Záclonovina
Záclonovina je řídká, průsvitná textilie s otvory vytvořenými různými vazebními technikami.
Obsah |
Materiál [editovat]
Asi 90 % záclonovin se vyrábí z polyesterových filamentů a sice hladkých nebo tvarovaných a také z mikrovláken.
V menším rozsahu se zpracovávají efektní jednoduché a skané příze ze syntetických staplových vláken (PES, PAC) a z bavlny.
Způsob výroby a druhy záclonovin [editovat]
Pleteniny [editovat]
Nejméně 80 % záclonovin se vyrábí na osnovních pletacích strojích, s dominujícím podílem rašlů. Rašlová pletací technika obzvlášť s použitím velkého počtu kladecích lišt a žakárového ústrojí umožňuje zhotovení prakticky všech známých druhů tohoto zboží. Pleteniny se běžně vyrábí až do šířky 5 metrů (viz Holthaus).
Ke známým druhům patří: mřížkový tyl, vypalovaná krajka, organza, pletené brožé
Na osnovních pletacích automatech se dají zhotovit jen záclonoviny s jednodušším vzorováním.
Speciální pletací stroje na síťoviny pracují se dvěma systémy vedení niti. Jedna polovina nití se odvíjí z cívek, druhá polovina z člunků. Obě části se spolu zauzlují a tím je vazba zajištěna proti posuvu. Uzlíky jsou na výrobku zřetelně viditelné.[1]
Přechod mezi záclonovinou a textilií na závěsy je tzv. inbetween. Na snímku vpravo je příklad polyesterové osnovní pleteniny o váze 123 g/m² (25 % filament / 75 % staplová plamencová příze)
Tkané záclonoviny [editovat]
Ke tkaní se používají výlučně bezčlunkové stroje s normální pracovní šířkou 145 cm. Jako u všech řídkých tkanin jsou i zde potíže s nedostatečnou stabilitou vazby (posuv nití). Teto problém se řeší
perlinkovou vazbou, zvýšeným zákrutem příze nebo impregnaci hotových výrobků chemickými prostředky.
Z doby, kdy se velká část záclonovin vyráběla jako tkaniny, pochází řada názvů označujících vazební techniku nebo vzhled těchto textilií. Např. mušelín, voál, ažůr, perlinka, etamín, kloké aj.
Paličkované záclonoviny [editovat]
Tyto textilie se vyrábí skoro výlučně na bobinetových strojích, které jsou vybaveny nejméně třemi systémy vedení nití. Vazba záclonoviny sestává z osnovních, bobinetových a vzorovacích nití (přiváděných žakárovým ústrojím). Vzácné, ručně paličkované krajky tzv.valenciennes se dají na bobinetových strojích k nerozeznání imitovat.[2]
Háčkování [editovat]
Háčkovací galonové stroje se v polovině minulého století často používaly k výrobě záclonovin. Dnes se na nich vyrábí jen malá část hrubšího zboží.
Technologie proplétání [editovat]
Technologie proplétání (Malimo, Arachne) je sice vysoce produktivní a vhodná i pro výrobu záclonovin, v Evropě se však pro tento účel dnes sotva používá. [3]
Vzorování [editovat]
V závislosti na technologii výroby, strojovém vybavení a vazební technice mohou tyto textilie být
Nevzorované tyly – např. hrubý, jemný, hrachový, plástový, mřížovaný, „iluzorní“ a pod.
Vzorované během výroby – např. na osnovních pletacích strojích se srážecím plechem, se zanášením útku nebo s pomocí žakárového ústrojí
Dodatečně vzorované:
- Vypalováním
Na směsové tkaniny nebo pleteniny, obvykle z viskózy a polyesteru, se nanáší vzory z žíraviny nebo se natisknou obrazce z rezervující chemikálie. Chemikálie spálí viskózu, zatímco polyesterová část zůstane zachována a na záclonovině se tak mohou vytvářet velkoplošné efekty
- Výšivkami
Na hladkých tylech se vytváří na vyšívacích strojích řízených počítačem ze stehů vzory podle udaného programu. Tímto způsobem se například vyšívají na rašlovém tylu napodobeniny ručně háčkovaných bruselských krajek.[4]
- Vločkováním
Na základní pleteninu (s jemými póry) se lepí s pomocí elektrostatického zařízení vločky z krátkých polyesterových vláken. Po sušení a fixaci jsou vločky pevně spojeny s hladkým podkladem, na kterém tvoří reliefové obrazce.
Nehořlavé záclonoviny [editovat]
Záclony mohou podpořit rychlé šíření požáru, proto jsou v mnohých zemích předepsány pro určité místnosti (např. veřejné sály) záclonoviny z ohnivzdorných materiálů resp. textilie se sníženou hořlavostí. V EU se očekávají od roku 2010 v tom směru jednotně platné předpisy.
Snížená hořlavost se dá dosáhnout
- použitím přízí z modifikovaných vláken. Z polyesterů (na záclonoviny nejpoúžívanější materiál) je to např. Trevira CS, Grisut N, Wistel. Snížená hořlavost hotové textilie je permanentní, zůstává i po vyprání.
- impregnací hotové pleteniny nebo tkaniny patřičnými chemikáliemi (např. Flamentin BKE). Tyto úpravy jsou zpravidla jen přechodné, po praní záclon se musí obnovovat. [5]
Ukazatelé jakosti záclonovin [editovat]
K nejdůležitějším patří:
Pevnost, stabilita rozměrů a vazby (posuv nití), nemačkavost, světelná stálost (účinky světla a ultrafialového záření), odolnost proti účinkům nikotinu (žloutnutí), snadná údržba (praní a sušení).
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, ISBN 3-7949-0546-6, Berlin 1993
- Hofer: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 1997, ISBN 3-87150-518-8, str. 323
- Holthaus: Maschen Lexikon, Deutscher Fachverlag 2007, ISBN 9783871509803, str. 99
Reference [editovat]
- ↑ Síťované záclony: http://www.styltex.cz/?dir=23
- ↑ Výroba na bobinetech (anglicky): http://www.clunylace.com/page0007v01item204.htm
- ↑ Výroba proplétáním (anglicky): http://www.hollingsworth-vose.com/products/industrial/window_covering.htm
- ↑ Vyšívaná záclona: http://www.zaclony.cz/vybrana-zaclona/aura-voalova-zaclona-vysivana-kres/
- ↑ Příklady tkanin se sníženou hořlavostí (německy): http://www.stoffhaus-kepper.de/shop/index.html?target=p_1681.html&lang=de
