Bánovina

Členění Jugoslávie na bánoviny

Bánovina byla územní jednotka v královské Jugoslávii. Jednalo se o hlavní územní jednotky státu - království se dělilo celkem do devíti bánovin. Ty nesly názvy podle významných řek a neodpovídaly národnostnímu rozložení obyvatelstva. To však byl také záměr. Představitelem každé bánoviny byl bán.

Dělení státu do jednotlivých bánovin následovalo krátce po zrušení Vidovdanské ústavy a zákazu politických stran, tedy převratu, ke kterému došlo 6. ledna 1929. Nová politika dvora striktně prosazovala národní jednotu a odmítala jakékoliv dělení na základě náboženství či národností. Přesto tyto rozdíly nebylo možné snadno potlačit. Srbové měli převahu v celkem pěti bánovinách, Chorvati ve dvou, Slovinci pak obývali nejsevernější Drávskou bánovinu. Národnostní menšiny, tedy Albánci, Němci, či Maďaři neměli převahu v žádné z bánovin.

V roce 1931 byla schválena tzv. Oktrojovaná ústava, během které byly hranice těchto celků upraveny. Město Bělehrad získalo zcela nové a samostatné postavení v rámci státu.

Vzhledem k nespokojenosti mnohých (hlavně Chorvatů), došlo ke konci 30. let k úpravě tohoto dělení. Na základě dohody mezi tehdejší vládou a chorvatskou opozicí byly Přímořská, Sávská a okraje dalších bánovin sloučeny spolu v Chorvatskou bánovinu.

Dělení státu na bánoviny zaniklo spolu s královstvím. Jugoslávie se rozpadla na Srbsko a Chorvatsko, zbytek státu obsadily okupační mocnosti. Po osvobození bylo zaručeno dělení takové, které již bralo ohled na jednotlivé národy a jejich etnické a historické hranice.

Seznam bánovin

Jugoslávie se dělila do devíti bánovin. Hlavní město Bělehrad mělo samostatné postavení.

1. Drávská bánovina (Lublaň)
2. Sávská bánovina (Záhřeb)
3. Vrbaská bánovina (Banja Luka)
4. Přímořská bánovina (Split)
5. Drinská bánovina (Sarajevo)
6. Zetská bánovina (Cetinje)
7. Dunajská bánovina (Novi Sad)
8. Moravská bánovina (Niš)
9. Vardarská bánovina (Skopje)