Říkovští z Dobrčic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Říkovští z Dobrčic
země Moravské markrabství
tituly Svobodní páni
zakladatel Budek z Dobrčic
rok založení 14. století
vymření po meči 1867[1]
vymření po přeslici 1900
poslední vládce Leopold Říkovský

Říkovští z Dobrčic (též Ržikowští z Dobrčic, Ržykovsky či Ržikowsky von Dobržiz)[2] byl jeden z moravských šlechtických rodů. Své jméno získali Říkovští z Dobrčic po dvou obcích na Přerovsku, Říkovicích a Dobrčicích. Tento původně vladycký rod, který od 14. do 19. století vlastnil několik vesnic a dalších majetků především na střední Moravě, byl roku 1675 povýšen do panského stavu. Říkovští z Dobrčic, jejichž rod se postupně rozdělil na několik větví, vymřeli roku 1867 po meči a roku 1900 po přeslici.[1]

Jméno a erb[editovat | editovat zdroj]

Vladycký rod byl nazýván Říkovskými z Dobrčic po roce 1476, kdy vladyka Ctibor z Dobrčic přesídlil na tvrz v Říkovicích. Rod byl označován též jako Ržikowští z Dobrčic, Ržykovsky či Ržikowsky von Dobržiz. Anna (18391900), dcera Leopolda Říkovského, posledního mužského člena rodu, se vdala za Friedricha Becka, který byl roku 1906 povýšen do hraběcího stavu a o sedm let později získal povolení ke spojení jmen Beck a Rzikowsky na hrabě Beck-Rzikowsky.[2]

Říkovští z Dobrčic měli původně ve znaku tři zkřížené palcáty v modrém poli. Později tyto tři palcáty svírala stříbrná obrněná paže ohnutá v lokti. Erb rodu převzal v roce 1851 Josef z Appelu, který byl zároveň povýšen do stavu svobodných pánů.[1]

Při tvorbě svých obecních znaků se rodovým erbem inspirovaly obce, jejichž historie je s Říkovskými z Dobrčic spojována. V roce 1997 přijala obec Pestavlky do svého znaku stříbrnou obrněnou, v lokti ohnutou paži svírající zlatý řemdich.[3] V roce 2002 se pak tři řemdihy objevily na znaku obce Říkovice, ovšem, aby svůj znak obec odlišila od erbu Říkovských, byla vypuštěna obrněná paže.[4] Od roku 2005 je pak obrněný rytíř jedoucí na koni svírající palcát ve znaku obce Dobrčice.[5]

Historie rodu[editovat | editovat zdroj]

Budova mateřské školky v Říkovicích, bývalý zámek, zbudovaný na místě středověké tvrze, původního sídla Říkovských z Dobrčic

Za zakladatele rodu je pokládán vladyka Budek z Dobrčic, který je uváděn na listině z roku 1356 jako vlastník vesnice Dobrčice. V roce 1448 pak jeho potomci přikoupili sousední ves Přestavlky. Jako Říkovští z Dobrčic se vladykové začali nazývat poté, co Ctibor z Dobrčic získal v roce 1476 vesnice Říkovice a Újezdec a přesídlil na tvrz do Říkovic.[6]

Rodový majetek se nadále rozrůstal, když Říkovští v roce 1497 získali vesnici Sazovice[6], o dva roky později dnes již zaniklou ves Tršaly[7] a na počátku 16. století vesnice Honětice, Zborovice a dnes již pustý Chlum.[8] Do problémů se vladycký rod dostal v první polovině 16. století, kdy se prohloubily jeho finanční potíže. Proto se Říkovští museli postupně vzdát Honětic, Chlumu a v roce 1545 odprodal Vítek Říkovský z Dobrčic také Sazovice. Zadlužený Vítek Říkovský se dostal do sporu s Václavem z Ludanic, který žaloval vladyku, jež měl údajně na svých statcích trpět nekatolíky, přestože byl leníkem olomouckého arcibiskupa.[9]

Po smrti Vítka Říkovského z Dobrčic přešlo celé dědičné zboží do rukou Vítkova syna Burjana Říkovského. Avšak Burjan zemřel hned po čtyřech letech a zanechal pouze nezletilého syna Ctibora. Nedospělému chlapci přidělil zemský soud poručníky Viléma Dubčanského ze Zdětína a na Habrovanech a Václava Chorynského z Ledské.[10] Ctibor se později oženil se Salomenou Zoubkovou ze Zdětína, se kterou měl syna Ctibora. V družině olomouckého biskupa Marka Khuena se Ctibor Říkovský z Dobrčic účastnil korunovace krále Maxmiliána II. v Praze. Salomena se po smrti svého muže v roce 1571 stala poručnicí jejich syna.[11] Sirotek Ctibor se ujal majetku po svých rodičích v roce 1588, zemřel v roce 1610 a jeho nástupcem se stal jeho syn Jan Felix, který o čtyři roky později dosáhl plnoletosti.[12]

Jan Felix Říkovský z Dobrčic se připojil k povstání českých stavů proti císaři Ferdinandovi II.. Avšak po porážce stavů v bitvě na Bílé hoře byl nekatolík Jan Felix císařem odsouzen k finanční pokutě 8 500 zlatých a ztrátě třetiny majetku. V držení mu tak zůstaly vsi Přestavlky, Dobrčice, Věžky, Říkovice a Újezdec. Větší pohroma však Říkovské z Dobrčic postihla za panování Felixova syna Jana Ctibora, kdy byly jejich statky poničeny během bojů třicetileté války. Velké ztráty utrpělo jejich panství v roce 1643, kdy kraj nacházející se jižně od Přerova poplenila švédská vojska generála Lennarta Torstensona.[13]

Jan Ctibor, který v roce 1639 přikoupil Domaželice, zemřel v roce 1653. Panství bylo po jeho smrti rozděleno mezi jeho děti. Linie jeho potomků, jež sídlila v Říkovicích vymřela po meči v roce 1786, kdy umřel Jan Josef II. Říkovský, který zanechal dcery Antonii a Kláru. Statky této části rodu poté propadly královské koruně.[14]

Poslední z rodových linií vydržela do 19. století. Vnuk Jana Ctibora (†1653) a syn Jana Rudolfa, Jan Nepomuk Říkovský z Dobrčic (17261797) byl roku 1797 povýšen mezi svobodné pány. Jeho stejnojmenný syn Jan Nepomuk (17761828) se stal krajským hejtmanem v Haliči. Syn Jana Nepomuka, Leopold Říkovský z Dobrčic (18101867), byl posledním mužským příslušníkem svého rodu. Leopoldova dcera Anna (1839 - 1900) se provdala za Friedricha Becka (1830 - 1920), který byl roku 1861 povýšen do rytířského stavu, o sedmnáct let později do stavu svobodných pánů a v roce 1906 do hraběcího stavu. Friedrich Beck pak v roce 1913 získal povolení ke spojení svého a manželčina rodového jména na hrabě Beck-Rzikowsky.[2]

Významné osobnosti rodu[editovat | editovat zdroj]

  • Ctibor Říkovský z Dobrčic – přikoupil vsi Říkovice a Újezdec a v roce přesídlil na tvrz v Říkovicích. Rod se po něm začal psát jako Říkovští z Dobrčic.
  • Jan Felix Říkovský z Dobrčic (†1636) – účastník stavovského povstání proti císaři Ferdinandovi II., po porážce stavů v bitvě na Bílé hoře císařem odsouzen k vysoké finanční pokutě[15]
  • Jan Rudolf Maxmilián (†1692) – arcibiskupský písař v Kroměříži a Olomouci
  • Jan Kryštof (†1727) – hejtman jihlavského kraje a od roku 1723 moravský zemský podkomoří, držel na přelomu 17. a 18. století Bítovany, Domšice, Zborovice, Želetice a další statky. V Želeticích na místě tvrze vystavěl barokní zámek.[1]
  • Jan Vilém – důstojník, 1729 povýšen do stavu svobodných pánů
  • Jan Václav – zemský purkrabí a přísedící olomouckého soudu v první třetině 18. století
  • Jan Nepomuk (17261797) – povýšen 1796 mezi svobodné pány
  • Jan Nepomuk (17761828) – krajský hejtman v Haliči
  • Jan Antonín – od 30. do 60. letech 18. století přísedící biskupského soudu v Olomouci
  • Jan Rudolf (17331799) – kanovník v Kroměříži ve druhé polovině 18. století[2]

Kromě výše zmíněných se mezi příslušníky rodu počítají také Jan Maxmilián, který byl v polovině 18. století úředníkem rakovnického kraje a František Antonín, který byl od dvacátých do šedesátých let 18. století přísedícím zemských desek na Moravě.[2] V Kroměříži je v souvislosti s hejtmanským domem připomínán jako biskupský hejtman také Maxmilián Říkovský z Dobrčic, pozdější místopísař Markrabství moravského.

Panství a majetky[editovat | editovat zdroj]

Palác Říkovských z Dobrčic nacházející se v Brně na rohu náměstí Svobody a ulice Kobližná

V minulosti patřila Říkovským z Dobrčic mimo jiné i tato panství:[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Mysliveček, Milan. Velký erbovník, svazek 2 Plzeň: 2006. Str. 173.
  2. a b c d e f g h i j k l m n Mašek, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II. N-Ž. Praha: 2010. [dále jen Mašek (2010)]. Str. 190.
  3. Stránky obce Vlkoš, http://www.prestavlkyuprerova.cz/index.php?nid=1342&lid=cs&oid=2044689 Archivováno 22. 12. 2015 na Wayback Machine
  4. Stránky obce Říkovice, http://www.rikovice.cz/index.php?nid=1295&lid=CZ&oid=128398
  5. Znak Dobrčic na stránkách www.rekos.psp.cz, http://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/441b90d7-ad5a-4c1f-95d9-9b6944d48c91
  6. a b c d e f Papajík (2004). Str. 20.
  7. Papajík (2004). Str. 113.
  8. Papajík (2004). Str. 23.
  9. Papajík (2004). Str. 25 – 26.
  10. Papajík (2004). Str. 26 – 27.
  11. Papajík (2004). Str. 28 – 32.
  12. Papajík (2004). Str. 42 – 43.
  13. Papajík (2004). Str. 45 – 46.
  14. Papajík (2004). Str. 54.
  15. Papajík (2004). Str. 45.
  16. Historie obce Domaželice na jejich stránkách, http://www.domazelice.cz/index.php?nid=1224&lid=cs&oid=4309833
  17. a b Papajík (2004). Str. 20 a 47.
  18. Historie obce Domaželice na jejich stránkách, http://www.domazelice.cz/index.php?nid=1224&lid=cs&oid=4309833
  19. Historie obce Honětice na jejich stránkách, http://www.korycansko-zdounecko.cz/honetice/index.php?nid=507&lid=cs&oid=6140
  20. Papajík (2004). Str. 23 – 25.
  21. Obec Martinice na stránkách vychodni-morava.cz, http://www.vychodni-morava.cz/lokalita/125
  22. Historie obce Přestavlky na jejich stránkách, http://www.prestavlkyuprerova.cz/index.php?nid=1342&lid=cs&oid=2044689 Archivováno 22. 12. 2015 na Wayback Machine
  23. Papajík (2004). Str. 47.
  24. Historie obce Sazovice na jejich stránkách, http://www.sazovice.cz/index.php?nid=3937&lid=cs&oid=492672
  25. Historie obce Domaželice na jejich stránkách, http://www.domazelice.cz/index.php?nid=1224&lid=cs&oid=4309833
  26. KRATOCHVÍL, Augustin. Bývalý statek Kojátky-Šardičky. Budišov: archiv Muzeum Bučovice, 1931. Ev.č.P246. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II. N-Ž.. Praha: Argo, 2010. ISBN 80-85600-90-0. Kapitola Říkovští z Dobrčic, s. 190. (česky) 
  • MYSLIVEČEK, Milan. Velký erbovník, svazek 2. Plzeň: Fraus, 2006. ISBN 80-7238-521-6. Kapitola Říkovští z Dobrčic, s. 173. (česky) 
  • PAPAJÍK, David. Dějiny obce Říkovice. Říkovice: Obec Říkovice, 2004. ISBN 80-85600-90-0. S. 185. (česky) 
  • PILNÁČEK, Josef. Staromoravští rodové. Velehrad: Ottobre, 2004. ISBN 80-86528-37-5. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]