Škoda 130 RS
| Škoda 130 RS | |
|---|---|
 Škoda 130 RS (Škoda muzeum 2009) | |
| Výrobce | AZNP Kvasiny |
| Roky produkce | 1975–1982 |
| Vyrobeno | ca. 300 kusů |
| Místa výroby | Kvasiny, Československo |
| Nástupce | Škoda 130 LR |
| Příbuzné vozy | Škoda 110 R |
| Karoserie | dvoudveřové kupé |
| Druh pohonu | pohon zadních kol |
| Třída | sportovní |
| Technické údaje | |
| Délka | 4020 mm |
| Šířka | 1720 mm |
| Výška | 1280 mm |
| Rozvor | 2400 mm |
| Rozchod | 1415/1368 mm |
| Celková hmotnost | 825 kg |
| Maximální rychlost | 145-210 km/h |
| Zrychlení z 0–100 km/h | 7,5 s z 0 na 100 km/h |
| Spotřeba | 15-20 l/100 km |
| Motor | |
| Motor | 1298 cm3 |
| Počet válců | 4 |
| Výkon | 96-103 kW |
| Převodovky | |
| Převodovka | manuální 4+1 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Škoda 130 RS (typ 735) byl závodní automobil – kupé, předurčený pro soutěže rallye, závody automobilů na okruzích a v závodech do vrchu. Byl odvozen od kupé Škoda 110 R a vyráběn v letech 1975 až 1982 československou automobilkou AZNP v závodě Kvasiny. Škoda 130 RS skloubila skelet sportovního kupé Š 110 R s motorem ze Škody 120 S a s podvozkem z prototypu Š 200 RS.[1]
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Na počátku 70. let 20. století se používal k závodům automobilů model Škoda 110 LS (de Luxe Super) s motorem 1107 cm3 a výkonem 46 kW. Mezinárodní automobilová FIA v roce 1971 upravila podmínky pro kategorii A2 ze zdvihového objemu válců 1150 cm3 na 1300 cm3. V AZNP na to reagovali modelem Škoda 120 S Rallye (o objemu 1289 cm3 a výkonu 85 kW), který vyjel na silnice v roce 1972. Přes řadu úspěchů této verze (Milan Žid zvítězil na Rallye Tatry 1972, Nor John Haugland získal světové body 7. místem na Švédské rallye 1975 a Václav Blahna vyhrál Rallye Barum v letech 1974-5) byl to pouze krok ke stavbě skutečně závodního automobilu. Přes "slepou" uličku s prototypy Škoda 180/200 RS (B5) z roku 1974 byl schválen v říjnu 1974 projekt a stavba Škody 130 RS.
Za necelý rok tým pod vedením ing. Červeného představil nový vůz, který byl homologován jako okruhová verze s pětistupňovou převodovkou v květnu 1975.[1] Vůz 1. homologace s motorem o objemu válců 1289 cm3 (vrtání ø 75 mm, zdvih 72 mm) z roku 1975 a výkonem 101 kW/135 k měl pětistupňovou mechanickou převodovku bez synchronizace jedničky a zpětného chodu, ale novou zesílenou jednokotoučovou spojkou Fichtel & Sachs. Motor byl čtyřdobý kapalinou chlazený čtyřválec s rozvodem OHV a umístěný byl za zadní hnanou nápravou. Motor s hliníkovým blokem s vloženými litinovými válci měl původ v produkčních čtyřválcích včetně osmikanálové litinové hlavy a mazání se suchou klikovou skříní.[2]
V roce 1976 FIA opět změnila technické předpisy a omezila možnosti úprav a použití speciálních dílů u vozů skupiny A2. Škoda 130 RS byla tedy upravena a v červnu 1976 znovu schválena FIA (2. homologace, 1. června 1976). Objem válců byl zvýšen na 1298 cm3, ale byla použita pouze čtyřstupňová převodovka. V této úpravě získala Š 130 RS v letech 1976-1982 řadu vítězství a úspěchů. Vůz byl označován jako "Porsche z východu".[3]
Homologace vozu pro vytrvalostní závody Mistrovství Evropy cestovních vozů na okruzích a pro soutěže skončila rokem 1983. Škodu 130 RS mnozí dosud považují za nejslavnější český závodní a soutěžní automobil.[2]
Motor[editovat | editovat zdroj]
Motor byl řadový kapalinou chlazený čtyřválec s rozvodem OHV a s osmikanálovou hlavou válců o zdvihovém objemu 1298 cm3 (vrtání ø 75,5 mm x zdvih 72 mm) a se dvěma ventily na válec. Motor byl umístěn podélně vzadu. Při kompresním poměru 10,5:1 podával zprvu výkon 88 kW/120 k při 8000 ot/min. Později byl výkon zvýšen až na rozmezí 96-103 kW/130-140 k při 7500 ot/min, popř. až 8600 ot/min.[4] Nejvyššího kroutícího momentu 127 Nm dosahoval při 5250 ot/min. Klikový hřídel byl uložen ve třech hlavních ložiskách. Motor byl osazen dvěma dvojitými, horizontálními karburátory Weber 40 DC0E2, popř. se vstřikováním Lucas. Motor s hliníkovým blokem s vloženými litinovými válci měl mazání se suchou klikovou skříní. Oproti Š 120 S byla zesílena víka hlavních ložisek klikového hřídele, použity lehčí ale odolnější ojnice, posílen ventilový rozvod a zlepšena byla účinnost mazací soustavy. Se čtyřrychlostní přímo řazenou převodovkou dokázal vůz na okruzích dosáhnout rychlosti 220 km/h, akceleroval z 0 na 100 km/h za 7,5 vt.[1]
Podvozek[editovat | editovat zdroj]
Vpředu byla lichoběžníková náprava a vzadu vlečná náprava s trojúhelníkovými rameny s úhlem kývání 15°. Na všech kolech byly namontovány vinuté pružiny a dvojité kapalinové, teleskopické tlumiče Koni Sport. Na předních kolech byly kotoučové brzdy Girling a vzadu klasické bubnové brzdy. Pneumatiky 185/70 SR 13" byla instalovány na discích z elektronu 5,5x13".[1] Od sezóny 1979 byl pak osazen patnáctipalcovými pneumatikami Goodyear.[2]
Karoserie[editovat | editovat zdroj]
Skelet samonosné, dvoudvéřové karoserie Š 130 RS byl odvozen od sériového typu 110 R, ale výrazně upraven – přibyly různé výztuhy podlah, úchytů zadních ramen nebo vnitřní ochranný rám. Ocelovou karosérii odlehčilo použití jednak hliníkového plechu tloušťky 0,7 mm na střechu, z téhož materiálu bylo přední čelo (s otvory přídavného chladiče) a vnější plechy dveří. Víko motoru, zavazadelníku a blatníky byly z laminátu. Homologovaný vůz měl pohotovostní hmotnost 720 kg.[4]
Verze[editovat | editovat zdroj]
Závodní verze pro soutěže[editovat | editovat zdroj]
Vozy Š 130 RS se začaly zúčastňovat rallye až s modelem 2. homologace. Tyto vozy získaly na soutěžích mistrovství světa i mistrovství Evropy mnoho úspěchů. Zřejmě prvním startem (a vítězným) byla účast dvojice Václav Blahna/Lubislav Hlávka v červnu 1976 na Rallye Košice.[5] Továrními jezdci dále byli Svatopluk Kvaizar, John Haugland, Ladislav Křeček, Jiří Šedivý a Oldřich Horsák. Prvním velkým úspěchem byl absolutní triumf posádky Václav Blahna/Lubislav Hlávka na domácí půdě, ve 3. ročníku Rallye Škoda 1976. V této rallye Š 130 RS zvítězila celkem 5x (1976-1980). V Barum rallye tento vůz zvítězil 6x, v letech 1976-1980 a ještě v roce 1983. Za největší úspěch je považováno vítězství ve třídě třináctistovek v Rallye Monte Carlo 1977 dvojice Blahna/Hlávka, celkově dojeli dvanáctí a týmoví kolegové Miloslav Zapadlo s Jiřím Motalem skončili o tři příčky za nimi. K tomu je nutno připočíst další čtyři umístění v první desítce soutěží započítávaných do MS v rallye: Nor John Haugland přivezl první světový bod za 10. místo absolutně ve finské Rally 1000 jezer 1977, Miloslav Zapadlo skončil devátý na řecké šotolině v Acropolis Rally 1978 a v letech 1979 a 1981 skončil v Řecku Václav Blahna dokonce osmý.[2]
Na domácích mistrovství republiky v ostře sledované třídě A2 1300 cm3 a také v Poháru míru a přátelství (PMaP) "ulehčil" téměř bezkonkurenční postavení Š 130 RS Vladimír Hubáček (Alpine A 110), který ukončil rokem 1976 závodní činnost. Již v roce 1976 Svatopluk Kvaizar skončil v PMaP o pouhý bod na 3. místě. V roce 1977 Václav Blahna tento pohár vyhrál, o rok později Jiří Šedivý a v roce 1979 celkové pořadí ovládl Jan Trajbold st. Poslední dvě vítězství v PMaP získali Václav Blahna (1980) a Jan Trajbold st. (1981).[6]
V celkovém pořadí ME v rallye skončil Václav Blahna v roce 1978 na 15. místě a o rok později na 32. místě. V roce 1980 Svatopluk Kvaizar obsadil v ME 18. místo. Tyto výsledky byly především ovlivněny nízkým počtem účastí na závodech vypsaných pro ME v jednotlivých letech. Jezdci na Š 130 RS se zúčastňovali na 5-8 soutěžích ročně (např. v roce 1978 Boucles de Spa, Jugoslávská rallye, Rallye dell´Isola d´Elba, Rallye Albena, Ypres 24 Hours Rally, Rallye Škoda, Rajd Polski, Danube Rally) zatímco celý ročník jich čítal až 50.[7]
Soutěžní provedení Š 130 RS je stále ojediněle k vidění v rámci Rallye Legend, v evropském mistrovství (FIA European Historic Rally Championship) a v mistrovství republiky Rallye historických automobilů.
Závodní verze pro okruhové závody[editovat | editovat zdroj]
,_Brno_1980.jpg)
Vůz byl stejnou měrou úspěšný (možná i víc) na okruzích v závodech Mistrovství Evropy cestovních vozů (ETCC). První start si připsal tento vůz na jaře na Autodromu v Mostě a 18. května 1975 na čtyřhodinovce na Masarykově okruhu Brně, kdy Milan Žid s Oldřichem Horsákem na voze Š 130 RS (1. homologace) skončili v divizi 2 na 3. místě a celkově na 4. místě. Druhá posádka Oldřich Brunclík/Jiří Šedivý skončila celkově na 5. místě.[8] První start homologovaného vozu (2. homologace) se uskutečnil 5. června 1977 na Grand Prix Brno, kde Oldřich Horsák a Jaroslav Bobek vyhráli třídu do 1300 cm3 a v celkovém pořadí vytrvalostního závodu na 3,5 h obsadili 13. místo. V divizi 1 na 3. místě skončili se Škodou 130 RS Adolf Fešárek s Marcelem Pipkem.[9] Zprvu jezdili s tímto vozem další tovární jezdci Škody jako Svatopluk Kvaizar, Oldřich Brunclík, Milan Zapadlo, či "polotovární" Josef Michl, Petr Samohýl, Petr Martinovský atd.
Od roku 1978 se k nim připojili i soukromí jezdci startující za Bohemia Crystal Liberec, někdy podpořeni továrnou (je však nepřesné označovat je za reprezentanty týmu Škoda Motorsport) nebo ÚAMK. V roce 1980 posádky na Š 130 RS obsadily v konečném pořadí šampionátu ETCC celkově 2. místo.[10] Závodními jezdci byli Zdeněk Vojtěch, Břetislav Enge, Jan Šenkýř a Václav Bervid. Zpravidla startovali ve dvou vozech.[11] Tito jezdci se hlavním dílem v roce 1981 podíleli na zisku titulu mistrů Evropy v závodech cestovních automobilů v klasifikaci značek (ETCC).[12] Obrovského úspěchu se podařilo dosáhnout bez přímé podpory tehdejších AZNP. Je ovšem pravdou, že továrna preferovala účast továrních vozů v soutěžích a okruhy stály stranou jejího zájmu. V individuálním závodě v roce 1981 dojeli Zdeněk Vojtěch, Jan Šenkýř a Břetislav Enge nejlépe v italské Vallelunze na 2. místě v celkovém pořadí.[3] Posádka Vojtěch-Enge (případně doplněná Šenkýřem nebo Bervidem) z 8 závodů tohoto ročníku zvítězila v I. divizi celkem v šesti (Monza, Vallelunga, Donington, Brno, Pergusa a Silverstone).[13]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Okruhový speciál Škoda 130 RS
-
Škoda 130 RS prototyp 1. homologace (Svět škodovek 2021) -
Škoda 130 RS (prototyp 1. homologace 1975) v barvách týmu Bohemia Crystal Liberec -
Škoda 130 RS, prototyp 1. homologace (1975), Muzeum Svět škodovek 2021 -
Škoda 130 RS na výstavě Legendy 2014 -
Škoda 130 RS, Vojtěch-Enge ze stáje Bohemia Crystal Liberec (Svět škodovek 2021) -
Škoda 130 RS, Vojtěch-Enge (Muzeum Svět škodovek 2021) -
Škoda 130 RS, na závodech veteránů ADAC GT Masters Lausitzring 2012
.jpg)
_v_barv%C3%A1ch_t%C3%BDmu_Bohemia_Crystal_Liberec.jpg)
,_Muzeum_Sv%C4%9Bt_%C5%A1kodovek_2021.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d WEISSER, Zdeněk. Jak se rodila legendární stotřicítka. Rally. Květen 2021, roč. 22, čís. 4, s. 42–43.
- ↑ a b c d DRAGOUN, Aleš. Škoda 130 RS: Historie slavné stotřicítky byla bohatá na úspěchy [online]. Praha: auto.cz (CZECH NEWS CENTER a.s.), 2020-06-09 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online.
- ↑ a b Škoda 130 RS byla Porsche z východu. Homologaci získala nečestně a dnes je extrémně vzácná [online]. Praha: Internet Info, s.r.o., 2019-09-08 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online.
- ↑ a b DE JONG, Frank. 1977 Cars - Škoda 130 RS [online]. Amsterdam: touringcarracing.net, 2018 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online.
- ↑ WANKA, Tomáš. Rallye Košice 1976 [online]. ewrc-results.com [cit. 2021-11-14]. Dostupné online.
- ↑ WANKA, Tomáš. Pohár míru a přátelství (1976-1981) [online]. eWRC-results.com [cit. 2021-11-14]. Dostupné online.
- ↑ WANKA, Tomáš. Mistrovství Evropy v soutěžích 1978 [online]. ewrc-results.com [cit. 2021-11-14]. Dostupné online.
- ↑ DE JONG, Frank. Čtyřhodinový závod cestovních automobilů, Brno 4 hours [online]. Amsterdam: touringcarracing.net, 2018 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online.
- ↑ DE JONG, Frank. Grand Prix Brno [online]. Amsterdam: touringcarracing.net, 2018 [cit. 2021-07-04]. Dostupné online.
- ↑ DE JONG, Frank. 1980 European Touring Car Championship [online]. Amsterdam: touringcarracing.net, 2018 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online.
- ↑ Škoda Motorsport. [s.l.]: Škoda Auto
- ↑ STRAKA, Martin. Když Walkinshaw lákal Vojtěcha [online]. Praha: iDnes.cz (MAFRA, a. s.), 29. listopadu 2002 [cit. 2020-09-23]. Dostupné online.
- ↑ DE JONG, Frank. 1981 European Touring Car Championship [online]. Amsterdam: touringcarracing.net, 2018 [cit. 2020-09-23]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JANEK, Dalibor. DUFEK Petr. Století s vavříny. Pardubice, Spektrum D, 1975, 188 s.
- KRÁLÍK Jan. JANEK, Dalibor. VRÁTIL Josef. 100 let závodních a soutěžních vozů Škoda. KM-Publicity a Ateliér Kupka, 2002, 228 s., ISBN 80-238-9845-0
- KOŽÍŠEK Petr, KRÁLÍK Jan. L&K – Škoda II. díl: Let okřídleného šípu, 1945 – 2003. Týnec nad Sázavou, Moto Public 2003, 271 s. ISBN 80-239-1949-0
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Škoda 130 RS na Wikimedia Commons - Před 42 léty se stal zázrak, „nějaká Škoda” rozdrtila západní stroje v mistrovství světa na autoforum.cz
