Josef Kinský z Vchynic a Tetova
| Josef hrabě Kinský z Vchynic a Tetova | |
|---|---|
 Erb rodu Kinských | |
| Narození | 22. února 1731 Praha |
| Úmrtí | 7. února 1804 (ve věku 72 let) Vídeň |
| Rodiče | František Ferdinand Kinský |
| Profese | vojevůdce a důstojník |
| Ocenění | rytíř Vojenského řádu Marie Terezie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef hrabě Kinský z Vchynic a Tetova (22. února 1731 Praha – 7. února 1804 Vídeň) byl český šlechtic a rakouský vojevůdce. V mládí vynikl statečností v sedmileté válce, poté postupoval v hodnostech, zúčastnil se dalších mezinárodních konfliktů v Evropě a nakonec byl vrchním velitelem v rakouských zemích (1790–1800). V roce 1796 dosáhl hodnosti polního maršála.
Život
Pocházel z významného šlechtického rodu Kinských, patřil k hraběcí linii sídlící na zámku Chlumec nad Cidlinou. Byl synem českého nejvyššího kancléře Františka Ferdinanda Kinského (1678–1741) a jeho druhé manželky hraběnky Marie Augustiny, rozené Pálffyové.[1] Do císařské armády vstoupil jako dvacetiletý v roce 1751, vyznamenal se za sedmileté války. V roce 1757 při ústupu pruské armády z Čech byl vážně zraněn v bojích u Zákup a přímo na bojišti byl povýšen do hodnosti hejtmana.[2] Téhož roku v bitvě u Štěrbohol ztratil koně a padl do pruského zajetí. Po propuštění se aktivně zapojil do dalších bojů pod velením generála Laudona, jehož byl později blízkým spolupracovníkem. V roce 1760 dosáhl hodnosti plukovníka a v roce 1762 získal Řád Marie Terezie. Po sedmileté válce byl povýšen postupně na generálmajora (1767) a polního podmaršála (1771). Spolu s Laudonem byl jedním z velitelů ve válce o bavorské dědictví, poté ze zdravotních důvodů pobýval ve Vídni. V roce 1787 doprovázel císaře Josefa II. na cestě do Ruska. Téhož roku byl povýšen na generála jízdy a převzal vrchní velení v Uhrách (1787–1791). Z titulu této funkce měl účast na válce s Osmanskou říší (1788–1789). V roce 1790 byl jmenován velitelem v Dolních Rakousích se sídlem velitelství ve Vídni. V roce 1796 byl povýšen na polního maršála[3] a od té doby byl vrchním velitelem ve všech rakouských zemích. Z této funkce odešel do výslužby v roce 1800, zbytek života strávil ve Vídni. Zemřel svobodný a bez potomstva. Byl též c.k. tajným radou a komořím. Po matce zdědil panství Radim, které v roce 1785 prodal Lichtenštejnům.[4]
Jeho nejstarší nevlastní bratr Leopold Ferdinand (1713–1760) byl nejvyšším lovčím Českého království a dědicem rozsáhlých statků v Čechách a Rakousku (Chlumec nad Cidlinou, Matzen). Mladší bratr František Josef (1739–1805) sloužil také v armádě, dosáhl hodnosti c.k. polního zbrojmistra a jako dlouholetý ředitel vídeňské vojenské akademie patřil k předním strůjcům reforem v rakouské armádě.
Odkazy
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný, 14. díl; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 243 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ RICHTER, Karel: Sága rodu Kinských; Chlumec nad Cidlinou, 2008; s. 47 ISBN 9788025435922
- ↑ Služební postup Josefa Kinského in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2007; s. 49 dostupné online
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. díl Východní Čechy; Praha 1989; s. 408
Literatura
- BĚLINA, Pavel: Generál Laudon; Praha, 1993; 209 s. ISBN 80-7038-216-3
- ŠEDIVÝ, Miroslav: O švestky a brambory. Prusko-rakouská válka o bavorské dědictví 1778–1779; Praha, 2018; 208 s. ISBN 978-80-7557-101-4
