Sněhomilka
 Sněhomilka | |
|---|---|
 Sněhomilka Chionophila jamesii | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hluchavkotvaré (Lamiales) |
| Čeleď | jitrocelovité (Plantaginaceae) |
| Rod | sněhomilka (Chionophila) Benth., 1846 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sněhomilka[1] (Chionophila) je rod rostlin z čeledi jitrocelovité, rozšířený ve dvou druzích výhradně ve Skalistých horách. Jsou to drobné, vytrvalé byliny s přízemní růžicí listů a trubkovitými, dvoupyskými květy v hroznovitém květenství. Rostou v alpínské a subalpínské vegetaci nebo v lesích při horní hranici lesa. Jako skalničky se pěstují spíše výjimečně.
Popis
Sněhomilky jsou drobné vytrvalé byliny s bylinnou až polodřevnatou stonkovou bází, dorůstající výšky 5 až 20 cm. Lodyha je vzpřímená, čtyřhranná, lysá nebo pýřitá, olistěná. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, čárkovitě kopinaté, celokrajné, uspořádané v přízemní růžici. Lodyžní listy jsou menší mež přízemní, horní někdy střídavé. Květy jsou oboupohlavné, uspořádané v jednoduchých, vrcholových, klasovitých hroznech. Kalich je nálevkovitý až válcovitý, pravidelný, zakončený 5 tupými laloky. Koruna je zelenavě bílá nebo nafialovělá, dvoustranně souměrná, trubkovitá, na konci lehce rozšířená a zakončená dvoupyským lemem, bez ostruhy. Horní pysk je vzpřímený a lehce dvoulaločný, spodní krátce trojlaločný. Andreceum je složeno ze 4 fertilních, dvojmocných tyčinek a krátkého sterilního staminodia. Nitky tyčinek jsou přirostlé ve spodní části korunní trubky. Semeník je srostlý ze 2 plodolistů a se stejným počtem komůrek. Čnělka je nitkovitá, zakončená drobnou, hlavatou, nečleněnou bliznou. Plodem je podlouhlá tobolka, obklopená vytrvalými zbytky okvětí. Tobolka puká dvěma chlopněmi a obsahuje 10 až 20 poměrně velkých, křídlatých semen.[2][3][4]
Rozšíření
Rod zahrnuje dva druhy, rozšířené jako endemity ve Skalistých horách v USA. Chionophila jamesii se vyskytuje ve středové části pohoří v oblasti od Medicine Bow Mountains ve středojižním Wyomingu přes Colorado po okres Taos na středoseveru Nového Mexika. Chionophila tweedyi roste severněji, v oblasti od jihozápadní Montany po střední Idaho. Areály obou druhů se nikde nepřekrývají.[5] Rostliny rostou na alpínských loukách nad horní hranicí lesa.[3] Chionophila jamesii roste na vlhkých alpínských loukách, subalpínských rašeliništích a suťoviskách v nadmořských výškách 3300 až 4100 metrů.[2][6] Chionophila tweedyi se vyskytuje při horní hranici lesa na žulových podkladech, nejčastěji v podrostu otevřených porostů borovice bělokmenné (Pinus albicaulis) nebo v subalpínských modřínových lesích, také na alpínských loukách a skalních výchozech.[7]
Ekologické interakce
Květy sněhomilek opylují různé druhy čmeláků.[7]
Taxonomie
Rod Chionophila je v rámci čeledi Plantaginaceae řazen do tribu Cheloneae. V minulosti byl součástí čeledi Scrophulariaceae. Mezi blízce příbuzné rody náležejí dle výsledků fylogenetických studií rody Chelone, Nothochelone a Penstemon.[8] Typovým druhem je Chionophila jamesii, popsaný George Benthamem v roce 1846. Druh Ch. tweedyi byl poprvé popsán v roce 1890 jako Penstemon tweedyi, do rodu Chionophila byl přeřazen v roce 1900.[9]
Význam
Sněhomilky se jako skalničky běžně nepěstují a nejsou ani uváděny ze sbírek žádné české botanické zahrady.[10] Druh Chionophila jamesii je možno pěstovat v alpínkovém skleníku. Vyhovuje mu vlhko, polostín a humózní, štěrkovitá půda. Množí se jarním výsevem semen, dělením nebo jarním řízkováním.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ a b FREEMAN, Craig C. Chionophila Bentham [online]. Flora of North America Association. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 7. Berlin: Springer, 2004. ISBN 978-3-642-62200-7. (anglicky)
- ↑ HOWELL, Thomas. Flora of Northwest America. Vol. I. Portland: [s.n.], 1903. (anglicky)
- ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LEBSACK, Tom. Chionophila jamesii [online]. Colorado Wildbuds, 2020. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Tweedy Snowlover - Chionophila tweedyi [online]. Montana Natural Heritage Program. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WOLFE, Andrea D.; DATWYLER, Shannon L.; RANDLE, Christopher P. A phylogenetic and biogeographic analysis of the Cheloneae (Scrophulariaceae) based on ITS and matK sequence data. Systematic Botany. Jan.-Mar. 2002, čís. 27(1).
- ↑ The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. [cit. 2021-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.
- ↑ SLABÝ, Pavel. Chionophila jamesii Benth. [online]. Plzeň: Databáze skalniček [cit. 2021-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-26.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chionophila na Wikimedia Commons 
Taxon Chionophila ve Wikidruzích
