Chuang O
| Chuang O | |
|---|---|
| Jiná jména | Chuang Siou-mej |
| Narození | 1498[1] Suej-ning, S’-čchuan, říše Ming |
| Úmrtí | 1569[1] |
| Umělecká činnost | |
| Znám jako | básnířka v žánrech san-čchü a š’ |
|
| |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Bydliště | Sin-tu, S’-čchuan |
| Vyznání | konfucianismus |
| Manžel/ka | Jang Šen |
| Otec | Chuang Kche |
| Příbuzní | Jang Tching-che (tchán) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chuang O (čínsky pchin-jinem Huáng É, znaky zjednodušené 黄峨, tradiční 黃峨, 1498–1569) byla čínská básnířka působící v říši Ming, manželka básníka a spisovatele Jang Šena. Známá je zejména básněmi, které si vyměňovala s manželem žijícím ve vyhnanství.
Jména
Chuang O používala zdvořilostní jméno Siou-mej (čínsky pchin-jinem Xiùméi, znaky 秀眉).[1]
Život
Mládí, sňatek
Chuang O byla dcerou učence a úředníka Chuang Kchea (1449–1522),[2] narodila se roku 1498. Rodina Chuang pocházela ze Suej-ningu v provincii S’-čchuan na jihozápadě čínské říše Ming.
Dívce se dostalo kvalitní vzdělání, a byla nadanou básnířkou, zvláště v žánru san-čchü. Většina jejích básní š’ byla ztracena, ale její písně čchü jsou vysoce ceněné.[1] Roku 1519 se vdala za Jang Šena, pro kterého to bylo druhé manželství (po smrti jeho první ženy).[1] Jang Šen byl o deset let starší, jeho otec, Jang Tching-che zaujímal ve vládě říše Ming vysoké místo prvního velkého sekretáře a jeho syn, pracující v akademii Chan-lin měl před sebou perspektivu úspěšné úřední kariéry.
Velký spor o obřady, vyhnání do exilu
Císař Ťia-ťing se po nástupu na trůn roku 1521 dostal s většinou úředníků v čele s Jang Tching-cheem do sporu o obřady, když úředníci žádali adopci Ťia-ťinga císařem Chung-č’ (otcem Čeng-tea a strýcem Ťia-ťinga), aby se tak stal mladším bratrem svého předchůdce Čeng-tea. Ťia-ťing adopci odmítal a požadoval posmrtné udělení císařské hodnosti svým rodičům.
Kvůli dlouhodobým sporům s panovníkem Jang Tching-che nakonec roku 1524 rezignoval. Jang Šen společně s mnohými dalšími úředníky v Zakázaném městě odmítal císařovy požadavky, opoziční úředníci dospěli až k masovým veřejným protestům. Ťia-ťing neposlušné úředníky potrestal, Jang Šen jako organizátor protestů byl zatčen, zbit, vyloučen z úřednického stavu a zařazen mezi dědičné vojáky a vypovězen do Jün-nanu.[3]
Život a tvorba v Jün-nanu a S’-čchuanu
Od roku 1524 tak Jang Šen žil na západě provincie Jün-nan. Prožil tam více než tři desetiletí, respektovaný místními vzdělanci a věnující se psaní.[4] Chuang O po jeho vyhnání do Jün-nanu žila na statcích Jangů v Sin-tu v S’-čchuanu, kromě let 1526–1529, která strávila s manželem.[1] Po smrti Jang Tching-chea roku 1529 se z Jün-nanu vrátila do Sin-tu a starala se o rodinné jmění, z jehož výnosů podporovala manžela. [2] Po mužově smrti převzala výchovu jeho dvou synů, které měl v Jün-nanu s konkubínami.[1]
Manželé se setkávali jen zřídka, kontakty mezi sebou udržovali vesměs pouze písemně. Jejich dopisy se nezachovaly, ale básně, které si na dálku vyměňovali, získaly širokou známost.[5] Přestože její básně kolovaly v literárních kruzích, za svého života nepublikovala. Wang Š’-čen její lyrické básně stavěl výše než tvorbu Jang Šena, a s podporou takto významného kritika (vůdce sedmi pozdějších mingských mistrů) měla zaručenou popularitu a slávu.[2]
Roku 1570 neznámý nakladatel vydal malou sbírku jejích básní Jang Čuang-jüan čchi š’-ťi (Sebrané poémy ženy Jang Šena). Časem byly objevovány další její básně, takže roku 1608 mohla být vydána velká sbírka Jang Šen-an sien-šeng fu-žen jüe-fu (Texty a písně v hovorovém jazyce pana Jang Šena a jeho ženy), s předmluvou předního dramatika a básníka Sü Weje. Některé básně v ní však byly připsány Chuang O chybně, možná i záměrně – téma muže a ženy vyměňujících si zamilované básně bylo v tehdejší literatuře oblíbené klišé zaručující nakladatelům komerční úspěch.[6]
Reference
- ↑ a b c d e f g NIENHAUSER, William H, a kol. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington: Indiana University Press, 1986. 1050 s. ISBN 0253329833, ISBN 9780253329837. S. 914. (anglicky)
- ↑ a b c CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun. The Cambridge history of Chinese literature: Volume II. From 1375. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. [Dále jen Chang]. ISBN 978-0-521-11677-0. S. 1–62, na s. 45. (anglicky)
- ↑ Chang, s. 43.
- ↑ Chang, s. 44.
- ↑ CHANG, Kang-i Sun; SAUSSY, Haun; KWONG, Charles Yim-tze. Women writers of traditional China: an anthology of poetry and criticism. Stanford: Stanford University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 0804732310. S. 172–174.
- ↑ Chang, s. 46.
