Červený kostel (Olomouc)
| Červený kostel | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Souřadnice | 49°35′36,53″ s. š., 17°14′50,06″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | Německá evangelická církev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a Českobratrská církev evangelická |
| Současný majitel | Olomoucký kraj |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | novogotika |
| Výstavba | 1902 |
| Další informace | |
| Adresa | Olomouc, Česko |
| Kód památky | 38095/8-2953 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Červený kostel je 55 metrů vysoký novogotický kostel severoněmecké cihlové gotiky v Olomouci. Byl postaven na začátku 20. století pro německé evangelíky. V letech 1961–2019 byl využíván jako sklad knih Vědecké knihovny v Olomouci a nebyl veřejnosti přístupný. Od roku 2023 se po kompletní rekonstrukci stal kulturně-vzdělávacím centrem Vědecké knihovny, ve kterém jsou pořádány přednášky, koncerty, výstavy, prohlídky i akce pro děti. [1]
Kostel stojí na místě křížení třídy Svobody a Bezručovy ulice, v sousedství knihovny.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Kostel stojí na místě hradeb původní bastionové olomoucké pevnosti. Projekt kostela vypracoval Franz Böhm v roce 1898 a sám řídil stavbu až do jejího dokončení v roku 1902 (základní deska byla položena 16. května 1901). Böhmův projekt zjednodušil vypuštěním postranních arkád a celkově upravil německý architekt Max Löw z Brunšviku.[2]
Urbanisticky patří kostel do záměru architekta Camilla Sitteho, jenž zpracoval první regulační plán výstavby města Olomouce, s důrazem na celkové vedení a budovy na dnešní třídě Svobody. Záměrem architekta bylo vybudovat moderní okružní třídu podle vzoru Ringstraße ve Vídni, přičemž po obvodu této okružní třídy měly vyrůst monumentální státní, městské i soukromé budovy, a proto zde byl postaven také Červený kostel.[2] Za kostelem byla postavena dvoupatrová budova fary ve stejném novogotickém stylu, ve které byly dva sály, kanceláře a byty.
V roce 1919 se stal kostelem Německé evangelické církve v ČSR, jakožto nástupnické církve původního vlastníka – Evangelické církve augsburského vyznání. Po roce 1945 připadl státu, který jej propůjčil českým evangelíkům. Nicméně od roku 1956 docházelo k omezování církevní činnosti a kostel byl v roce 1959 odsvěcen. Roku 1961 byl předán Univerzitní knihovně jako sklad pro knihy,[3][2] přičemž k těmto účelům sloužil do roku 2019 (uloženo 310 000 svazků).[1]
Kostel byl vyklizen, zachována zůstala pouze dřevěná kazatelna a řezbářsky zdobené boční chóry; varhany byly umístěny v husitském kostele v Chudobíně, zvon do evangelického kostela v Olomouci. Krásně řezbářsky zdobené lavice byly, údajně z nařízení města, v blízké škole rozřezány a spáleny.[2] Od roku 1959 byl veřejnosti zpřístupněn pouze několikrát v rámci Dnů evropského kulturního dědictví.
V roce 1989 byla opravena kostelní věž, o dva roky později fasáda kostela a vstupní schodiště. Na věž byly instalovány hodiny. V letech 2005–2006 byly restaurovány okenní vitráže. [2]
V roce 2001 knihovna přešla do správy Olomouckého kraje pod novým názvem Vědecká knihovna Olomouc (VKOL) a v roce 2005 byla za kostelem otevřena nová budova ředitelství.[1]
V letech 2020–2023 proběhla rekonstrukce kostela podle projektu atelieru-r architekta Miroslava Pospíšila; ke kostelu bylo přistavěno modernistické foyer, spojující kostel s ředitelstvím Vědecké knihovny. Byla provedena i úprava bezprostředního okolí kostela včetně instalace osvětlovacích těles. Prostor kostela má sloužit k pořádání kulturních, výchovných a společenských akcí. [4][5][6] Projekt v rámci Národního plánu obnovy byl financován z prostředků Olomouckého kraje s přispěním Evropské unie .[1] [7] Celkové náklady činily 170 mil. Kč.
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Novogotická stavba má půdorys kříže s polygonálně ukončenými rameny a presbytářem, ke kterému byla přistavěna nízká sakristie. Hranolová věž je ukončena vysokou jehlancovou střechou s křížem a makovicí. Na místa původních dekorativních prvků střechy, jež se nepodařilo zachovat, byly nainstalovány soudobé artefakty z dílny olomouckého sochaře Jana Dostála. Ve druhém patře věže je na každé straně prolomena dlouhá úzká dvojice oken, nad kterými se nacházejí trojúhelníkové štíty s hodinovými ciferníky. Loď je kryta sedlovou střechou se sanktusníkem na hřebenu. Fasáda je obložena keramickým obkladem imitujícím cihlové zdivo, ozdobená terakotovými prvky (portál v průčelí) a kamennými detaily (sokl, římsy aj.). V průčelí nad portálem je prolamovaný obklad s mřížkovým vzorem, nad ním pás pěti menších oken a slepá rozeta. Okna v lodi jsou ve dvou řadách nad sebou, zdobená vitrážemi. Spodní řadu tvoří trojice menších oken, nad nimi velká jednoduchá okna. Interiér o ploše 395 m² je řešen v hnědobílé barevnosti. Na projektu se podílelo designové studio Denisy Strmiskové. Z původních prvků byly ponechány dřevěná kazatelna na zdi u bývalého presbytáře a galerie zavěšená po obvodu lodi. Místo zničených kostelních lavic slouží k sezení dřevěné židle z masivního ořechu. Umělé osvětlení sálu je řešeno pomocí jednoduchých závěsných skleněných svítidel ve tvaru kruhu.
V bývalém presbytáři, na který se vstupuje po čtyřech kamenných stupních, je místo oltáře velká policová stěna s knihami otočenými obráceně hřbetem dovnitř. Nerezové desky uprostřed stěny vytvářejí obraz kříže. Na zdi za knižním oltářem jsou dva nápisy s biblickými citáty.
Mezi kostelem a budovou ředitelství knihovny byla vybudována přístavba, v níž se nachází nutné sociální zázemí, vstupní prostor s recepcí a kavárnou. Fasády a střecha objektu jsou z černého plechu a skla, v interiéru převládá beton v růžovém odstínu. Hlavní dekorační prvek tvoří stěna s policemi, zaplněná starými knihami otočenými hřbety dozadu s večerním podsvícením, a moderní závěsná svítidla z barevného skla. Knihy pocházejí od občanů z veřejné sbírky, kterou vyhlásila VKOL.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Červený kostel VKOL v Olomouci – místo kultury, setkávání, vzdělávání.. www.vkol.cz [online]. [cit. 2023-09-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e BARTUŠEK, Jan; POJSL, Miloslav. Olomouc Evangelické kostely. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 2006. 31 s. (Cirkevní památky; sv. 39). ISBN 80-86157-17-2.
- ↑ TICHÁK, Milan. Vzpomínky na starou Olomouc. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-184-2. S. 108–110.
- ↑ https://olomoucky.rej.cz/clanky/historie/1609-o-cervenem-kostele-rekonstrukce-promeni-chram-v-moderni-kulturni-stanek
- ↑ https://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/cerveny-kostel-olomouc-rekonstrukce-promena-interier-miroslav-pospisil-2023.html
- ↑ https://atelier-r.cz/portfolio/stavebni-upravy-cerveneho-kostela/
- ↑ Archiweb - Obnova Červeného kostela. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2023-09-26]. Dostupné online.
- ↑ Archiweb - Přístavbu červeného kostela v Olomouci ozdobí tisíce knih. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2023-09-26]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Červený kostel na Wikimedia Commons - Červený kostel na webu phoenix.inf.upol.cz Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine.
- Historie kostela na webu farního sboru Českobratrské církve evangelické v Olomouci Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine.
- Fotografie kostela a detail rekonstruované vitráže
- Prohlídka Červeného kostela (Vědecká knihovna v Olomouci) Archivováno 18. 11. 2008 na Wayback Machine.
- Rekonstrukce Červeného kostela na you tube
- Rekonstrukce Červeného kostela na webu czechdesign.cz
- Červený kostel v pořadu Toulavá kamera ČT
