Jean-Marie Lustiger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jean-Marie Lustiger
Jean Marie Lustiger par Claude Truong-Ngoc 1988.jpg
Svěcení
Kněžské svěcení 17. dubna 1954
světitel Émile-Arsène Blanchet
Biskupské svěcení 8. prosince 1979
světitel François Marty
Kardinálská kreace 2. února 1983
kreoval Jan Pavel II.
Datum narození 17. září 1926
Místo narození Paříž
Datum úmrtí 5. srpna 2007 (ve věku 80 let)
Místo úmrtí Paříž
Příčina úmrtí karcinom plic a rakovina kostí
Místo pohřbení Katedrála Notre-Dame
Alma mater Pařížská univerzita
Institut catholique de Paris
Řády a ocenění grand cordon de l'ordre national du Cèdre
velkokříž Řádu prince Jindřicha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jean-Marie Lustiger (1987)

Jean-Marie Aaron kardinál Lustiger (17. září 1926 Paříž5. srpna 2007 Paříž) byl francouzský katolický duchovní židovského původu, arcibiskup pařížský (19812005), kardinál (od 1983) a člen Francouzské akademie (od 1995). Během svého dlouhého pobytu na arcibiskupském stolci prosadil využívání moderních sdělovacích prostředků při šíření víry a v pastoraci, inicioval vznik katolických médií (Radio Notre-Dame a televizního kanálu KTO). Byl blízkým přítelem papeže Jana Pavla II., s nímž ho sbližoval i jeho konzervativní pohled na úlohu a vývoj církve. Je autorem řady úspěšných knih, z nichž některé byly přeloženy do češtiny (např. Tajemství eucharistie a První kroky v modlitbě).

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Aaron Lustiger se narodil 17. září 1926 Charlesovi and Gisèle Lustigerovým. Oba jeho rodiče byli Židé, ovšem bez vřelejšího vztahu k židovské víře. V roce 1940 konvertoval ke katolicismu, nechal se pokřtít a přijal jméno Jean-Marie. I nadále však vedle něj používal své židovské jméno Aaron. Spolu s otcem a sestrou uprchl před nacisty do neokupované části Francie, matka, která v Paříži dohlížela na rodinný obchod, byla v roce 1942 nacisty odvlečena do vyhlazovacího tábora u Osvětimi, kde v roce 1943 zemřela.

Raná kariéra[editovat | editovat zdroj]

Zbytek rodiny se po válce vrátil do Paříže, Lustigerův otec se zde neúspěšně pokusil anulovat jeho křest a přemluvit syna k návratu k judaismu. Ukázalo se, že křest pro něj nebyl jen formálním krokem chránícím ho před nacisty - poté, co v roce 1946 dokončil studium literatury na Sorboně, vstoupil do kněžského semináře bratří karmelitánů a poté na Institut Catholique de Paris. Kněžské svěcení přijal 17. dubna 1954. Působil poté především jako duchovní v akademickém a studentském prostředí. Od roku 1969 byl proboštem farnosti svaté Jany de Chantal v Paříži.

Biskup a kardinál[editovat | editovat zdroj]

Dne 10. listopadu 1979 byl jmenován biskupem Orléansu, biskupské svěcení mu udělil 8. prosince téhož roku kardinál François Marty, tehdejší pařížský arcibiskup. Poté, co jeho světitel dovršil kanonický věk a odešel na odpočinek, se stal (v roce 1981) arcibiskupem v Paříži. Kardinálem ho jmenoval papež Jan Pavel II. 2. února 1983. Reprezentoval papeže mj. na připomínce šedesátého výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim. V červnu 1995 se stal členem Francouzské akademie. Na funkci pařížského arcibiskupa rezignoval v roce 2005, jeho nástupcem se stal André Vingt-Trois.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
LibanonLibanon Libanon LBN National Order of the Cedar - Grand Cordon BAR.png Velkostuha Národního cedrového řádu[1]
PortugalskoPortugalsko Portugalsko PRT Order of Prince Henry - Grand Cross BAR.png Velkokříž Řádu prince Jindřicha[1][2] 5. srpna 1998

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Sermons d’un curé de Paris (1978)
  • Pain de vie et peuple de Dieu (1981)
  • Osez croire (1985)
  • Osez vivre (1985)
  • Premiers pas dans la prière (1986)
  • Prenez place au cœur de l’Église (1986)
  • Six sermons aux élus de la Nation, 1981-1986 (1987)
  • Le Choix de Dieu. Entretiens avec Jean-Louis Missika et Dominique Wolton (1987)
  • La Messe (1988)
  • Dieu merci, les droits de l’homme (1990)
  • Le Sacrement de l’onction des malades (1990)
  • Le Saint-Ayoul de Jeanclos (in collaboration with Alain Peyrefitte, 1990)
  • Nous avons rendez-vous avec l’Europe (1991)
  • Dare to rejoice (American compilation) (1991)
  • Petites paroles de nuit de Noël (1992)
  • Devenez dignes de la condition humaine (1995)
  • Le Baptême de votre enfant (1997)
  • Soyez heureux (1997)
  • Pour l'Europe, un nouvel art de vivre (1999)
  • Les prêtres que Dieu donne (2000)
  • Comme Dieu vous aime. Un pèlerinage à Jérusalem, Rome et Lourdes (2001)
  • La Promesse (2002)
  • Comment Dieu ouvre la porte de la foi (2004)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Jean-Marie LUSTIGER. web.archive.org [online]. 2007-06-15 [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. 
  2. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zdeněk Müller: Kardinál, Žid a syn přistěhovalce, LN 8. srpna 2007 - rozsáhlý nekrolog
biskup orléanský
Předchůdce:
Guy-Marie-Joseph Riobé
19691981
Jean-Marie Lustiger
Nástupce:
René-Lucien Picandet
28. arcibiskup pařížský
Předchůdce:
François Marty
19812005
Jean-Marie Lustiger
Nástupce:
André Vingt-Trois
4. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Albert Decourtray
19952007
Jean-Marie Lustiger
Nástupce:
Jean-Luc Marion