Zakliata panna vo Váhu a divný Janko
| Zakliata panna vo Váhu a divný Janko | |
|---|---|
| Autor | Janko Kráľ |
| Překladatel | Vladimír Holan |
| Jazyk | slovenština |
| Žánr | lyricko-epická balada |
| Datum vydání | 1844 |
| Česky vydáno | 1960 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zakliata panna vo Váhu a divný Janko je lyricko-epická balada slovenského romantického básníka Janka Kráľa.[1] Poprvé vyšla roku 1844 v almanachu Nitra.[2]
Obsah balady[editovat | editovat zdroj]
Balada je zpracováním lidové pověsti o zakleté panně. Janko, který ji touží vysvobodit, se v noci, zmámený jejím kouzlem tak jako mnoho jiných před ním, vrhne do Váhu a tragicky v něm zahyne. Tragičnost balady však nespočívá jenom v jejím ději, ale i ve zvláštní psychice hlavního hrdiny podmíněné jeho konfliktem s reálným světem.[2]
- Synček je veľmi divný, nikdy nie veselý,
- hrdý, ukrutný, divý, hockde taísť smelý;
- nikoho si neváži, nikomu nedvojí,
- v ľuďoch lásky nehľadá, hnevu sa nebojí.
- Kamarátstva netrpí, na sebe prestáva,
- samotný na nábreží on Váhu sedáva:
- často keď s koňmi idú za rána bieleho,
- ešte ho tam vídajú, chudáka, smutného.
Janko je osamělý, odcizený ostatním lidem, kteří ho nemají rádi, protože je jiný než ostatní. Neví, jak se včlenit do společnosti a jak žít. Pociťuje velký smutek nad sebou i nad okolním světem. Toto vše je možno považovat za promítnutí autorovy představy o sobě samém do Jankovy postavy, tedy za autostylizaci. Na začátku balady básník v první osobě popisuje svůj nepokoj a rozervanost, která jej sužuje, a staví ji do kontrastu s idylickým obrazem slovenské přírody a lidu. Janko se tak stává krycím pojmenováním pro pravého hrdinu básně, kterým je sám autor.[2]
Je Vstupenie (svátek Nanebevstoupení Páně) a právě na tento svátek se podle pověsti ve Váhu zjevuje zakletá panna. Vysvobodit ji může jen ten mládenec, který si obleče šaty naruby a skočí do řeky. Odkletá panna mu pak vyplatí ve zlatě či stříbře všechno, co bude chtít.
- A vraj práve na Vstúpenie,
- keď odíde preč stríg zhon,
- a keď tanec držia čerti,
- tá panna vychádza von.
- Ktorý šuhaj sa v to vezme
- šaty naopak si vziať
- a doprostred Váhu skočiť,
- že ju môže hneď odkliať.
- A ten potom čokoľvek chce,
- či to striebra, či zlata,
- to mu všetko hneď vyplatí
- tá panna už odkliata.
Janko po večeři odchází z domu, aniž by něco řekl svým rodičům. Blíží se půlnoc a Váh se bouří, jakoby očekával něco zlého. V měsíčním světle se zjeví panna a Janko, rozhodnutý ji zachránit, se pomodlí a skočí do řeky. Protože si však zapomněl obrátit naruby múď (měšec na tabák), zahyne. Zprávu o jeho smrti přináší ráno do vesnice pastýř.
- Videl som sokola, videl som zbitého:
- videl som Janíčka na Váhu mŕtveho.
- Išiel Janík, išiel paničku odklínať —
- ale nemal šťestia, musel tam zakapať.
- Do vodičky skočil, múď si neprevrátil —
- Janík mladuštičký svoj život utratil.
V závěru balady Janko posmrtně splyne s idylickým přírodním prostředím a dochází k pokojnému smíření se s chodem světa,
- Tam ho voda zniesla k háju zelenému,
- by šumotu svrčín načúval tichému.
- Hora, voda hučí, vetríček podúva —
- Janík pod svrčinou na brehu načúva.
Česká vydání[editovat | editovat zdroj]
- Panna zakletá ve Váhu a divný Janko, obsaženo ve výboru Kráľovy poezie Orel, Praha: SNKLHU 1960, přeložil Vladimír Holan.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MIKULA, Valér a kol. Slovník slovenských spisovatelů. Praha: Libri 1999. S. 248.
- ↑ a b c Zakliata panna vo Váhu a divný Janko [online]. Zlatý fond denníka SME [cit. 2022-10-22]. Dostupné online. (slovensky)