Čírka hnědá
 Čírka hnědá | |
|---|---|
.jpg) Čírka hnědá | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Řád | vrubozobí (Anseriformes) |
| Čeleď | kachnovití (Anatidae) |
| Rod | Anas |
| Binomické jméno | |
| Anas aucklandica (G. R. Gray, 1844) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čírka hnědá či kachna hnědá[2] (Anas aucklandica) je druh malé nelétavé kachny, která se endemitně vyskytuje na Aucklandových ostrovech (cca 500 km jižně od Nového Zélandu). Čírka hnědá byla spolu s čírkou campbellskou (Anas nesiotis) původně považována za poddruh čírky novozélandské (Anas chlorotis), avšak v moderní systematice se všechny tyto čírky považují za samostatné druhy.
Kachna má hnědé opeření, výrazný je bílý oční kroužek. Živí se hlavně masožravě, a sice bezobratlými živočichy nalezenými na podmáčených plochách ostrovů nebo mezi mořskými řasami vyplavenými na břeh. Tvoří monogamní páry, které obývají svá teritoria po celý rok.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Čírka hnědá byla poprvé vědecky popsána v roce 1844 anglickým přírodovědcem Georgem Robertem Grayem. Druh byl nicméně zaznamenán již v roce 1840 během Rossovy antarktické expedice (1839–1843).[3]
Čírka hnědá byla původně považována za poddruh létavé čírky novozélandské (Anas chlorotis),[4] avšak dnes je uznávána jako samostatný druh.[5] Dalším blízkým příbuzným čírky hnědé je nelétavá čírka campbellská (Anas nesiotis), která byla také původně považována za poddruh čírky novozélandské.[6]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o velmi malou, nelétavou kachnu s krátkými křídly. Délka těla je kolem 45 cm, samec váží 550 g a samice 420 g. Opeření je převážně tmavě hnědé. Samci ve svatebním šatu mají výraznou zeleně lesklou hlavu a bílý tenký krční límec. Duhovky jsou hnědé s výrazným bílým očním kroužkem. Zobák a nohy jsou tmavé.[7]
Biologie a chování
[editovat | editovat zdroj]Čírky jsou převážně masožravé, živí se hlavně malými mořskými bezobratlými živočichy, mj. kraby a měkkýši. Na pevnině požírají členovce a jejich larvy. Potravu doplňují semeny rákosů a trav.[6] Samci se projevují jemným, vysoce položeným sípavým pískáním a praskáním, samice níže položeným kdákáním a vrčením.[8]
Spárované čírky si utváří teritoria, která obývají po celý rok. Nezadaní a juvenilní jedinci se opatrně pohybují mezi teritorii spárovaných jedinců a v případě hojnosti potravy se sdružují do nepočetných hejn. Čírky jsou převážně krepuskulární, jejich hlavní predátor je chaluha subantarktická.[6]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o monogamní, vysoce teritoriální ptáky. Zatímco teritoria podél pobřeží mohou být jen velmi malá (40–100 m²), vnitrozemská teritoria pokrývající travnaté plochy mohou mít i 1000–3700 m².[6] K rozmnožování dochází mezi prosincem a únorem.[7] Samice klade 3–5, nejčastěji 4 vejce oválného tvaru o rozměrech 64×45 mm a váze 75 g ve 2–3denních intervalech.[9] Každé vejce představuje kolem 15 % váhy samice, což je vůbec jeden z největších poměrů váhy vejce vzhledem k váze těla ze všech vrubozubých.[6]
Hnízdo je postaveno z rostlinného materiálu, jako jsou ostřice a kapradiny, vystláno je peřím. Samice inkubuje po dobu 30–35 dní, zatímco samec střeží teritorium. Prekociální a nidifugní káčata opouští hnízdo do jednoho dne po narození. Osamostatňují se po 55–70 dnech. V zajetí se mohou dožít až 12 let.[9] V případě časného selhání snůšek může patrně dojít k náhradním snůškám.[6]
Rozšíření a habitat
[editovat | editovat zdroj]
Čírka se endemitně vyskytuje na všech velkých ostrovech Aucklandových ostrovů s výjimkou Aucklandova ostrova, který je největším ostrovem tohoto souostroví. Vymizení druhu z Aucklandova ostrova nastalo následkem introdukce savců počátkem 19. století, konkrétně koček, potkanů a divokých prasat.[10] Malé skupinky čírek však na ostrově přežily až do roku 1942, kdy tam byly spatřeny naposledy. V roce 1993 došlo na ostrovech Rose a Enderby k vymýcení králíků, takže tamější vegetace začala opět vzkvétat, což mělo přímý vliv na populace místních čírek, u nichž byl zaznamenán populační vzestup.[9]
Celková populace druhu se odhaduje na nejméně 1000 jedinců.[8]
Habitat čírek je spojován s vodou – vyskytují se hlavně u zarostlého oceánského pobřeží v oblasti přílivových pásem, podél říček a u přirozeně se formujících bažinatých tůní. Vyskytují se i na travnatých plochách porostlých ostřicemi, avšak důležitá je pro ně i hustá křovinatá vegetace, kde se dá v případě potřeby ukrýt před predátory.[6][8] Na ostrově Disappointment žijí na skalnatých útesech mezi hnízdy a nory mořských ptáků (mj. albatrosů) bez přístupu k oceánskému pobřeží.[6]
Ohrožení a ochrana
[editovat | editovat zdroj]I když je populace druhu stabilní, Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako zranitelný, jelikož je rozšířen po velmi malém území a v budoucnu by jej mohla ohrozit introdukce savců na místní ostrovy. Případné ptačí nemoci by mohly mít na geograficky omezenou populaci devastující následky. Druh se úspěšně chová v několika chovných zařízeních na novozélandské pevnině.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ HUDEC, K. Soustava a české názvosloví ptáků světa. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, 2003. S. 25.
- ↑ WATOLA, George. The discovery of New Zealand's birds: the first record of every bird species in New Zealand since 1769. Orewa: Stepping Stone Books, 2009. Dostupné online. ISBN 9780473135409. S. 26. (anglicky)
- ↑ JOHNSGARD, Paul A., 2010. Ducks, geese, and swans of the world. Lincoln, Nebraska, US: University of Nebraska Press. ISBN 9780803209534. S. xli. (anglicky)
- ↑ Screamers, ducks, geese, swans – IOC World Bird List [online]. IOC World Bird list 12.1, 2022 [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h WILLIAMS, M. J. Auckland Island teal [online]. New Zealand Birds Online, 2013 [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Heather, Robertson & Onley 2015, s. 30.
- ↑ a b c d Auckland Teal. www.iucnredlist.org [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2021: e.T22680280A194816119, 2021. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2021-3.RLTS.T22680280A194816119.en. (anglicky)
- ↑ a b c Heather, Robertson & Onley 2015, s. 211.
- ↑ MCCLELLAND, Peter. SUBANTARCTIC TEAL RECOVERY PLAN (Anas aucklandica [online]. Threatened Species Unit - Department of Conservation, 1993. Dostupné online. ISBN 0-478-01466-X. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HIGGINS, P. J.; MARCHANT, S., 1990. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Ratites to ducks - Part B, Australian pelican to ducks. Svazek 1. Melbourne: Oxford University Press. ISBN 0-19-553762-9. (anglicky)
- JOHNSGARD, Paul A., 2010. Ducks, geese, and swans of the world. Lincoln, Nebraska, US: University of Nebraska Press. ISBN 9780803209534. (anglicky)
- HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu čírka hnědá na Wikimedia Commons 
Taxon Anas aucklandica ve Wikidruzích- Profil druhu v Encyklopedii novozélandského ptactva (anglicky)
