Přeskočit na obsah

Žalm 137

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Žalm 137 (latinsky Super flumina Babylonis) s iniciálou S v iluminovaném rukopise, Žaltář svatého Albana

Žalm 137 („U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem“,[1]Septuagintě dle řeckého číslování žalm 136) je biblický žalm. Septuaginta a Vulgata začíná nadpiskem: „Davidův od Jeremjáše.“ Žalm patrně sloužil jako „nářek“ při kající bohoslužbě.[2] Babylónskými řekami jsou míněny Eufrates a Tigris.

liturgii římskokatolické církve je žalm čten nebo zpíván na 4. neděli postní zvanou Laetare, poslední tři verše jsou však vynechány.[3][4]

V kultuře

[editovat | editovat zdroj]

Žalm 137 byl mnohokrát zhudebněn, například:

  1. Ž 137, 1 (Kral, ČEP)
  2. BIČ, Miloš. Výklady ke Starému zákonu. Díl III - Knihy naučné (Jób až Píseň písní). Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998. ISBN 80-7192-240-4. S. 556. 
  3. 4. neděle postní – cyklus B. Vira.cz [online]. NETservis, 2009-03-22 [cit. 2024-06-07]. Dostupné online. 
  4. Vyslyš nás, Pane, a vysvoboď nás. (Žalm 137) – Regenschori. www.regenschori.cz [online]. Musica sacra [cit. 2024-06-07]. Dostupné online. 
  5. The Melodians - "Rivers Of Babylon" (Official Audio). You Tube [online]. 2014-05-09 [cit. 2024-06-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]