4. základní expedice (Mir)
| 4. základní expedice (EO-4) | |
|---|---|
 | |
| Údaje o expedici | |
| Na stanici | Mir |
| Členů expedice | 3 |
| Datum zahájení | 26. listopadu 1988 |
| Trvání | 151 dní, 11 hodin a 8 minut |
| z toho na stanici | dní, hodin a minut |
| Datum ukončení | 27. dubna 1989 |
| Zásobovací lodě | Progress 39 až 41 |
| Počet výstupů do vesmíru | 1 |
| Délka výstupů do vesmíru | 6 hodin a 0 minut |
| Valerij Poljakov | |
| Přechod z | 3. základní expedice |
| Délka letu | 240 dní, 22 hodin a 35 minut |
| z toho na stanici | 238 dní, 17 hodin a 47 minut |
| Odlet ze stanice | 26. duben 1989, 23.28 UTC |
| Datum přistání | 27. duben 1989, 2.58 UTC |
| Místo přistání | Kazachstán, 140 km severovýchodně od Džezkazganu |
| Přistávací loď | Sojuz TM-7 |
| Alexandr Volkov, Sergej Krikaljov | |
| Datum startu | 26. listopadu 1988, 15.50 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur |
| Startovací loď | Sojuz TM-7 |
| Spojení se stanicí | 26. listopadu 1988, 17.16 UTC |
| Délka letu | 151 dní, 11 hodin a 8 minut |
| z toho na stanici | 149 dní, 6 hodin a 14 minut |
| Odlet ze stanice | 26. duben 1989, 23.28 UTC |
| Datum přistání | 27. duben 1989, 2.58 UTC |
| Místo přistání | Kazachstán, 140 km severovýchodně od Džezkazganu |
| Přistávací loď | Sojuz TM-7 |
| Navigace | |
Předchozí 3. základní expedice Následující 5. základní expedice | |
4. základní expedice, zkráceně EO-4 (rusky 4-я основная экспедиция, ЭО-4), na Mir byla trvalou (celkově osmou) expedicí vyslanou Sovětským svazem na jeho vesmírnou stanici Mir. Expedice byla zahájena 26. listopadu 1988 startem kosmické lodi Sojuz TM-7 a trvala do přistání téže lodi 27. dubna 1989. Výprava byla tříčlenná a skládala se z velitele Alexandra Volkova, palubního inženýra Sergeje Krikaljova a lékaře-výzkumníka Valerij Poljakov, který do expedice přešel z předešlé 3. základní posádky.
Posádka[editovat | editovat zdroj]
| Pozice | Kosmonaut |
|---|---|
| Velitel |  Alexandr Volkov, (2) CPK
|
| Palubní inženýr | Sergej Krikaljov, (1) NPO Eněrgija
|
| Lékař-výzkumník | Valerij Poljakov, (1) IMBP
|
V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této expedice.
| Pozice | Záložní posádka | Rezervní posádka |
|---|---|---|
| Velitel | Alexandr Viktorenko, CPK
|
Anatolij Solovjov, CPK
|
| Palubní inženýr | Alexandr Serebrov, NPO Eněrgija
|
Alexandr Balandin, NPO Eněrgija
|
| Lékař-výzkumník | German Arzamasov, IMBP
|
Alexandr Borodin, IMBP
|
Průběh expedice[editovat | editovat zdroj]
Sestavení posádky a zahájení expedice[editovat | editovat zdroj]
Příprava kosmonautů ke čtvrtému dlouhodobému letu na stanici Mir začala v lednu 1988, kdy byli jmenováni do hlavní posádky Alexandr Volkov (velitel) a Alexandr Kaleri (palubní inženýr),[1] zálohu tvořili Alexandr Viktorenko a Alexandr Serebrov.[2] V březnu 1988 Kaleriho, odstraněného z přípravy ze zdravotních důvodů, nahradil Sergej Krikaljov.[1] Třetí, rezervní, posádka byla jmenována v září 1988 a sestávala z Anatolije Solovjova a Alexandra Balandina.[3]
Expedice začala startem kosmické lodi Sojuz TM-7 z kosmodromu Bajkonur 26. listopadu 1988 v 15.49:34 UTC, se stanicí Mir se loď spojila 28. listopadu v 17.16 UTC.[4] Kromě dvojice Volkov, Krikaljov byl třetím členem posádky Sojuzu (a jediným kosmonautem 5. návštěvní expedice) Jean-Loup Chrétien z francouzské kosmické agentury CNES, kterému třítýdenní cestu do vesmíru v rámci programu Aragatz umožnila francouzsko-sovětská dohoda.
Průběh letu[editovat | editovat zdroj]
Po spojení se stanicí se kosmonauti přivítali s Vladimirem Titovem a Musou Manarovem ze 3. základní expedice. Během následujících dní od nich přebírali stanici, současně Chrétien se sovětskými kolegy prováděl experimenty programu Agaratz. Od 1. prosince se Volkov a Chrétien připravovali na výstup do vesmíru, který proběhl 7. prosince. Při něm vynesli na povrch stanice zařízení a nářadí pro experimenty ERA a Obrazcy. Na kuželovou část přechodového úseku instalovali nosnou plošinu a na ni připevnili soupravu ERA. Jde o skládací konstrukci vyrobenou firmou Aérospatiale z tyčí z uhlíkového laminátu o délce 1 m s kovovými kloubovými spoji. Konstrukce v rozloženém stavu měla tvar šestibokého hranolu o průměru 3,8 m a výšce 1 m. Průběh rozkládání byl sledován televizní kamerou a mikroakcelerometry, které zjišťovaly také vibrace rozložené konstrukce. Po ukončení měření se konstrukce oddělila od stanice. Kosmonauti také upevnili na povrch stanice vzorky nátěrů a plastických hmot k sledování jejich degradace působením atomárního kyslíku a slunečního ultrafialového záření a detektor mikrometeoritů. Výstup trval 6 hodin.[5]
Titov, Manarov a Chrétien 21. prosince odletěli na Zem v Sojuzu TM-6. O několik dní později (27. prosince se ke stanici připojil nákladní Progress 39, další dny Volkov a Krikaljov strávili vykládkou lodi.[5]
V novém roce se dvojice kosmonautů věnovala fotografování a pozorování Sibiře a Dálného východu. Pozorovali hvězdy, galaxie a mlhoviny na bulharském zařízení Zagorka a ultrafialovým dalekohledem Glazar, také měřili optické vlastnosti atmosféry Země. Observatoř Rentgen v modulu Kvant využili ke sledování souhvězdí Plachet (Vela) a Malého Magellanova mračna. Poljakov pravidelně lékařsky vyšetřoval posádku.[4]
Od poloviny ledna se připravovali k dalšímu výstupu do vesmíru, ten však byl 1. února zrušen. Poté pokračovali v astronomických a lékařsko-biologických pozorováních a experimentu Jantar (na umělohmotný film nanášeli stříbro-palladiový a hliníko-wolframový povlak).[4]
Dne 7. února se Progress 39 odpojil od Miru a shořel v atmosféře Země. Další zásobovací Progress – už čtyřicátý – přiletěl 12. února a zůstal připojen ke stanici do 3. března. Dalekohledem Glasar kosmonauti pozorovali souhvězdí Býka (Taurus), měřili radiaci spektrometrem Marija, pozorovali centrální části naší Galaxie v souhvězdí Střelce (Sagittarius), měřili spektra atmosféry Země. Od 18. března do 21. dubna byl k Miru připojen Progress 41. Po vyložení Progressu se věnovali pozorování a fotografování Země, astronomickým pozorováním a opravám elektrických rozvodů stanice. V očekávání přistání začali cvičit v podtlakových oblecích Čibis.[4]
Sojuz, kterým měla přiletět střídající posádka, byl během přípravných prací na kosmodromu Bajkonur poškozen. Kosmonauti proto museli stanici připravit na automatický režim letu.[6] Podle plánu letu měli Volkov a Krikaljov přijmout nový modul stanice – Kvant-2.[7] Modul byl určen pro dovybavení Miru zařízením, které pro příliš velkou hmotnost nemohlo být umístěno v základním bloku. Jeho výroba se však zdržela a proto byl vypuštěn až v listopadu 1989. Odklad startu modulu posloužil jako oficiální zdůvodnění převedení Miru do bezpilotního režimu letu.[4]
V posledních dnech expedice kosmonauti dokončili biologické experimenty – výzkum růstu pšenice (Triticum aestivum L.) a tkáňové kultury huseníčku rolního (Arabidopsis thaliana Heynh.) a též syntézu polyakrylamidového gelu pro čištěni biologicky aktivních látek.[4]
Dne 26. dubna ve 23.28 UTC odletěli z Miru s lodí Sojuz TM-7. Přistáli ve 2.58 UTC jižně od obce Tikenekty asi 140 km severovýchodně od Džezkazganu. Při přistávacím manévru se Krikaljov lehce zranil na noze.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2011-4-18 [cit. 2011-11-05]. Kapitola Александр Александрович Волков. [dále jen Ivanov]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Ivanov. Rev. 2011-5-27 [cit. 2011-11-05]. Kapitola Александр Александрович Серебров.
- ↑ Ivanov. Rev. 2011-4-18 [cit. 2011-11-05]. Kapitola Александр Николаевич Баландин.
- ↑ a b c d e f g HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2001-11-4 [cit. 2011-11-05]. Kapitola Sojuz TM-7. [dále jen Holub]. Dostupné online.
- ↑ a b VÍTEK, Antonín. SPACE 40. Velká encyklopedie družic a kosmických sond [online]. Praha: rev. 2009-03-19 [cit. 2011-06-04]. Kapitola 1986-017A - Mir v roce 1988. Dostupné online.
- ↑ ГУДИЛИН, В.Е.; СЛАБКИЙ, Л.И. Ракетно-космические системы (История. Развитие. Перспективы) [online]. Москва: 1996 [cit. 2011-11-06]. Kapitola Станция "Мир". Dostupné online. (rusky)
- ↑ ШАМСУТДИНОВ, С. Волков и Титов покинули отряд космонавтов. Новости космонавтики. Srpen – září 1998, čís. 19/20. Dostupné online. (rusky)
Tento text nebo jeho část byla převzata z článku 1986-017A - Mir v roce 1988 (verze 2009-03-19 12.18:11 UT) uveřejněného na stránkách SPACE 40, jehož autorem je Antonín Vítek
(licence GFDL a CC-BY-SA 3.0, povolení autora).