Přeskočit na obsah

Nářečí norštiny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Norská nářečí jsou mluvené formy norského jazyka, omezené na určité oblasti Norska. Nářečí mají v Norsku velkou prestiž. Nářeční nebo nářečně zabarvená mluva se často používá v rozhlase, literatuře, divadle apod. Existují literární díla psaná dialektem.

Norská nářečí se dělí do dvou velkých skupin:[1][2]

  • východonorská nářečí (østnorsk), kam patří i skupina nářečí Trøndelagu (trøndsk), a
  • západonorská nářečí (vestnorsk), ke kterým náleží i skupina severonorská (nordnorsk).

Některá nářečí jsou vzájemně tak odlišná, že nemusí být pro obyvatele jiných oblastí dobře srozumitelná.

Východonorská nářečí mají následující rysy, kterými se liší od západonorských:

  • Pravidlo rovnováhy: Ve dvouslabičných slovech, jejichž první slabika byla ve staré norštině dlouhá, došlo k redukci druhé slabiky, v Trøndelagu zcela zanikla. U slov s historicky krátkou první slabikou k této redukci/zániku nedošlo. Např. v tvarech infinitivu (tzv. „rozštěpený“ infinitiv; viz Hlavní rysy): kaste [-ɘ] < kasta (házet) vs. lesa (číst).
  • Tzv. „tlusté l“ [ɽ] – zvláštní hláska, poziční varianta (alofon) /l/, vzniklá z původní skupiny /rð/.

Vymezení oblastí

Mapa norských nářečí

 Mapa norských nářečí

     západonorská
     severonorská
     východonorská
     trøndelagská
Západonorská nářečí
Severonorská nářečí
Východonorská nářečí
Trøndelagská nářečí

Hlavní rysy

Infinitivní formy

Jedním z hlavních rozlišujících prvků norských nářečí je zakončení infinitivu. Podle toho, zda se užívá jediné zakončení, nebo více zakončení – tzv. rozštěpený infinitiv – se nářečí dělí na východní a západní.

Jediné zakončení (západní nářečí)

Dvě různá zakončení (východní nářečí)

  • rozštěpený infinitiv, končí buď -a, nebo -e, obvyklé ve východním Norsku;
  • rozštěpený infinitiv s odpadáním koncovky (nepřízvučného -e), obvyklé v některých oblastech Trøndelagu.

Rozštěpená distribuce koncovek má kořeny ve slabičné délce sloves ve staré severštině. Staroseverská slovesa s krátkou slabikou si zachovala původní koncovky, které byly přízvučné. Slovesa s dlouhou slabikou buď koncovku zcela ztratila, nebo jejich zakončení bylo redukováno na -e.

Dativ

V některých nářečích se dochovaly tvary dativu (3. pádu) – původní germánský systém čtyř pádů byl zredukován na dva (nominativ a genitiv), současná norština vyjadřuje syntaktické vztahy převážně pomocí předložek a slovosledu. Dativ se ještě někdy používá severně od hlavního města Oslo, v Romsdalu a v okolí Trondheimu. Formy dativu se místně značně liší. Dativ se z nářečí postupně vytrácí, používají ho převážně starší generace.

Tlusté L

Dalším důležitým rysem, který odlišuje východonorská nářečí od západonorských, je existence tzv. „tlustého“ l (retroflexního [ɽ]). Tento jev se vyskytuje ve východním Norsku a v přilehlých oblastech Švédska.

Jedná se o poziční variantu (alofon) /l/, která vznikla z původní skupiny /rð/. Později nahradila i původní [l] v některých pozicích, např. sol [su:ɽ] (slunce). V některých nářečích se tímto způsobem vyslovuje koncové -rd, např. bord [bu:ɽ] (stůl).

Palatalizace

V severních oblastech, zahrnujících především trøndelagská a severonorská nářečí, se některé souhlásky vyslovují palatalizovaně („změkčeně“): /nʲ, lʲ, tʲ, dʲ/. V oblasti na jih a jihozápad od Trondheimu se tak vyslovují ve všech pozicích, jinde jen v hlavní (přízvučné) slabice

Výslovnost /r/

Ve většině oblastí Norska se vyslovuje přední /r/, alveolární vibranta (jako v češtině). V oblastech jižního a západního Norska s centry Kristiansandem, Stavangerem a Bergenem se však vyslovuje uvulární („ráčkované“) /R/.

Odpadání -r v neurčitých plurálových formách

V některých oblastech odpadá koncové -r v tvarech množného čísla podstatných jmen bez určitého členu.

  • -r na většině území východního Norska, na jihozápadním pobřeží a na územích severně a východně od Stavangeru;
  • -r zcela mizí – jižní cíp Norska, pobřeží severně od Bergenu, vnitrozemí u Trondheimu;
  • -r mizí pouze v některých slovech – pobřeží okolo Trondheimu, většina území severního Norska;
  • -r zůstává v některých slovech a u pravidelných podstatných jmen ženského rodu – jedna pobřežní oblast v Nordlandu.

Měkké souhlásky

Jako „měkké“ souhlásky se v norštině označuje znělá výslovnost /p, t, k/ jako [b, d, g], např. skip [ʃiːb] (loď). Tato výslovnost je typická pro pobřežní pás mezi Stavangerem a Arendalem v jihozápadním Norsku.


Nářečí západonorská severonorská východonorská trøndelagská
Tlusté l Ne,
s výjimkou Møre og Romsdal 		Ne,
s výjimkou větší části Nordlandu, Bardu a Målselvu 		Ano,
s výjimkou Západního Telemarku 		Ano
Palatalizace Ne,
s výjimkou oblasti severně od Sognefjordenu 		Ano Ne,
s výjimkou Hedmarku a oblasti severně od Opplandu 		Ano
Infinitiv E-infinitiv: Agder, Møre og Romsdal

A-infinitiv: Rogaland, Hordaland

E-infinitiv: v Nordlandu však koncovka odpadá u většiny sloves

Rozštěpený infinitiv: Bardu, Målselv

Rozštěpený infinitiv: u některých sloves zakončení -a, u jiných -e Rozštěpený infinitiv: u některých sloves zakončení -a nebo -å, u jiných koncovka odpadá
Osobní zájmena
já
my 		 
eg/e/i
me/mi 		 
æg/æ
vi/ve 		 
jeg/je
vi/ve 		značně rozdílné
Slabý ženský rod
určitý tvar jednotného čísla
klokka (hodiny) 		Většinou -o/-å (klokko/klokkå),
-a v Agderu a Sogn og Fjordane 		Většinou -a (klokka),
kromě Nordlandu, kde se jednotlivá nářečí značně liší 		-a Většinou -a
někdy -o/-å na pobřeží jižně od Trondheimského fjordu
Silný ženský rod
určitý tvar jednotného čísla
boka (kniha) 		Různé
-a (boka) na jihu a severu
-o/-å (boko/bokå)
-e/-i/-æ/-ei (boke/boki/bokæ/bokei) ve vnitrozemí 		-a (boka) Většinou -a
-e/-i/-æ/-ei v horských oblastech na západě 		-a
Uvulární R Ano,
s výjimkou oblasti severně od Sognefjordenu 		Ne Ne Ne
Měkké souhlásky Ano,
v Agderkystenu a ve větší části Rogalandu, jinak tvrdé souhlásky 		Ne Ne Ne

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Norwegian dialects na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Berkov (2002), s. 163–164, 323.
  2. ↑ Norwegian (Norsk): Dialects [online]. Washington: National Virtual Translation Center, 2007 [cit. 2008-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • BERKOV, Valerij Pavlovič. Současné germánské jazyky = Sovremennyje germanskije jazyki. Překlad Renata Blatná. 1. čes. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0268-7. 

Externí odkazy

Norština
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nářečí_norštiny&oldid=17348646“