Allyljodid
(přesměrováno z 3-jodopren)
| Allyljodid | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | 3-jodprop-1-en |
| Ostatní názvy | 3-jodopren |
| Anglický název | Allyl iodide |
| Sumární vzorec | C3H5I |
| Vzhled | světle žlutá kapalina |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 556-56-9 |
| PubChem | 11166 |
| SMILES | ICC=C |
| InChI | InChI=1S/C3H5I/c1-2-3-4/h2H,1,3H2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 167,98 g/mol |
| Teplota tání | −99 °C (174 K) |
| Teplota varu | 101–103 °C (374–376 K) |
| Hustota | 1,837 g/cm3 |
| Bezpečnost | |
 GHS02  GHS05 Nebezpečí[1] | |
| Teplota vzplanutí | 18 °C (291 K) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Allyljodid je halogenderivát používaný v syntéze dalších organických sloučenin jako jsou N-alkyl-2-pyrrolidony[2], estery kyseliny sorbové[2], 5,5-disubstituované deriváty kyseliny barbiturové[3] a organokovové katalyzátory.[4]
Allyljodid může být vyroben z allylalkoholu a jodmethanu nebo trifenylfosfitu[5] nebo reakcí elementárního fosforu a jodu s glycerolem.[6][7]
Allyljodid rozpuštěný v hexanu může být skladován při teplotě −5 °C po dobu tří měsíců, než začne být patrný jeho rozklad za vzniku elementárního jodu.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Allyljodid na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Allyl iodide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Allyl iodide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BERTLEFF, Werner. Carbonylation. Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry. 2000, s. pg. 20. Dostupné online [cit. 17 December 2013]. DOI 10.1002/14356007.a05_217. Archivovaná kopie. onlinelibrary.wiley.com [online]. [cit. 2017-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ WOLLWEBER, Hartmund. Hypnotics. Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry. 2000, s. pg. 11. Dostupné online. DOI 10.1002/14356007.a13_533.
- ↑ BEHR, Arno. Organometallic Compounds and Homogeneous Catalysis. Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry. 2000, s. pg. 10. Dostupné online. DOI 10.1002/14356007.a18_215.
- ↑ PATNAIK, Pradyot. A Comprehensive Guide to the Hazardous Properties of Chemical Substances 3rd Ed.. New Jersey: John Wiley & Sons, 2007. Dostupné online. ISBN 9780471714583. S. 141-142.
- ↑ SCHORLEMMER, C. A manual of the chemistry of the carbon compounds. London: Macmillan and Co., 1874. Dostupné online. S. 262.
- ↑ DATTA, Rasek Lal. The Preparation of Allyl Iodide. Journal of the American Chemical Society. March 1914, s. 1005-1007. Dostupné online [cit. 15 December 2013]. DOI 10.1021/ja02182a023.
- ↑ Armarego, Wilfred; CHAI. CHRISTINA. Purification of Laboratory Chemicals. Kidlington: Elsevier, 2012. Dostupné online. ISBN 9780123821614. S. 114.