Zachris Topelius
| Zachris Topelius | |
|---|---|
 Zachris Topelius (1889) | |
| Narození | 14. ledna 1818 Nykarleby |
| Úmrtí | 12. března 1898 (ve věku 80 let) Sipoo |
| Místo pohřbení | hřbitov Hietaniemi |
| Povolání | básník, historik, autor dětské literatury, spisovatel, novinář a profesor |
| Národnost | finští Švédové |
| Alma mater | Helsinská univerzita (od 1833) |
| Žánr | poezie, literatura pro děti a beletrie |
| Témata | dějiny, žurnalistika a literatura pro děti a mládež |
| Významná díla | Fältskärns berättelser Boken om vårt land Läsning för barn |
| Ocenění | Řád sv. Anny 3. třídy (1862) rytíř Řádu polární hvězdy (1865) Řád sv. Stanislava 2. třídy (1866) Královská cena (1873) Řád sv. Anny 2. třídy (1877) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Emilie Topeliusová |
| Děti | Toini Topelius Eva Topeliusová |
| Rodiče | Zacharias Topelius a Catharina Sofia Topeliusová |
| Příbuzní | Michael Toppelius (dědeček) |
| Vlivy | Walter Scott Georg Wilhelm Friedrich Hegel Hans Christian Andersen |
| Podpis | _signature_on_letter_23rd_May_1880.jpg){kind=small} |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zachris Topelius, občas též Sakari Topelius nebo Zakris Topelius, rodným jménem Zacharias Topelius (14. ledna 1818, Nykarleby – 12. března 1898, Sipoo) byl švédsky píšící finský romantický spisovatel, historik, novinář a rektor Helsinské univerzity. Je považován za zakladatele finského historického románu. Významné jsou také jeho knihy pro děti. Preferoval formu svého jména Zachris, aby se odlišil od svého otce, který se také jmenoval Zacharias.[1][2][3]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se na venkovské usedlosti Kuddnäs nedaleko Nykarleby (fínsky Uusikaarlepyy). Jeho otec byl místní lékař a sběratel lidové poezie, jeho matka známou vychovatelkou. Díky finanční stabilitě rodiny mohl bezstarostně studovat, a tak byl v jedenácti letech poslán na školu v Oulu, kde se podle přání rodičů také zlepšoval ve finštině.[4] Roku 1831 mu zemřel otec na zápal plic a jeho výchovu převzal otcův bratr. Ten rozhodl, aby Zacharias pokračoval v soukromém studiu u Johana Ludviga Runberga v Helsinkách a složil zde maturitní zkoušku. U Runeberga, v jehož domě jeden čas i žil, se scházela tzv. Sobotní společnost (Lauantaiseura), jejímiž členy byli významní představitelé finského národního obrození. To v něm probudilo vlastenecké cítění.[5]
Roku 1833 začal studovat historii na Helsinské univerzitě, kterou absolvoval roku 1840. Později studoval též teologii a lékařství. Roku 1842 se zasnoubil s Emilií Lindqvistovou a o tři roky později se s ní oženil. Emilie se podobně jako její manžel zajímala o umění a literaturu a často redigovala jeho texty. V letech 1842–1846 byl tajemníkem finské Společnosti pro faunu a flóru, v letech 1846–1851 byl zaměstnán v univerzitní knihovně a ve stejném období vyučoval historii, statistiku a švédštinu na Helsingfors lyceum, což byla Runebergem založená první moderní finská soukromá internátní škola vyučující ve švédštině. Pracoval též jako novinář ve švédskojazyčných novinách Helsingfors Tidningar, kde vyšlo na pokračování několik jeho děl.[4][5]
Roku 1847 získal Topelius doktorát za dizertaci o manželských svazcích starých Finů a roku 1852 získal místo profesora na střední škole ve Vaase. Škola dočasně fungovala v Jakobstadu, když Vaasa vyhořela a Topelius se tam chystal přestěhovat, byl však roku 1854 jmenován mimořádným profesorem historie na Helsinské univerzitě. Roku 1864 byl na podnět jeho přítele Fredrika Cygnaeuse jmenován na univerzitě řádným profesorem dějin Finska, Ruska a severských zemí. V roce 1872 byl zvolen prorektorem univerzity a od roku 1875 do svého odchodu do důchodu roku 1878 byl rektorem. Pak se přestěhoval s rodinou do vily Björkudden v Sipoo, kde žil do konce života.[4][5]
V Björkudden měl Topelius časté návštěvy a konaly se zde besedy o umění a literatuře. Velkou část svého času zde také strávil revidováním svých děl. Byl rovněž zván na různé slavností v Helsinkách a dalších částech Finska. Zúčastnil se práce v několika výborech a radách, včetně Švédské literární společnosti ve Finsku. Zapojil se i do debaty o víře a vědě. Roku 1885 mu zemřela manželka. O několik let později onemocněl gastritidou a utrpěl mírnou mrtvici. Zemřel roku 1898 v Björkudden brzy po oslavách svých osmdesátin. Pohřben byl na hřbitově Hietaniemi v Helsinkách.[4][5]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Česká vydání[editovat | editovat zdroj]
- Dary mořského boha. Praha: Besedy Času 16, 1911, 6, s. 47–48; 8, s. 63-64; 9, s. 71–72. přeložil M.
- Lepší cesta. Praha: Orbis 1949. Přes norštinu přeložil Zd. Čejpa.
- Jak se zajíc a veverka učili počítat. In PALLAS, Gustav. Severské pohádky. Praha: SNDK 1957, s. 41–44.
- Kde se berou pohádky. Praha: Naše rodina 1975, 37, s. 19. přeložila Marta Hellmuthová.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HEGR, Ladislav a kol. Slovník spisovatelů – Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Førské ostrovy, Island, Nizozemí, Belgie, Praha: Odeon 1967. S. 318.
- ↑ HARTLOVÁ, Dagmar a kol. Slovník severských spisovatelů, Praha: Libri 1998. S. 448.
- ↑ Zacharias Topelius. 375 Humanistinnen und Humanisten. Humanistische Fakultät der Universität Helsinki. Dostupné online
- ↑ a b c d KLINGE, Matti. Topelius, Zachris. Henkilöhistoria. National Biography of Finland. Dostupné online.
- ↑ a b c d LÖYTTYNIEMI, Raili. Sakari Topelius, koko Suomen satusetä. Yle Oppiminen. Dostupné online.
Extení odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zachris Topelius na Wikimedia Commons - Topelius, Zakris. 1911 Encyclopædia Britannica. Dostupné online
