Žakárové vzorování textilií

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Žakárové vzorování textilií je způsob výroby plošných textilií s pomocí zařízení, kterým se dá ovládat každá jednotlivá osnovní nit, resp. pletací jehla nezávisle na ostatních a tak se dají vytvářet plastické vzory v nadměrné velikosti. Velikost a tvar vazby jsou jinak u tkacích a pletacích strojů omezeny možností umístění vazebních nástrojů (např. maximálně 28 listů prošlupního zařízení na tkacím stroji, max. 90 kladecích lišt u pletacích rašlů).

Zařízení pro tkací stroje vynalezl v roce 1795 Francouz Joseph Marie Jacquard a Jacquardův princip se asi o 100 let později uplatnil také u některých typů pletacích strojů.

Žakárové prošlupní zařízení na tkacích strojích[editovat | editovat zdroj]

Schema žakárového stroje

Funkce „klasického“ žakárového stroje je znázorněna na schematickém nákresu vpravo:

Na kartovém pásu (1) je dírkami naprogramován vzor tkaniny. Pás působí na jehly (2), které ovládají platiny (3) tak, že při styku s patřičnou dírkou je platina zvedána nožem (4). K platině je připojena zdvižná šňůra (5) vedená otvorem v řadnici (6), na šňůře je upevněna nitěnka (7), na které je zavěšeno závažíčko (8) stahující nitěnku do dolní polohy.

Při každém zvedu platiny přichází nitěnka s navedenou osnovní nití do horní polohy prošlupu a vytvoří tzv. osnovní vazný bod. Při plném místě v programové kartě zůstává platina v dolní poloze a na příslušné osnovní niti se vytvoří útkový vazný bod.

Starší stroje byly konstruovány buďto jako jednozdvižné (dnes používané jen pro ruční stavy), tj. každá nitěnka byla ovládána jednou platinou [1], novější žakáry (asi od 2. poloviny 20. století) pracují jako dvojzdvižné, na těch připadají na každou nitěnku dvě platiny přicházející střídavě do činnosti.

Začátkem 80. let minulého století přišly na trh elektronicky řízené žakáry, u kterých se přenáší vzorovací program z počítače (bez děrovacích karet) přes tzv. elektromagnetické moduly na nitěnky. Tato zařízení dosahují (v roce 2008) až 1100 obr./min. [2] (zatímco u žakárů řízených děrovacími kartami se počítalo s rychlostí asi do 400 obr./min.).

Moderní zařízení se staví až s cca 18 000 platinami. Na jeden tkací stroj se dají umístit také dva přístroje s celkovým počtem přes 24 000 platin. [3] To znamená, že s dvouzdvižnými žakáry se mohou tkát vzory s teoretickou šířkou až 12 000 nití. V praxi se však část platin používá pro vzorování krajů tkaniny, záměnu různobarevných útků apod.

Žakárová ústrojí se vyrábí také ve speciálním provedení pro tkaní plyšů, [4] stuh, [5] aj.

Výrobou žakárových strojů se zabývaly od konce 19. století hlavně německé a švýcarské firmy, na začátku 21. století byla větší část výroby přemístěna do Číny. [6] Ve 20. století existovalo také několik menších českých výrobců, poslední český model pochází z 80. let. [7]

Žakár bez zdvižných šňůr[editovat | editovat zdroj]

Funkce stroje: Pohyb nitěnek je odvozen od roztahování a smršťování speciálních listových per. Nitěnky se pohybují aktivně v obou směrech, to znamená, že nejsou zapotřebí elementy (závaží), které by je stahovaly do dolní polohy. Protože každá nitěnka dostává impulzy k pohybu přímo od elektronického ovládacího zařízení, odpadají zdvižné šňůry. Stroj má podstatně menší objem než „klasická“ zařízení tohoto druhu, je upevněn přímo na tkacím stroji a poháněn krokovým motory.

Prototyp stroje byl poprvé předveden v roce 1999, v 2008 bylo zařízení ověřeno v praktickém provoze (na tkacím stroji s hydraulickým prohozem útku). [8] Vynález má znamenat podstatné zlepšení oproti dosavadním konstrukcím, technické podrobnosti však nebyly do roku 2012 veřejně známy.

Použití tkanin[editovat | editovat zdroj]

původně na slavnostní oděvy a nábytkové potahy z přírodního hedvábí (snímek (4)), později na povlaky, posteloviny a ubrusy z česané bavlny, nábytkové potahy (většinou z polyakrylové příze)

Žakár na zátažných pletacích strojích[editovat | editovat zdroj]

Okrouhlé stroje[editovat | editovat zdroj]

Druhy žakárových ústrojí[editovat | editovat zdroj]

Pletací jehly se musí jednotlivě a vzájemně na sobě nezávisle pohybovat.

U mechanických systémů vzorování je vzorovací program připravený např. na filmu (kovovém pásu). Odtud se přenáší na jehly přes zámky, šoupátka, vzorovací kolečka, ohrocené bubínky a pod..

Elektronický systém se zakládá např. na elektromagnetu nebo krokovém motoru řízeném počítačem (čas k předání impulsu je 1 milisekunda). Tyto nástroje pak ovládají speciální nárazníky, které bezprostředně ovlivňují pohyb jehel.

Vzor může mít teoreticky rozměry (střídu vzoru) až 2,5 x 2,5 metry (praktické použití v těchto dimenzích není dosud známé), tj. skoro desítinásobek velikosti dosažitelné s mechanickým ústrojím. [9]

Druhy pletenin[editovat | editovat zdroj]

Pleteniny s žakárovou vazbou jsou méně roztažné, protože často obsahují mezi očky a kličkami flotáže nebo chytové kličky.

U jednolícních vazeb jsou na lícní straně očka a na rubu flotáže mezi očky.

U oboulícních pletenin se tvoří na lícní straně vzory a na rubu v závislosti na druhu kladení kepr, (podélné nebo příčné) proužky nebo síťová vazba. Vzorování vzniká určitým seskupením (různobarevných) oček nebo kliček.

Známé jsou také reliéfové vzory. Reliéfový efekt se dosáhne tak, že se na některých jehlách tvoří dodatečná očka bez spojení s rubními očky a na lícní straně vznikají vypukliny. Rozeznává se jednoduchý, dvojitý a trojbarevný reliéf. [10]

Ploché pletací stroje[editovat | editovat zdroj]

Funkce žakárového ústrojí je srovnatelná se žakáry na okrouhlých strojích. U způsobů vzorování se zde rozeznává chytový, výplňkový a pestrobarevný žakár. Z výrazně plastických vzorů je známý např. copánkový (viz snímek (5)).

Kotonové stávky[editovat | editovat zdroj]

Hlavní nástroj mechanické části žakárového zařízení je zde platina.

U krycího vzorování se platina zasouvá mezi krycí a pletací jehlu, takže zůstávají na určitých místech viset smyčky.

Chytové vzorování se provádí tak, že se platina zasouvá před lis, takže lisování odpadá a namísto očka se tvoří jen klička

Žakár na rašlovém stroji[editovat | editovat zdroj]

Rašl s žakárovým ústrojím

Funkce žakárového ústrojí je znázorněna na dolním nákresu:

Vedle kladecích jehel (1) pro základní osnovu (2) je na stroji lišta s žakárovými jehlami (3), které přivádějí vzorovací nitě (4) k jazýčkovým pletacím jehlám (5). K žakárovým jehlám je přiřazena lišta s vytěsňovacími kolíky (9), jejichž poloha určuje způsob kladení vzorovací nitě. Kolíky jsou ovládány přes zdvižné šňůry (podobně jako na tkacích strojích) mechanickým nebo elektronickým vzorovacím ústrojím. Každý kolík zasunutý mezi jehlami znamená, že se příslušná žakárová jehla nemůže posunout do strany a na daném místě se vzorovací nit klade dvojitě nebo vzniká v pletenině otvor. Jestliže se vytěsňovací kolík zvedne z mezery mezi jehlami, vykonává kladecí jehla normální pohyb určený vazbou pleteniny. Součástí ústrojí je odhozový hřeben (8) a pro některé účely, např. k tvorbě výšivkových efektů se při žakárovém vzorování používá srážecí plech (7).

Ramínka žakárových jehel (ocelové plíšky) mohou být zahnutá tak, že dvě vzorovací niti jsou namísto vedle sebe vedeny za sebou – niti mohou mít rozdílnou barvu nebo tloušťku.

Žakárové ústrojí je (na rozdíl od tkalcovských žakárů) pevnou součástí pletacího stroje, zařízení se umísťuje na stabilních nosnících 3-4 m nad strojem. Součástí stroje je také nosný rám na cívky (s dodatečnou plochou nejméně 10 m2) - zatímco všechny ostatní niti k osnovnímu pletení jsou (po několika stech vedle sebe) navinuty na válech, pro žakárové vzorování se každá nit přivádí k pletacímu stroji jednotlivě z cívky.

V roce 2012 se u žakárových rašlů počítalo s maximální rychlostí 600 obr./min.

U některých nových konstrukcí (cca od začátku tohoto století) se k ovládání žakárového ústrojí využívá tzv. piezoelektrický jev. [11] Na rašlu jsou na obou stranách stroje umístěny piezokeramické plošky. Krystaly mění jejich povrch, tím způsobují přesazování kladecích jehel, kterým je umožněno žakárové vzorování pleteniny (viz Holthaus).

Vedle univerzálních zařízení jsou moderní žakárová ústrojí často specializovaná na určitý druh pletenin, např. krajkoviny [12], distanční pleteniny [13], plyše aj.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Žakárové vzorování se používá zejména při výrobě záclonovin, krajek, svrchních oděvů a bytových textilií . Na snímku (5) je detail krajky z rašlu s žakárovým ústrojím.

Ruční práce s žakárovým vzorováním[editovat | editovat zdroj]

Žakárovým vzorováním se vytváří v ručně pletených, vyšívaných nebo háčkovaných textiliích zřetelně ohraničené obrazce různých tvarů (snímek (7) )

Galerie žakárů[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jednozdvižný žakár: http://skolatextilu.cz/tkani2/index.php?page=18
  2. Žakár s elektronickým ovládáním (anglicky): http://typo.gitecjac.de/index.php?id=12
  3. Žakárový stroj pro ploché a vlasové tkaniny (německy): http://www.staubli.com/de/textile/textilmaschinen/jacquardweben/lx-1602-lx-3202/
  4. Žakár pro tkaní plyšů: http://www.staubli.com/de/textile/textilmaschinen/jacquardweben/sx-v-lx-1692-lx-3292/
  5. Žakár pro stuhové stavy: http://www.staubli.com/de/textile/textilmaschinen/jacquardweben/cx-182-lx-32-lx-60/
  6. Vývoj žakárů http://www.grossechina.com/En_Product/ShowProduct.aspx?ID=6
  7. Český žakár z 80. let minulého století: http://www.tm-elitex.cz/montaz.html
  8. Žakár bez zdvižných šňůr (anglicky): http://kohanjournal.com/english/News/173-UniShed-The-First-Harnessless-Jacquard-Machine.html
  9. Příklad stroje s dvoubarevným žakárem (německy): http://www.mayercie.de/de/produkte/43_1626.htm
  10. Příklady žakárových vzorů (německy): http://www.mayercie.de/de/produkte/43_678.htm
  11. Rašl s vzorováním na piezoelektrickém principu (německy): http://www.karlmayer.com/internet/de/textilmaschinen/745.jsp
  12. Rašl na elastické krajky (německy): http://www.karlmayer.com/internet/de/textilmaschinen/3951.jsp
  13. Dvoulůžkový rašl na distanční pleteniny (německy): http://www.karlmayer.com/internet/de/textilmaschinen/2323.jsp

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Talavášek: Tkalcovská příručka, SNTL Praha 1980, str. 444-451
  • K.P.Weber/M.O.Weber: Wirkerei und Strickerei, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2004, ISBN 3-87150-792-X, str. 47-48, 84-118, 180-182
  • Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, ISBN 3-87150-848-9, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, str. 335-338
  • Mon Tricot & Plus Lexikon, Verlag Ediclair & Cie, Paris 1980, str. 118-119
  • Holthaus: Maschen Lexikon, Deutscher Fachverlag 2007, ISBN 9783871509803, str. 217