Štěpán z Pálče

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Štěpán z Pálče
Narození1365
Úmrtí1424 (ve věku 58–59 let)
Povoláníteolog, pedagog, vysokoškolský učitel a spisovatel
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Štěpán z Pálče (1370? – před 27. květnem 1423 Polsko[1]) byl český kněz a učenec konce 14. a začátku 15. století. Byl blízký přítel Jana Husa a stoupenec reformního proudu na pražské univerzitě. Později vystupoval proti Husovi a po jeho upálení odešel natrvalo do Polska.

Život

Rakovnický rodák vzdělání získal na pražské univerzitě. První veliký úspěch byl pro něho určitě rok 1386, kdy dosáhl gradu bakaláře na artistické fakultě, roku 1391, získal titul mistra svobodných umění, v roce 1399 se stal na téže univerzitě děkanem artistické fakulty a hned následujícího roku byl už jejím rektorem (1400). Ve vzdělání stoupal stále výš. Kněžské svěcení přijal v roce 1394, bakalářem theologie byl v roce 1402. Mistrovského gradu v oboru theologie dosáhl v roce 1411 (někdy se uvádí jako titul doktora teologie - navíc ve variantě k roku 1412).[2]

Patřil mezi veliké stoupence myšlenek a názorů anglického reformátora Jana Viklefa, který svým učením ovlivnil tisíce lidí.

Štěpán z Pálče byl blízkým přítelem Stanislava ze Znojma a Jana Husa – toho dokonce učil. Se Stanislavem ze Znojma se účastnil cesty do Říma, jako vyslanec ke kardinálskému sboru v Pise (1408), kde se oba měli vyjádřit k obhajobě svých názorů. V italské Bologni ale byli přepadeni a zajati, k propuštění došlo až po pár měsících.

Štěpán se v roce 1412 připojil na stranu Jana Husa v otázce prodeje odpustků a spolu s ním proti těmto odpustkům silně vystupoval. Na církevní problematiku měl svůj názor, a proto se rozhodl, že vše sepíše do díla pod názvem De ecclesia (O církvi). V roce 1413 se stal kanovníkem kapituly Všech svatých.

Po odpustkových bouřích (1412) došlo k rozchodu s Janem Husem, to už byla doba, kdy Štěpán začal proti Janu Husovi veřejně vystupovat. Po čase si proti sobě popudil krále Václava IV. a byl ze země vyhnán a zbaven všech úřadů.. Na koncilu v Kostnici se Štěpán stavěl silně proti Janu Husovi a jeho názorům. Definoval ho jako nejhoršího kacíře. Po upálení Jana Husa (1415) Štěpán odešel do Polska (již v Kostnici spolupracoval s polským poselstvem), působil na krakovské univerzitě a věnoval se také církevním záležitostem (arcijáhen v polské Kališi). V Polsku nakonec zemřel (poslední zpráva o něm pochází z období 1422 - 1423).

Jeho postava vystupuje ve dvou filmových zpracováních osudů Jana Husa. První je z dílny režiséra Vávry Jan Hus z 50. let 20. století a druhé z dílny režiséra Jiřího Svobody Jan Hus z roku 2015.

Dílo

Filosofické kvestie

  • Commentarius in I-IX capitula tractatus De universalibus Iohannis Wyclif[3]
  • Quaestio Utrum universalia habeant (posicio, quam in quolibet determinavit, posicio de universalibis)[4]
  • Quaestio Utrum deus, qui creavit mundum sensibilem (Questio difficilis de creancia mundo sensibiles)[5]
  • Argumenta de universalibus realibus.[6]

Teologické traktáty

  • Tractatus gloriosus.[7]
  • Replicatio contra quidamistas (Contra reprehensionem consilii octo doctorum, Tractatus Mgri Palecz, contra quem M. Hus replicam fecit ut supra, Responsio ad duas quasdam replicaciones pertinaciter et falsissime factas contra consilium doctorum catholicorum).[8]
  • Antihus.[9]
  • Tractatus contra quattuor articulos hussitarum (Tractatus contra wiclefistas et hussitas heresiarchas).[10]
  • Tractatulus De ecclesia, pulchra dicta est (De aequivocatione nominis ecclesia).[11]

Kázání

  • Sermo Resistite fortes in fide (De maturanda Ecclesia reformacione).[12]
  • Contra duos articulos Viclephi sermo.[13]

Drobné spisy a dopis

  • Tractatus breves pro domino Paulo, plebano in Planan.[14]
  • Nota ad responsionem rectoris universitatis cracoviensis (rasponsiva cracoviensis).[15]
  • Articuli ex processu M. Iohannis Hus Constantiae formulati.[16]
  • Epistula Mgro Cristanno de Prachaticz (Litera seu epistola responsiva scripta per reverendum Magistrum Stephanum Palecz Cristano apostate).[17]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Datum ante quem podle údajů o uvolněné farní prebendě v kališském archidiakonátu, viz Bullarium Poloniae litteras apostolicas aliaque monumenta Poloniae Vaticana continens, IV, 1417-1431, ed. Irena Sulkowska-Kuraś et Stanislaus Kuraś ac Hubertus Wajs, Romae et Lublini 1992, Nr. 1146, s. 210.
  2. ↑ POSPÍŠIL, Ctirad. Husovská dilemata. první. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2015. 319 s. ISBN 978-80-7195-816-1. S. 244-245. 
  3. ↑ Viz Commentarius in I-IX capitula tractatus De universalibus Iohannis Wyclif Stephano de Palecz ascriptus. Ed. Ivan Müller. Praha (FILOSOFIA) 2009.
  4. ↑ Ed. PALACZ, Ryszard: La ”Positio de universalibus” d’Etienne de Palecz, MPP 14, 1970, s. 116-129.
  5. ↑ Ed. RYBA, Bohumil: Magistri Iohannis Hus Quodlibet (Diputationis de Quolibet Pragae Facultate Artium Mense Ianuario Anni 1411 habitae Enchiridion), Pragae 1948, s. 57-61.
  6. ↑ Ed. ŠMAHEL, František: Ein Disputationsbehelf des prager Universalienstreits: Argumenta de Universalibus Realibus Magistri Stephani Palecz, StMed 19-2, 1978, s. 165-173.
  7. ↑ Ed. LOSERTH, Johann: Beiträge zur Geschichte der Husitischen Bewegung IV.. Die Streitsschriften und Unionsverhandlungen zwischen den Katholiken und Husiten in den Jahren 1412 und 1413, AŐG 15, 1889, s. 333-339.
  8. ↑ Ed. LOSERTH, Johann: Beiträge zur Geschichte der Husitischen Bewegung IV.. Die Streitsschriften und Unionsverhandlungen zwischen den Katholiken und Husiten in den Jahren 1412 und 1413, AŐG 15, 1889, s. 344-361.
  9. ↑ Ed. SEDLÁK, Jan: Mgri Stephani de Páleč Antihus, Hlídka 29, 1912 (příloha), s. 1-156.
  10. ↑ Ed. HÖFLER, Konstantin (ed.): Geschichtschreiber der Husitischen Bewegung in Böhmen, FRA, I. Scriptores, IV. Band, Theil II., Wien 1865, s. 479-480 (vydal jen torzovitě).
  11. ↑ Ed. SEDLÁK, Jan: De aequivocatione nominis ecclesia, Hlídka 29, 1912 (příloha), s. 97-106.
  12. ↑ Ed. von HARDT, Hermann: Rerum concilii oecumenici consttantiensis, Tomus I., Francfurtiae et Lipsiae 1697, s. 823-847.
  13. ↑ Ed. SEDLÁK, Jan: Sermo contra aliquos articulos Wiklef, Hlídka 28, 1911 (příloha), s. 61-81.
  14. ↑ Ed. SEDLÁK, Jan: Pálčovy informace pro děkana kouřimského Pavla, Hlídka 37, 1920, s. 69-72.
  15. ↑ Ed. PROKEŠ, Jaroslav: Husitika vatikánské knihovny v Římě, (Publikace Archivu Ministerstva zahraničních věcí, Řada II., č. 3.)  Praha 1928, s. 24.
  16. ↑ Ed. PALACKÝ, František: Documenta Mag. Iohannis Hus vitam, doctrinam, causam in Constantiensi concilio actam et controversias de religione in Bohemia annis 1403-1418 motas illustrantia, Praha 1869, s. 204-224.
  17. ↑ Ed. PALACKÝ, František: Documenta Mag. Iohannis Hus vitam, doctrinam, causam in Constantiensi concilio actam ect. illustrantia, Praha 1869, s. 669-673.

Literatura

  • BAR, Přemysl: Štěpán z Pálče a jeho zápas o církev. In: Historie 2002 Celostátní studentská vědecká konference. Opava : Slezská univerzita v Opavě. Filozoficko-přírodovědecká fakulta. Ústav historie a muzeologie, 2003. s. 7-31.
  • KEJŘ, Jiří: Husův proces, Praha 2000.
  • KEJŘ, Jiří: Kvodlibetní disputace na pražské universitě, Praha 1971.
  • MATYÁŠ, Ladislav: M. Štěpán z Pálče, ČKD 72, 1931, s. 111-122, 242-250, 381-388, 666-677, 983-994, ČKD 73, 1932, s. 235-244, 290-298, 346-351.
  • MATYÁŠ, Ladislav: M. Štěpán z Pálče proti Husovi v Kostnici, ČKD 74, 1933, s. 22-35.
  • MATYÁŠ, Ladislav: M. Štěpán z Pálče v Kostnici po smrti Husově, ČKD 78, 1937. s. 414-421.
  • MATYÁŠ, Ladislav: Štěpán z Pálče v Polsku, ČKD 79, 1938, s. 144-150
  • MATYÁŠ, Ladislav: Právní názory M. Štěpána z Pálče o církvi a sněmu, ČKD 79, 1938, s. 228-237.
  • MÜLLER, Ivan (Ed.): Commentarius in I-IX capitula tractatus De universalibus Iohannis Wyclif Stephano de Palecz ascriptus. Praha (FILOSOFIA) 2009.
  • NECHUTOVÁ, Jana: M. Štěpán von Páleč und die Hus-Historiographie, MedBoh 3/1970, 87-122.
  • NECHUTOVÁ, Jana: M. Štěpán z Pálče v Husově korespondenci, LF 93, 1970, s. 29-35.
  • NOVOTNÝ, Václav: M. Jan Hus. Život a učení. I/1.-2., Praha 1919 a 1921.
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 755–756. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 706. 
  • PALACZ, Ryszard: Stefan Palecz. Stan badań, in: MStud, tom 8, seria A (Materiały do Historii filozofii średniowiecznej w Polsce), Uczeni i filozofowie w Polsce 5, Wrocław – Warszawa – Kraków 1967, s. 93-124.
  • PROKEŠ, Jaroslav: K Pálčově Replice proti čtyřem artikulům pražským, in: Sborník věnovaný Jaroslavu Bidlovi profesoru Karlovy university k 60. narozeninám (Z dějin východní Evropy a Slovanstva), (red.) Miloš Weingart, Josef Dobiáš, Milada Paulová, Praha 1928, s. 254-261.
  • SEDLÁK, Jan: Pálčovy informace pro děkana kouřimského Pavla, Hlídka 37, 1920, s. 7-10.
  • SEDLÁK, Jan: Pálčův Antihus, Hlídka 17, 1910, s. 1-7, 89-95, 176-183, 261-267, 364-368, 463-467.(vyšlo i jako zvláštní otisk Brno 1910)
  • SEDLÁK, Jan: Palčův spis proti Husovu traktátu De ecclesia, (otisk z Hlídky) Brno 1912.
  • SPUNAR, Pavel: Repertorium auctorum bohemorum provectum idearum post universitatem pragensem conditam illustrans, Tomus I., Wratislaviae - Varsaviae - Cracoviae - Gedani - Lodziae 1985.
  • SVATOŠ, Michal: Husovi přátelé in: Jan Hus mezi epochami, národy a konfesemi. Sborník z mezinárodního sympozia konaného 22. – 26. září 1993 v Bayreuthu, SRN, vyd. Jan B. Lášek, Praha 1995, s. 63-67.
  • ŠMAHEL, František: Husitská revoluce II. Kořeny české reformace, Praha 1996 (2. vyd.).

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Štěpán_z_Pálče&oldid=14901871“