Šehzade Ömer Faruk
| Šehzade Ömer Faruk | |
|---|---|
| Osmanský princ | |
 | |
| Narození | 27. února 1898 Konstantinopol, Osmanská říše |
| Úmrtí | 28. března 1969 (ve věku 71 let) Káhira, Egypt |
| Pohřben | Mauzoleum sultána Mahmuta II., Istanbul |
| Potomci | Neslişah Sultan Hanzade Sultan Necla Hibetullah Sultan |
| Dynastie | Osmané |
| Otec | Abdulmecid II. |
| Matka | Şehsuvar Hanımefendi |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šehzade Ömer Faruk (osmanská turečtina: شهزادہ عمر فاروق; 27. února 1898, Konstantinopol – 28. března 1969, Káhira) byl osmanský princ, syn posledního chalífy Abdulmecida II. a Şehsuvar Hanımefendi.
Mládí a vojenská služba
Narodil se 27. února 1898 v paláci Ortaköy.[1] Byl synem Abdulmecida II. a Şehsuvar Hanımefendi. Byl starším nevlastním bratrem Dürrüşehvar Sultan a vnukem sultána Abdulazize a Hayranidil Kadınefendi.[2]
Byl přijat na školu Galatasaray Lycée. Jeho otec hovořil francouzky a se školou byl spojen prostřednictvím Tevfika Efendiho. Na žádost prince získaval soukromé lekce od Saliha Kerameta Beye, syna basnířky Nigâr Hanım.[3] Školu navštěvoval několik let, poté bylo rozhodnuto o jeho dalším studiu a odešel do Evropy. Jako ostatní princové musel získat vojenské vzdělání. Byl přijat na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídni,[4] kterou založila císařovna Marie Terezie. Ömer mluvil plynně anglicky, německy a francouzsky. Jeho němčina byla stejně dobrá tak jako jeho turečtina.[5] Do této akademie ho doprovázel Salih Keramet Bey. Během několika let absolvoval vojenský výcvik, který zahrnoval i kurzy tkaní košíků, tesařství, zednictví, práce s kovy a dalších manuálních činností.[4] Kvůli přísnějšímu tréninku a disciplinovanějšímu postupu byl přeložen z Vídně na Pruskou vojenskou akademii.[4] Za přeložení se zasloužil Enver Paša.[4]
Enver Paša chtěl aby princové získali vojenské vzdělání a zatímto účelem přidělil Ihlamurský palác jako školu pro prince. Navštěvovat tuto školu byla povinnost všech princů do 15 let. Kromě vojenského výcviku se zde vyučovala literatura, historie, náboženství, matematika a geometrie.
Princ Ömer úspěšně absolvoval akademii a stal se profesionálním pruským důstojníkem. Jeho chování odráželo přísné německé vzdělání a až do své smrti zůstal silným vojákem, avšak v hloubi duše byl srdcem romantik a nikdy se nevzdal svých tureckých zvyků.[6]
Během 1. světové války bojoval na straně Němců. Byl poslán do Galiciea odtud do Verdunu. Císař Vilém II. Pruský mu za jeho služby udělil nejprve Řád červeného orla a poté Železný kříž 1. stupně. Císař mu poslal zlatou krabičku na cigarety a také podepsanou fotografii s medailí.[7]
Když Němci prohráli bitvu u Verdunu, princ odešel do Postupimi a vstoupil do Gardového pešího pluku č. 1. Mezi požadavky na vstup do tohoto pluku byla příslušnost k vysoké aristokratické rodině a výška více než 190 cm. Každý pruský princ byl v tomto pluku registrován od 10 let, ale ti kteří měli malou výšku se nezúčastnili přehlídek. Şehzade byl přijat i když měřil jen 185 cm. Mezi vojáky byl nejmenší ale i přesto se účastnil přehlídek před císařem.[8] Byl významným vojákem, členem osmanské dynastie a sportovcem. V letech 1919-1924 předsedal fotbalovému klubu Fenerbahçe S.K..
Osobní život
Princ Ömer se zamiloval do Rukiye Sabihy Sultan, dcery sultána Mehmeda VI. a Emine Nazikedy Kadınefendi. Sabiha jeho lásku opětovala. Když Abdulmecid požádal o její ruku pro svého syna, Mehmed tuto nabídku odmítl kvůli jejich příbuzenskému vztahu.[9] Na naléhání jeho matky Şehsuvar, sultán Mehmed sňatek povolil.[10] Byli oddáni 5. prosince 1919[11] v pavilonu posvátných relikvií v paláci Topkapi. Svatebnímu obřadu předsedal Şeyhülislam Hayrizade Ibrahim Efendi. Zástupcem Sabihy Sultan byl Başkatip Ali Fuad Bey a zástupcem prince Ömer Yaver Paša.[12] Svatební hostina proběhla 29. dubna 1920 v paláci Yıldız.[13][14][15]
V květnu 1920 se manželé přestěhovali do sídla Rumelihisarı. V říjnu stejného roku koupil Mehmed dva domy[16] pro jeho dcery ve čtvrti Nişantaşı.[17] Sídla jsou známé jako "Palácová dvojčata". Jeden dům předal Fatmě Uliye Sultan a druhý Sabize. Manželé se rozhodli zimu trávit zde a léto v Rumelihisarı.[16]
Nejstarší dcerou páru byla Neslişah Sultan narozená 4. listopadu 1921 v paláci Nişantaşı.[18] Dalším dítětem byla Hanzade Sultan narozená 19. září 1923 v paláci Dolmabahçe.[19]
V březnu 1924 odešla dynastie do exilu. Ömer Faruk, jeho žena, děti a jejich rodiče se usadili ve Švýcarsku a následně ve Francii.[20] Později odešli do Nice, kde se 15. května 1926 narodila jejich nejmladší dcera Necla Hibetullah Sultan.
Roku 1940 se zúčastnil svatby jeho dcery Neslişah Sultan a prince Muhammada Abdela Moneima, syna posledního egyptského chediva Abbáse II. Hilmího.[21][17] Jeho další dvě sestry se také provdaly za egyptské prince Mehmeda Aliho Ibrahima a Amra Ibrahima.
Vztah mezi Ömerem a Sabihou se postupem času zhoršil.[22] Princ Ömer měl zájem o svou sestřenici Mihrişah Sultan, dceru korunního prince Şehzade Yusufa Izzeddina.
Roku 1944 došlo k volbě hlavy dynastie. Mihrişah byla na straně Faruka ale volba padla na prince Ahmeda Nihada. Sabiha byla na straně zvoleného vůdce,[23] jakož i její dcery. Faruk obvinil Sabihu za to že proti němu obrátila jejich dcery. Což se stalo záminkou pro rozvod, jelikož již miloval Mihrişah.[24]
Dne 5. března 1948 se po 28 letech manželství rozvedli.[21] Za čtyři měsíce se 31. července 1948 oženil s Mihrişah. V předmanželské smlouvě požádala, aby bylo do smlouvy zahrnuto právo na rozvod.[25] Manželství trvalo jen pár let a nakonec se Mihrişah s Farukem rozvedla. Později Faruk řekl svým přátelům: „Rozvedl jsem se s nejkrásnější ženou na světě, abych si vzal tu nejošklivější. Osud!“[25]
Ömer Faruk zemřel 28. března 1969 v Káhiře. Jeho tělo bylo převezeno do Istanbulu aby bylo pohřbeno v mauzoleu sultána Mahmuta II.[2]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Şehzade Ömer Faruk na anglické Wikipedii.
- ↑ BARDAKÇI, Murat, Neslishah: The Last Ottoman Princess. (Oxford University Press, 2017, ISBN 978-9-774-16837-6), str. 16
- ↑ a b ADRA, Jamil, Genealogy of the Imperial Ottoman Family. (2005), str. 37
- ↑ Bardakçı (2017), str. 21
- ↑ a b c d Bardakçı (2017), str. 22
- ↑ Bardakçı (2017), str. 95
- ↑ Bardakçı (2017), str. 23
- ↑ Bardakçı (2017), str. 24
- ↑ Bardakçı (2017), str. 24-25
- ↑ Bardakçı (2017), str. 27
- ↑ Bardakçı (2017), str. 28
- ↑ Bardakçı (2017), str. 29
- ↑ AÇBA, Leyla, Bir Çerkes prensesinin harem hatıraları. (L & M, 2004, ISBN 978-9-756-49131-7), str. 101
- ↑ SAKAOĞLU, Necdet, Bu Mülkün Kadın Sultanları: Vâlide Sultanlar, Hâtunlar, Hasekiler, Kandınefendiler, Sultanefendiler. (Oğlak Yayıncılık, 2008, ISBN 978-6-051-71079-2), str. 710-711
- ↑ Bardakçı (2017), str. 30
- ↑ Açba L. (2004), str. 102
- ↑ a b Bardakçı (2017), str. 31
- ↑ a b Açba L. (2004), str. 105
- ↑ Bardakçı (2017), str. 31-32
- ↑ Bardakçı (2017), str. 47
- ↑ Bardakçı (2017), str. 70
- ↑ a b Bardakçı (2017), str. 171
- ↑ Bardakçı (2017), str. 205
- ↑ Bardakçı (2017), str. 207
- ↑ Bardakçı (2017), str. 208
- ↑ a b Bardakçı (2017), str. 209
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Şehzade Ömer Faruk na Wikimedia Commons
