Přeskočit na obsah

Buzici

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Buzici
Erb pánů z Valdeka, jedné z rodin odvozující svůj původ z rozrodu Buziců
ZeměČeské knížectví
ZakladatelDětříšek
Rok založení12. století
Větve roduZajícové z Hazmburka
páni z Rožmitálu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buzici (Buzicové) byli český šlechtický rod.

Historie

Označení Buzici bylo uměle vytvořeno historiky v devatenáctém století. Vzniklo odvozením z osobního jména Buz uvedeného v Kosmově kronice. Za prvního doloženého příslušníka rodu je považován Dětříšek, syn Buzův, který byl v roce 1109 členem družiny knížete Svatopluka. Po Svatoplukově vraždě byl českými velmoži pověřen, aby převezl do Prahy předpokládaného následníka a po volbě nového knížete přešel do družiny Vladislava I. Když v roce 1110 do Čech vtrhlo polské vojsko Boleslava III., účastnil se Dětříšek se jako jeden z velitelů knížecího tažení proti Polákům a v bitvě u Trotiny dne 8. října 1110 padl.[1]

Podle pověsti Dětřich beze zbraně přemohl divoké prase, a prasečí hlava se poté stala jeho erbovním znamením.[2] Václav Hájek z Libočan tuto historku přisoudil Bivojovi.[3]

Páni z Valdeka

K Buzicům patřila větev pánů z Valdeka.[4] Podle Augusta Sedláčka byl Dětřichovým potomkem Jiří, který roku 1147 jako maršálek doprovázel krále Vladislava II. na druhé křížové výpravě a někdy během ní padl. Jeho synem měl být Jiří Jíříkovic připomínaný do roku 1209.[5] Ten měl mít dva syny: staršího Jana,[6] Sedláčkem považovaného za pražského biskupa Jana II.,[7] a mladšího Oldřicha uváděného v letech 1209–1232 jako královského stolníka. Stejný úřad měl zastávat i jeho otec. Oldřichovými potomky měli být Zdislav zmiňovaný v letech 1238 a 1248 a Oldřich připomínaný v letech 1248–1271. Oldřich zvaný Zajíc do svého znaku doplnil zajíce a zastával funkce královského číšníka, purkrabího v Lokti a později také pražského purkrabího. Založil hrad Valdek a zaječovský klášter.[6] August Sedláček však uvedenou linii založil na pouhých předpokladech a dochované historické prameny příbuzenství těchto osob nedokládají.[7]

První jistě doloženou osobností rodu tak byl Oldřich Zajíc († 1271), zakladatel rodu pánů z Valdeka.[7] Měl nejspíše tři syny: Oldřich zemřel v roce 1281, Zbyslav z Třebouně byl zavražděn okolo roku 1291 a Budislav, který byl mělnickým proboštem, zemřel nejspíše roku 1291.[8] Oldřichovým bratrem či synem mohl Jaroslav.[9]

Zbyslavovým synem byl Vilém Zajíc z Valdeka.[10]

V roce 1335 koupil Zbyněk Zajíc z Valdeka na Žebráku od českého krále Jana Lucemburského hrad Hazmburk a byl zakladatelem větve Zajíců z Hazmburka.

Páni z Rožmitálu

Druhá větev tohoto rodu začíná Jaroslavem (1193 – asi 1230 nebo 1237), který měl tři syny Heřmana (1213–1224), Budislava z Březnice a Jaroslava. Budislavův syn Oldřich nechal prvně ke svému jménu připojit přídomek z Rožmitálu a je považován za zakladatele Lvů z Rožmitálu. Od Budislava dále svůj původ odvozovali ještě páni z Březnice a páni z Třemšína.[11][12][13]

Rody odvozující se od Buziců

Panské rodiny

Vladykové

Odkazy

Reference

  1. ↑ GERLEOVÁ, Jana. Páni z Valdeka a jejich sídla do první poloviny 14. století. Praha, 2015 [cit. 2022-01-16]. 88 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Josef Žemlička. s. 19–21. Dostupné online.
  2. ↑ a b c GERLEOVÁ, Jana. Počátky a vzestup pánů z Házmburka. Praha, 2018 [cit. 2022-01-14]. 125 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Josef Žemlička. s. 15. Dále jen Gerleová (2018). Dostupné online.
  3. ↑ Gerleová (2018), s. 10.
  4. ↑ Gerleová (2018), s. 7.
  5. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VI. Podbrdsko. Praha: František Šimáček, 1889. 411 s. Dostupné online. Kapitola Valdek hrad, s. 173. Dále jen Sedláček (1889). 
  6. ↑ a b Sedláček (1889), s. 174.
  7. ↑ a b c Gerleová (2018), s. 16.
  8. ↑ Gerleová (2018), s. 26.
  9. ↑ Gerleová (2018), s. 25.
  10. ↑ Gerleová (2018), s. 20.
  11. ↑ a b c d KRÁL Z DOBRÉ VODY, Vojtěch. Znaky rodů českých. Praha: Společnost přátel starožitností českých v Praze, 1902. Dostupné online. 
  12. ↑ Historie Čížkova [online]. Obec Čížkov [cit. 2022-01-15]. Dostupné online. 
  13. ↑ KOTLÁROVÁ, Simona. Páni z Rožmitálu. www.veduta-nakladatelstvi.cz [online]. Bohumír Němec – VEDUTA, 2008 [cit. 2022-01-15]. Dostupné online. 
  14. ↑ Týnec nad Sázavou. www.apsida.cz [online]. [cit. 2022-01-15]. Dostupné online. 
  15. ↑ MARHEVSKÁ, Eva. Páni z Homberka. Genealogické a heraldické listy. Česká genealogická a heraldická společnost v Praze, 1999, roč. XIX, čís. 3–4, s. 2–26. Dostupné online [cit. 2022-01-14]. 
  16. ↑ Historie - Oficiální stránky Obce Vísky [online]. Obec Vísky [cit. 2022-01-14]. Dostupné online. 
  17. ↑ KOLÁŘ, Martin. Nejstarší pečeti šlechty české až do roku 1300. Tábor: vlastním nákladem, 1883. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Buzici ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Buzici&oldid=21114775“