Šota Čočišvili
| Šota Čočišvili | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | შოთა ჩოჩიშვილი |
| Narození | 10. července 1950 Kvareli |
| Úmrtí | 27. srpna 2009 (ve věku 59 let) Gori |
| Příčina úmrtí | leukemie |
| Povolání | judista a profesionální wrestler |
| Ocenění | Řád čestného odznaku Zasloužilý mistr sportu SSSR |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu |
| Děti | Ramaz Čočišvili |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Judo na LOH
| ||
| zlato | LOH 1972 | polotěžká váha |
| bronz | LOH 1976 | bez rozdílu vah |
| MS v judu - bez rozdílu vah | ||
| bronz | MSbrv 1975 | bez rozdílu vah |
| ME v judu - bez rozdílu vah | ||
| stříbro | MEbrv 1973 | bez rozdílu vah |
| stříbro | MEbrv 1974 | bez rozdílu vah |
| stříbro | MEbrv 1975 | bez rozdílu vah |
| bronz | MEbrv 1977 | bez rozdílu vah |
Šota Čočišvili (gruzínsky: შოთა ჩოჩიშვილი), (10. červenec 1950, Gvlevi, Sovětský svaz – 27. srpen 2009, Gori, Gruzie) byl reprezentant Sovětského svazu v judu. V roce 1972 získal zlatou olympijskou medaili. Původem byl Oset.
Sportovní kariéra
[editovat | editovat zdroj]Úspěchy
[editovat | editovat zdroj]- olympijský vítěz z roku 1972
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Jako každý chlapec z gruzínské vesnice trávil volné chvíle zápasením v gruzínském zápase (kartuli tžidaoba). V roce 1964 po úspěchu krajanů Kiknadzeho a Čikviladzeho na olympijských hrách v Tokiu poprvé vyzkoušel judo. Pod vedením Gurama Papitašviliho se začátkem 70. let dostal do sovětské reprezentace, kterou vedl Vladimir Andrejev.
V roce 1972 bojoval o pozici reprezentační jedničky s Jevgenijem Soloduchinem. Na mistrovství Evropy konaném v květnu se mělo rozhodnout kdo z nich bude startovat na olympijských hrách v Mnichově. Čočišvili prohrál ve čtvrtfinále s Parisim a ke všemu si hnul s krční páteří. Soloduchin bral bronz a nominaci vyhrál. Jenže pár dní před hrami dostal akutní zánět slepého střeva a nakonec do Mnichova odjel Čočišvili. Nesmrtelnost si získal ve druhém kole vítězstvím nad tehdejším suverénem Sasaharou a to krásným technickým judem. Něco podobného zopakoval v roce 2004 Elco van der Geest, ale ten zlatou medaili nakonec nezískal. Historii nezajímá, že měl v turnaji obrovské problémy s defenzivním stylem Brita Starbrooka, se kterým dokonce ve čtvrtfinále prohrál. Ve finále nad ním však zvítězil a stal se prvním sovětský/gruzínským olympijským vítězem v judu.
Zlatá olympijská medaile, milá a usměvavá tvář mu vynesla doma obrovskou popularitu. Tehdy se však začala naplno projevovat jeho slabší životospráva. V zemi, kde je prostřený stůl a přípitky na denním pořádku to měl složité. Nedokázal držet váhu a tak se stal specialistou na kategorii bez rozdílu vah. Ve finálových kolech většinou fyzicky na své soupeře nestačil a nikdy se mu nepodařilo vybojovat další zlatou medaili. Na mistrovství světa startoval pouze jednou. V roce 1975 kuriózně prohrál s Japoncem Uemurou ve třetím kole. Uemuru krásně hodil v polovině zápasu a rozhodčí zakřičel ippon. Domníval se, že je konec a těšil se na zemi. Najednou si uvědomil, že ho Japonec drží v osae-komi. Rozhodčí si totiž hodnocení rozmyslel a Japonci držení odpočítával.[1] S Uemurou svedl vyrovnaný souboj za rok na olympijských hrách v Montrealu v semifinále. Rozhodčí nakonec poslali do finále Japonce. Bronzová medaile byla tehdy zklamáním.
Sportovní kariéru ukončil po sezoně 1977. V roce 1979 ho tehdejší reprezentační trenér Genandij Kaletkin přemlouval k návratu kvůli olympijských hrám v Moskvě. Cítil se však unavený vrcholovým sportem a nabídku odmítl. Osobností gruzínského sportu zůstal až do své předčasné smrti v roce 2009.
Jeho syn Ramaz pokračoval v jeho úspěších na přelomu tisíciletí.
Výsledky
[editovat | editovat zdroj]Váhové kategorie
[editovat | editovat zdroj]| Turnaj | 1972 | 1973 | 1974 | 1975 | 1976 | 1977 |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | |
| polotěžká/těžká váha | ||||||
| Olympijské hry | 1. | – | – | – | dns | - |
| Mistrovství světa | – | dns | – | dns | – | - |
| Mistrovství Evropy | úč. | dns | dns | dns | dns | dns |
Bez rozdílu vah
[editovat | editovat zdroj]| Turnaj | 1972 | 1973 | 1974 | 1975 | 1976 | 1977 |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | |
| Olympijské hry | dns | – | – | – | 3. | - |
| Mistrovství světa | – | dns | – | 3. | – | - |
| Mistrovství Evropy | dns | 2. | 2. | 2. | dns | 3. |
Podrobnější výsledky
[editovat | editovat zdroj]Olympijské hry
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Kategorie | 1/32 | 1/16 | čtvrtfinále | semifinále | opravy | opravy | předfinále/o bronz | finále | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| LOH 1972 | polotěžká váha | výhra – (fus) |
výhra – 5:10/isn Fumio Sasahara |
prohra – (yus) David Starbrook |
– | výhra – 1:37/? Pierre Albertini |
výhra – 2:36/? Jimmy Wooley |
výhra – 1:05/una Paul Barth |
výhra – (yus) David Starbrook
| |
| LOH 1976 | bez rozdílu vah | výhra – (fus) |
výhra – waz/una Radomir Kovačević |
výhra – kok/hiz Vladimír Novák |
prohra – (yus) Haruki Uemura |
– | – | výhra – kok/una Jean-Luc Rougé |
- |
Mistrovství světa - bez rozdílu vah
[editovat | editovat zdroj]| Rok | 1/64 | 1/32 | 1/16 | čtvrtfinále | semifinále | opravy | opravy | o bronz | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| MS 1973 | nestartoval | ||||||||
| MS 1975 | výhra – (fus) |
výhra – (fus) |
prohra Haruki Uemura |
– | – | výhra Jean-Pierre Tripet |
výhra Jan Bosman |
výhra Imre Varga
| |
Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šota Čočišvili na Wikimedia Commons - Šota Čočišvili v databázi Olympedia (anglicky)
- Judo FactFiles
