Robert Van de Walle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Robert Van de Walle
RIAN archive 563360 Award ceremony for judo at 1980 Olympics.jpg
Narození 20. května 1954 (65 let)
Ostende
Ocenění Národní cena za sportovní zásluhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Judo na LOH
zlato LOH 1980 polotěžká váha
bronz LOH 1988 polotěžká váha
Mistrovství světa v judu
stříbro MS 1979 polotěžká váha
stříbro MS 1981 polotěžká váha
bronz MS 1983 polotěžká váha
bronz MS 1985 polotěžká váha
bronz MS 1989 polotěžká váha
Mistrovství Evropy v judu
zlato ME 1985 polotěžká váha
zlato ME 1986 polotěžká váha
stříbro ME 1976 polotěžká váha
stříbro ME 1977 polotěžká váha
stříbro ME 1979 polotěžká váha
stříbro ME 1984 polotěžká váha
bronz ME 1978 polotěžká váha
bronz ME 1980 polotěžká váha
bronz ME 1981 polotěžká váha
bronz ME 1983 polotěžká váha
bronz ME 1987 polotěžká váha
bronz ME 1988 polotěžká váha
MS v judu - bez rozdílu vah
bronz MSbrv 1981 bez rozdílu vah
bronz MSbrv 1983 bez rozdílu vah
ME v judu - bez rozdílu vah
zlato MEbrv 1980 bez rozdílu vah
stříbro MEbrv 1983 bez rozdílu vah
bronz MEbrv 1977 bez rozdílu vah
bronz MEbrv 1979 bez rozdílu vah
bronz MEbrv 1984 bez rozdílu vah

Robert Van de Walle, (* 20. května 1954 v Ostende, Belgie) je bývalý belgický zápasníkjudista vlámského původu. Je majitelem zlaté a bronzové olympijské medaile a evropským rekordmanem v počtu získaných medailí z velkých judistických akcí ve váhových kategoriích (19 medailí).

Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

S judem začal v polovině 60. let v rodném Ostende pod vedením Stafa Lauwereinsa. Již v dětském věku však přišel o matku[1] a protože neměl nejlepší vztahy s otcem trávil volný čas mezi tělocvičnou a ulicí. Jedno léto následoval svojí přítelkyni do Ardenska, kde se seznámil s klukem podobných zájmů, Nicolasem z Namuru. Do Namuru se nakonec odstěhoval a žil u rodiny svého přítele. Judu se vrcholově věnoval od 18 let. Byl pověstný velmi tvrdými tréninkovými dávkami, na které si navykl v Japonsku. V 70. letech v Japonsku pravidelně trénoval. Jeho judo bylo atraktivní, pověstné byly jeho zvedačky (morote-gari, sukui-nage, te-guruma), ale do velké míry svázané taktikou. O řadu velkých vítězství přišel jen kvůli hrubým chybám v závěru a potom co vedl. V úvodu se většinou ujal vedení na body a tento náskok ne vždy udržel do konce.[2]

Celou svojí sportovní kariéru bojoval v polotěžké váze a k jeho největším soupeřům patřili především Němmci a Sověti. V mládí mu dělalo velké problémy pasivní judo Dietmara Lorenze. Na přelomu 70. a 80. let sváděl krásné souboje s gruzíncem v sovětských barvách Tengizem Chubulurim. V roce 1980 ho porazil před domácím publikem na olympijských hrách v Moskvě a získal zlatou olympijskou medaili. V roce 1981 chybělo šest sekund do konce, když se nechal Chubulurim hodit a přišel o titul mistra světa. Ten mu nakonec v jeho bohaté sportovní kariéře scházel.

Rok 1982 pojal podpočinkově a vše směřoval k olympijským hrách v Los Angeles v roce 1984. Kvůli bojkotu mu do Los Angeles mu nepřijeli někteří velcí soupeři a v prvním kole se měl utkat s domácím Američan Leo Whitem. Američan ho hned v úvodu zaskočil výpadem soto-makikomi za wazari a celý zbytek zápasu se držel zpátky. Nakonec z toho byla senzační prohra v prvním kole. Američan White ho porazil jeho vlastní zbraní.

Na olympijských hrách v Soulu v roce 1988 musel od prvního kola čelit náročnému losu. Potom co udolal domácího Jihokorejce a silného Sověta narazil ve čtvrtfinále na Němce Marca Meilinga, který ho po dvou minutách poslal do oprav. V opravách potvrdil kvalitní přípravu a potom co hodil zvedačkou po 19 sekundách Poláka Beutlera získal bronzovou olympijskou medaili.

Po olympijských hrách v Soulu ukončil sportovní kariéru, ale nechal se ještě několikrát přemluvit k návratu. Přes jeho velké úspěchy v 80. letech belgické judo stále hledalo jeho následovníka. Na turnajích častokrát startoval jako jediný zástupce své země. Situace v belgickém judu se změnila až v 90. letech. V roce 1991 dostal opět chuť k tréninku a v 38 letech startoval na svých pátých olympijských hrách v Barceloně. Obsadil krásné 7. místo.

Po skončení reprezentační kariéry pracoval jako trenér a sportovní funcionář.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Váhové kategorie[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992
19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38
polotěžká váha
Olympijské hry úč 1. úč. 3. 7.
Mistrovství světa úč 2. 2. 3. 3. 3.
Mistrovství Evropy ? ? ? 2. 2. 3. 2. 3. 3. 3. 2. 1. 1. 3. 3. úč.

Bez rozdílu vah[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992
19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38
Olympijské hry úč.
Mistrovství světa úč 5. 3. 3.
Mistrovství Evropy ? ? ? ? 3. ? 3. 1. 5. 2. 3. 7. úč. ?

Podrobnější výsledky[editovat | editovat zdroj]

Olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

Rok Kategorie 1/64 1/32 1/16 čtvrtfinále semifinále opravy opravy opravy o bronz finále
LOH 1976 polotěžká váha výhra - yuk/tai
Jugoslávie Goran Žuvela
prohra - 2:37/had
Východní Německo Dietmar Lorenz
-
LOH 1980 polotěžká váha x výhra - kok/?
Maďarsko István Szepesi
výhra - 0:56/?
Zambie Rex Chizooma
výhra - yuk/?
Francie Jean-Luc Rougé
výhra - 2:17/?
Nizozemsko Henk Numan
výhra - kok/?
Sovětský svaz Tengiz Chubuluri
bez rozdílu vah x volný los prohra - wip
Maďarsko András Ozsvár
LOH 1984 polotěžká váha x prohra - waz/smk
USA Leo White
LOH 1988 polotěžká váha x výhra - 1:59/?
Jižní Korea Ha Hjong-ču
výhra - 4:05/?
Sovětský svaz Viktor Poddubnyj
prohra - 1:46/?
Západní Německo Marc Meiling
výhra - 2:40/?
USA Bob Berland
výhra - 0:19/?
Polsko Jacek Beutler
LOH 1992 polotěžká váha volný los výhra - ?/?
Středoafrická republika Pascal Kaya
prohra - 2:25/kta
Polsko Paweł Nastula
výhra - 1:10/tsg
Jižní Korea Jun Sang-sik
výhra - (yus)
Mongolsko Odvogín Baldžinňam
prohra - 4:18/uma
Estonsko Indrek Pertelson

Mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

Rok Kategorie 1/64 1/32 1/16 čtvrtfinále semifinále opravy opravy o bronz finále
MS 1973 polotěžká váha výhra
Irsko Mahon
prohra
Východní Německo Dietmar Lorenz
MS 1975 polotěžká váha nestartoval
MS 1979 polotěžká váha x výhra
Japonsko Hiroaki Išikawa
výhra
Kuba Venancio Gómez
výhra
Spojené království Paul Radburn
výhra
Západní Německo Günther Neureuther
prohra
Sovětský svaz Tengiz Chubuluri
MS 1981 polotěžká váha x výhra
Island Bjarni Friðriksson
výhra
Kypr Chris Georghiou
výhra
Francie Roger Vachon
výhra
Východní Německo Ulf Rettig
prohra
Sovětský svaz Tengiz Chubuluri
MS 1983 polotěžká váha x výhra
Senegal Dabo
výhra
Čína Šan Jen-feng
výhra
Kanada Tim Hirose
prohra
Východní Německo Andreas Preschel
výhra
Kuba Isaac Azcuy
MS 1985 polotěžká váha x výhra
Spojené království Dennis Stewart
výhra
Dánsko Carsten Jensen
výhra
Nizozemsko Theo Meijer
prohra
Japonsko Hitoši Sugai
výhra
Maďarsko János Kovács
MS 1987 polotěžká váha nestartoval kvůli kýle
MS 1989 polotěžká váha x výhra
Čínská Tchaj-pej Siao Lung-čeng
výhra
Nizozemsko Theo Meijer
prohra
Československo Jiří Sosna
výhra
Egypt Ajman El-Šavi
výhra
Kuba Belarmino Salgado
výhra
Francie Stéphane Traineau
MS 1991 polotěžká váha nestartoval

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.tvvisie.be/inhoud/belgie/belga-sport-canvas-robert-van-de-walle_15362/
  2. http://archives.lesoir.be/robert-van-de-walle_t-19881223-Z017GY.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]