Žehušice (zámek)
| Žehušice | |
|---|---|
 Hlavní průčelí | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní klasicistní |
| Architekt | Francesco Caratti |
| Výstavba | 1679 |
| Stavebník | Michael Osvald Thun-Hohenstein |
| Další majitelé | Thun-Hohensteinové |
| Poloha | |
| Adresa | Žehušice,  Česko |
| Ulice | Zámecká |
| Souřadnice | 49°58′0,78″ s. š., 15°24′44,05″ v. d. |
  Žehušice | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 35373/2-1244 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žehušice jsou zámek ve stejnojmenném městysi severně od Čáslavi v okrese Kutná Hora ve Středočeském kraji. Barokní zámek byl založen ve druhé polovině 17. století Thun-Hohensteiny, kterým patřil do roku 1913. V první čtvrtině 19. století byl klasicistně upraven. Zámecký areál je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Původním panským sídlem v Žehušicích bývala stará tvrz (čp. 18), která se částečně dochovala v areálu hospodářského dvora.[2] Když v roce 1661 žehušické panství koupil Michael Osvald z Thun-Hohensteinu, nevyhovovala už nárokům nového majitele, který proto na východním okraji vesnice založil nový zámek.[3] Autorem jeho plánů pravděpodobně byl stavitel Francesco Caratti.[3][4] Podle letopočtu nad portálem v hlavním průčelí byl zámek dokončen roku 1679 a rodu Thun-Hohensteinů patřil až do roku 1913.[3]
Původně barokní zámek si udržel svou podobu až do začátku 19. století.[3] V roce 1810 se správy panství ujal Josef Matyáš z Thun-Hohensteinu, který nechal celý zámecký areál upravit v klasicistním slohu (bývá uváděn také empír[5][6]).[4] Autorem projektu přestavby mohl být stavitel František Pavíček.[5] Dokončení úprav dokládá, spolu se jménem investora, letopočet 1826 uvedený ve štítu rizalitu. Při úpravách byla postavena také mohutná klasicistní brána.[4] Po obou jejích stranách stojí na západní straně areálu budovy určené původně k ubytování služebnictva. Silnice II/338 je odděluje od jízdárny a hospodářského dvora se starou tvrzí.[7]
Zámek původně obklopovala francouzská zahrada, ale za Josefa Osvalda z Thun-Hohensteinu začala její proměna na anglický park s rozlohou 25 hektarů. Na něj navazuje přibližně desetkrát rozsáhlejší Žehušická obora určená k chovu bílých jelenů, které okolo roku 1830 dostal Josef Matyáš Thun od Josefa Leopolda Kinského. Bílí jeleni byli do Čech dovezeni okolo roku 1780, ale málokdy odolali místním životním podmínkám. U Žehušic se jim však dařilo.[3]
Ve druhé polovině 20. století zámek sloužil školským účelům. V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století probíhaly opravy štukové výzdoby interiérů.[3]
Stavební podoba
[editovat | editovat zdroj]Hlavní zámecká budova má půdorys písmene H. Hlavní střední trakt je dvoupatrový, zatímco boční křídla jsou jednopatrová. Uvnitř hlavního křídla bývala v přízemí vstupní hala a nad ní v patře velký sál, který svou výškou prostupuje dvěma patry. Hlavní průčelí je orientováno k západu, kde se nachází dvoupatrový rizalit s tympanonem a vstupním portálem. Fasády severního a jižního průčelí si uchovaly raně barokní charakter, zatímco na východní a západní straně jsou empírová. Barokního původu je také vnitřní štuková výzdoba.[8]
K památkově chráněnému areálu patří také stará tvrz, brána s pavilony a přilehlým čestným dvorem, jízdárna, stáj s obytným patrem, hospodářské křídlo s kotelnou, úřednická budova, domek zahradníka, věžová stavba nad náhonem,[5] mlýn,[9] pivovar se sladovnou, sýpka, zřícenina hospodářské budovy v parku a ohradní zeď.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2022-01-25]. Identifikátor záznamu 147150 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. S. 568. Dále jen Šimek (1989).
- ↑ a b c d e f Šimek (1989), s. 570.
- ↑ a b c KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla v českých zemích. 1780–1914. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 711 s. ISBN 978-80-7422-332-7. S. 134. Dále jen Kuthan (2014).
- ↑ a b c d Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-01-25]. Dostupné online.
- ↑ Šimek (1989), s. 571.
- ↑ Kuthan (2014), s. 262.
- ↑ Šimek (1989), s. 570–571.
- ↑ ŠIMEK, Rudolf; ROUP, Radomír. Žehušický mlýn [online]. vodnimlyny.cz, 2017-03-02 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XII. Čáslavsko. Praha: František Šimáček, 1900. 378 s. Dostupné online. Kapitola Žehušice tvrz, s. 307–310.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Žehušice na Wikimedia Commons
