Přeskočit na obsah

Půda

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Půda (rozcestník).
Základní členění půdních horizontů, matečná hornina (R) se v českém prostředí označuje spíše písmenem D

Půda tvoří nejsvrchnější vrstvu zemské kůry. Je prostoupená vodou, vzduchem a organismy, vzniká v procesu pedogeneze pod vlivem vnějších faktorů a času a je produktem přeměn minerálních a organických látek a zaniká procesem eroze. Většina současné půdy není starší než z období pleistocénu. Je morfologicky organizovaná a poskytuje životní prostředí rostlinám, živočichům a člověku. Půda je předmětem studia pedologie.

V geografii se soubory půd nazývají pedosféra a jsou studovány pedogeografií.

Z pohledu geografie tvoří půda, potažmo celá pedosféra, tu část krajinné sféry, kde množství a intenzita vzájemných vztahů mezi dílčími krajinnými sférami je největší, kde se sféry stýkají a dokonce se částečně navzájem prolínají.[1] Dosahuje tloušťky až 4 metrů.[2]

Každá půda obsahuje podíl regolitu, vody, vzduchu a organické hmoty. Podíly složek zastupují jednotlivé geosféry: litosféru, hydrosféru, atmosféru a biosféru. Pokud jedna z těchto složek chybí, nejedná se o půdu. Jednotlivé půdní složky jsou vzájemně promíšeny a vytvářejí heterogenní polydisperzní systém.

Složení a vlastnosti půd

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku struktura půdy.

Zastoupení složek a jejich vzájemné reakce v půdním prostoru předurčuje fyzikální a chemické vlastnosti půd.

Pevná složka půdy vzniká rozpadem a rozkladem hornin. Půda obsahuje primární a sekundární (jílové) minerály. Do pevné složky půdy se zpravidla zahrnuje organická neživá (humus) a živá složka (edafon).

Kapalná složka půdy vyplňuje póry pevné složky, přičemž se volně pohybuje půdním prostorem pod vlivem gravitace a může dosáhnout až k podzemní vodě, nebo je vázána na povrch půdních částic coby adsorpční voda, nebo je vázána na půdní částice adhezními silami coby kapilární voda, takže může být spojena s hladinou podzemní vody. Půdní voda je obohacována o látky z pevné i plynné složky půdy a vzniká půdní roztok.

Plynná složka půdy též vyplňuje póry pevné složky, kapalnou půdní složkou je přesunována a uzavírána v půdním prostoru. Půdní vzduch díky dýchání půdních organizmů a podzemních částí rostlin obsahuje několikanásobně více oxidu uhličitého, obsahuje i větší podíl vodní páry než vzduch nad úrovní terénu a jeho relativní vlhkost je větší.

Mezi jednotlivými půdními složkami probíhá přenos hmoty a energie.

Fyzikální vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Pevná minerální složka půdy je charakterizována různou velikostí částic (zrn). Soubor zrn určité velikosti tvoří frakci – zrnitostní kategorii. Poměrné zastoupení frakcí charakterizuje půdu z hlediska půdní zrnitosti (textury) a předurčuje její zařazení v klasifikaci půdních druhů. Půdní zrnitost je základní fyzikální vlastnost půdy.

Chemické vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Základní chemickou vlastností půdy je reakce půdního roztoku.

Klasifikace půd

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článcích Taxonomický klasifikační systém půd České republiky a Půdní typ.

Český taxonomický klasifikační systém půd[3] rozděluje půdy do následujících klasifikačních kategorií:

  • Referenční třída půd: Leptosoly
    • Půdní typ: Litozem (symbol LI)
    • Půdní typ: Ranker (RN)
    • Půdní typ: Rendzina (RZ)
    • Půdní typ: Pararendzina (PR)
  • Referenční třída půd: Regosoly
    • Půdní typ: Regozem (RG)
  • Referenční třída půd: Fluvisoly
    • Půdní typ: Fluvizem (FL)
    • Půdní typ: Koluvizem (KO)
  • Referenční třída půd: Vertisoly
    • Půdní typ: Smonice (SM)
  • Referenční třída půd: Andosoly
    • Půdní typ: Andozem (AD)
  • Referenční třída půd: Černosoly
  • Referenční třída půd: Luvisoly
    • Půdní typ: Šedozem (SE)
    • Půdní typ: Hnědozem (HN)
    • Půdní typ: Luvizem (LU)
  • Referenční třída půd: Kambisoly
    • Půdní typ: Kambizem (KA)
    • Půdní typ: Pelozem (PE)
  • Referenční třída půd: Podzosoly
    • Půdní typ: Kryptopodzol (KP)
    • Půdní typ: Podzol (PZ)
  • Referenční třída půd: Stagnosoly
    • Půdní typ: Pseudoglej (PG)
    • Půdní typ: Stagnoglej (SG)
  • Referenční třída půd: Glejsoly
    • Půdní typ: Glej (GL)
  • Referenční třída půd: Organosoly
    • Půdní typ: Organozem (OR)
  • Referenční třída půd: Salisoly
    • Půdní typ: Solončak (SK)
  • Referenční třída půd: Natrisoly
  • Referenční třída půd: Antroposoly
    • Půdní typ: Kultizem (KU)
    • Půdní typ: Antrozem (AN)
Schémata půdních profilů vybraných půdních typů: a – černozem, b – kambizem, c – hnědozem, d – podzol, e – rendzina

Charakteristika některých půdních typů

[editovat | editovat zdroj]
  • Stepní půda se nachází v mírně vlhkých oblastech.
  • Černozem vzniká na spraších pod stepní a lesostepní vegetací, půda s vysokým obsahem humusu.
  • Podzol (z ruského slova „popel“) je kyselá málo úrodná půda chladných a vlhkých severských jehličnatých lesů.
  • Šedozem vzniká z černozemí.
  • Rendzina kamenité půdy, typicky na krasovém území, vysoký obsah uhličitanů v půdním profilu
  • Hnědozem vzniká na spraších v listnatých lesích mírného pásu, zemědělsky méně kvalitní než černozem
  • Fluvizem (nivní půda) vývojově mladé půdy, často velmi úrodné, v blízkosti řek i menších vodních toků

Půdotvorné faktory

[editovat | editovat zdroj]
  • Matečná hornina
    • skalní horniny a jejich zvětraliny (regolit)
    • sypké sedimenty (např. říční nebo mořské písky, spraše půdy (půdní sedimenty)
    • je pasivním půdotvorným činitelem, na daném místě se s časem nemění a bez působení dalších faktorů se z ní půda nemůže vyvinout
  • Klima
    • přímé působení:
      • změny teploty – rychlost rozkladu rostlinného opadu a odumřelých kořenů
      • změny intenzity srážek – intenzita promývání půdy → obsah živin
    • nepřímé působení prostřednictvím vegetace
  • Organismy (edafon)
    • intenzita jejich aktivity záleží na:
      • úživnosti půdy
      • klimatu

Podmínky půdotvorného procesu

[editovat | editovat zdroj]
  • Reliéf
    • největší význam má
      • výšková poloha
      • svažitost
      • expozice – vystavení vlivu povětrnostních jevů, apod.
      • terénní deprese
    • ovlivňuje provlhčení půdy a její teplotu
  • Čas
    • čas nutný k průběhu dějů

Rozdělení podle využití půdy

[editovat | editovat zdroj]

Definice, co je obhospodařovaná půda, se liší.[4] Obhospodařovaná zemědělská půda má v ČR přibližně 3,5 milionu ha.[5] Lesní půda má přibližně 2,6 milionu ha.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ HORNÍK, Stanislav, a kol. Fyzická geografie II. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. S. 110. 
  2. ↑ https://daac.ornl.gov/SOILS/guides/Global_Soil_Regolith_Sediment.html - Global 1-km Gridded Thickness of Soil, Regolith, and Sedimentary Deposit Layers
  3. ↑ Taxonomický klasifikační systém půd ČR
  4. ↑ Mind the gap: Study shows estimates of current land-based emissions vary between models due to differing definitions. phys.org [online]. [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ OBHOSPODAŘOVANÁ ZEMĚDĚLSKÁ PŮDA. www.czso.cz [online]. [cit. 2023-11-23]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HORNÍK, Stanislav, a kol. Fyzická geografie II. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 320 s. 
  • MIKO, Ladislav, a kol. Život v půdě: Příručka pro začínající půdní biology. 2019. vyd. Brno: Lipka, 2019. 240 s. ISBN 978-80-88212-17-1. 
  • NĚMEČEK, Jan; SMOLÍKOVÁ, Libuše; KUTÍLEK, Miroslav. Pedologie a paleopedologie. Praha: Academia, 1990. 552 s. ISBN 80-200-0153-0. 
  • SMOLÍK, Ladislav. Pedologie. Praha: SNTL, 1957. 400 s. 
  • ŠANTRŮČKOVÁ, Hana, a kolektiv. Ekologie půdy. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2018. 260 s. (Episteme). ISBN 978-80-7394-695-1. 
  • ŠIMEK, Miloslav a kol. Živá půda. 1. Biologie půdy. 2. Ekologie, využívání a degradace půdy. Praha: Academia, 2019. ISBN 978-80-200-2976-8
  • ŠIMEK, Miloslav a kol. Živá půda. Praktický manuál. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3199-0
  • TOMÁŠEK, Milan. Půdy České republiky. Praha: Český geologický ústav, 2000. 68 s. ISBN 80-7075-403-6. 
  • VÁCHA, Radim; REJŠEK, Klement. Nauka o půdě. 1. vyd. Olomouc: Baštan, 2019. 536 s. ISBN 978-80-87091-82-1. 
  • VAVŘÍČEK, Dušan; KUČERA, Aleš. Základy lesnického půdoznalectví a výživy lesních dřevin. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2017. 364 s. ISBN 978-80-7458-103-8. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Pedologie (nauka o půdách)
obory
užitá pedologie
faktory a podmínky
pedogeneze
diagnostika
referenční třídy
leptosol • regosol • fluvisol • vertisol • černosol • luvisol • kambisol • andosol • podzosol • stagnosol • glejosol • salisol • natrisol • organosol • antroposol
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Půda&oldid=23940217“