ideologů“ jako Armin Mohler a Julius Evola směrem, který má jejím ideologům typu de Benoista umožnit vyhlašovat „metapolitické“ postoje, ale že nicméně stále obsahuje části fašistické ideologie.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]